* Design je v České republice stále nedostatečně využitým potenciálem pro zvýšení konkurenceschopnosti českých firem na mezinárodním trhu. Se zvýšením zájmu o tzv. kulturní a kreativní průmysly však můžeme očekávat čím dál více příležitostí pro rozvoj designu, který je jejich součástí. Jak se na současnou i budoucí roli designu pro český průmysl dívá místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek? Jak se staví česká vláda k inovacím založeným na designu? Jak podporuje spolupráci firem s designéry?
Vláda má podporu tzv. kulturních a kreativních průmyslů (KKP), mezi které design patří, jako jednu z priorit ve svém programovém prohlášení. Vytvořili jsme také speciální výbor v rámci Rady vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst, který se systematickou podporou KKP zabývá, a hlavně se nám podařilo začlenit KKP do Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016—2020. Tuto podporu v únoru schválila česká vláda. To znamená, že podpora designu se ocitla po boku „velkých“ sektorů—jako je strojírenství, energetika nebo automobilový průmysl. A programy zaměřené na financování výzkumu, vývoje a inovací budou klást důraz také na potřeby KKP. Podle mě to je historický obrat ve vnímání kreativních oborů, který tu v minulosti nebyl.
* Co myslíte, že je třeba pro to, aby české firmy začaly uvažovat o designu jako o inovaci, která jim může přinést konkurenceschopnost?
Předně si myslím, že Česká republika má obecně dlouhodobě velký problém v neschopnosti prezentovat se navenek. A to se týká nejen státu, ale i podniků, které podceňují roli vlastní prezentace, roli designu a roli „měkkých“ oborů na pomezí umění. Vidíme sice, že se blýská na lepší časy, ale výraznou změnu přinese jedině neustálá kultivace podniků v tomto ohledu a důraz na autenticitu nebo jedinečnost. Stále víc výrobců vidí, že autenticita produktů je jednou z velkých konkurenčních výhod na tvrdém globálním trhu.
* Jak vidíte budoucnost a potenciál designu v České republice?
Česká republika má v tomto ohledu obrovský potenciál. Stačí se podívat, jak fantastické a progresívní věci dokázala vyprodukovat a nabídnout světu v první polovině 20. století. A i přes politicko-ekonomické „utažení šroubů“ po druhé světové válce zůstalo bývalé Československo v určitých oborech etalonem kvalitního designu. To zůstává v DNA země a jejích obyvatel. Navíc země bez nerostného bohatství mají jedinou možnost, jak se dnes globálně prosadit, a tou možností je využití bohatství intelektuálního. A design bezpochyby tuto přidanou hodnotu má. Proto by se naši designéři měli aktivně zapojovat do diskuse o budoucnosti České republiky, do diskuse o vizi naší země a o tom, jak k ní mohou přispět. Budoucnost designu u nás je bytostně spojena s budoucností jak průmyslu, tak s budoucností naší kultury a identity. A právě designéři mohou být jakýmsi médiem k propojování zdánlivě vzdálených světů jako je umění a průmysl nebo byznys. Přeji České republice, ať najdou společnou řeč.
