Vedle požadavku, aby obce z okolí Liberce finančně krajskému městu přispívaly na jejich žáky v libereckých školách, vyvolal značný rozruch kolem spádovosti. Nazval rodiče, kteří přihlašují své děti kvůli nároku na lepší školu na jiné trvalé bydliště, devianty a korupčníky. K tomu důrazně nabádá ředitele základních škol, aby udávali prvňáčky s rozdílným bydlištěm, než mají rodiče, na sociálku, která se však primárně má starat o děti týrané, rodiči opuštěné či tak zanedbávané, že to ohrožuje jejich vývoj.
Nyní vyšel najevo další velký čin náměstka Langra. Tlak na ředitele botanické zahrady Miloslava Studničku, aby z vedení zahrady odstoupil. Záminkou je udání zahradníka botanické zahrady. Náměstek Langr, jak se zdá i podle jeho zveřejněného postoje, postupuje podle osvědčeného vzorce Změny pro Liberec, používaného k likvidaci nepohodlných lidí: první fází je špiclování, následuje udání na příslušné instituce, na to navazuje štvaní (hon) a tečkou celého procesu je lynč. Neboť, jak ve svém dopise Langr přiznává, „celou záležitost konzultoval i s Ministerstvem životního prostředí ČR, předal dne 5/1/2016 podnět k šetření České inspekci životního prostředí, dne 4/1/2016 předal záležitost k šetření Inspekci práce, Oblastní inspektorát práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj“. To, co si měli pánové vyříkat a vysvětlit mezi sebou, je náměstkem Langrem hnáno ke všem možným instancím.
Jak jsem ředitele botanické poznala já v době, kdy jsem zastávala funkci primátorky? Pan Studnička neměl na růžích ustláno ani u vedení města před námi a ani za nás. Byla mu vyhlášena tichá nenápadná válka. Byly mu sníženy odměny, byl odmítnut jeho vysněný projekt Pavilonu leknínů. Když jsem se kolegů z našeho vedení města ptala, proč, řekli mi, on je skvělý odborník, ale není manažer. Je to takový fantasta. Dokonce se objevily snahy zařadit botanickou zahradu pod ZOO. Řediteli bylo třeba také vyčítáno, že se brání zřídit v areálu botanické šatnu, aby si měli lidé kam pověsit kabáty, že si návštěvníci v zahradě nemohou natáhnout deku a posedět s dětmi, že botanická nenabízí žádné prorodinné aktivity.
Tak jsem se vypravila na doktora Studničku podívat. Přivítal mě ve své kanceláři a začal vyprávět. Nestěžoval si. Jen mluvil o svých představách, snech a plánech.
Ani jednou se nezmínil o jakýchkoli konfliktech s nadřízenými. Mluvil jen o zahradě, o rostlinách, o tom, jak by měla naše liberecká botanická zahrada vypadat. A já jsem poslouchala a poslouchala, už nevím, jak dlouho. Po návratu na radnici jsem si nechala předložit projekt Pavilonu leknínů. Byl nádherný. Znovu jsme jej zařadili do seznamu projektů IPRM. Dnes už rok stojí. Díky tomu fantastovi, co je odborník, ale ne manažer.
Politici přicházejí a odcházejí. Botanická zahrada, která je díky panu řediteli Studničkovi na evropské úrovni, zůstává. Svět posouvají dopředu právě snílci a fantastové. Nikoli udavači, vyšetřovatelé a kati. Nejen pro botanickou zahradu, ale i pro město Liberec by bylo obrovskou ztrátou, kdyby tohoto špičkového odborníka a fantastu udolaly nízké praktiky těch malých, kteří mu nesahají ani po kotníky, kdyby jej uštvaly.
Martina Rosenbergová, zastupitelka za ČSSD
