Česká republika se dostala pod každoroční dohled tohoto orgánu Rady Evropy poté, co Evropský soud pro lidská práva v roce 2007 odsoudil Českou republiku za diskriminační zařazování romských dětí do speciálních škol.

Ve svém hodnocení výbor RE konstatoval, že opatření, které stanovuje akční plán inkluzivního vzdělávání z roku 2012, jsou uplatňovány, ale vyjádřil znepokojení nad tím, že podle současných statistik je podíl romských žáků ve zvláštních třídách nadále příliš vysoký.

Statistiky sice ukazují na celkový pokles počtů žáků v českých praktických a speciálních školách ze 17 755 v roce 2008 na 10 695 v roce 2014. Podíl romských dětí se však v těchto školách v posledním roce zvýšil z 28,2 % na 32,4 %.

Česká republika byla vyzvána, aby nejpozději do 1. září tohoto roku poskytla informace o strategii, kterou hodlá uplatňovat podle nového zákona a do 5. února příštího roku má dát k dispozici aktuální statistiky týkající se romských žáků ve třídách dětí s mírným mentálním postižením.

Česká republika je  často kritizována mezinárodními organizacemi za sociální situaci romské komunity. V některých  případech  tato kritika může být  oprávněná, většinou je však nespravedlivá. Příčinu problémů romské komunity vidím v ekonomické situaci, dluhové pasti a malé motivaci v rodinách ke vzdělávání a zaměstnání. Část Romů si zvykla žít z dávkového systému, díky tomu vyrostla generace dětí, která své rodiče nikdy neviděla fakticky pracovat. V těchto sociálně slabších rodinách pak není prioritou ani vzdělání.

Ačkoliv souhlasím s doporučením Světové banky, že zajištění  rovného přístupu Romů ke vzdělávání a zvýšení investic do inkluzivního vzdělávání je klíčem k vyšší zaměstnanosti Romů, k vyšší produktivitě a také ke zvýšení konkurenceschopnosti České republiky, je potřeba k A říci i B, tedy, že musí být zájem a snaha také ze strany Romů. Navíc Romové nejsou cizinci, mají plná práva občanů České republiky, ale je potřeba aby si uvědomili, že  mají také povinnosti.

"Budování tolerantní společnosti" je jednou z priorit současné vlády, která  je odhodlána zaměřit se na "kořeny marginalizace a diskriminace Romů v České republice".

Na druhou stranu, v České republice žijí také národnostní menšiny jako např. Ukrajinci , Vietnamci, Poláci a další a  nezaznamenala jsem, že by měli v naší zemi problémy obdobného charakteru a rozsahu.