_profil_top.jpg)
Papež František ve svém vystoupení připomněl: „Rada Evropy, která letos slaví svoje 65. výročí, je v intencích otců zakladatelů odpovědí na ideální tenzi k jednotě, která se na tomto kontinentu mnohokrát objevuje již od starověku. Nicméně, během staletí častěji převážily partikularistické podněty pojící se střídavě k různým typům hegemonismu. Stačí si vybavit, že pouhých deset let před 5. květnem 1949, kdy byla v Londýně podepsána dohoda ustavující Radu Evropy, začínal ten nejkrvavější drásavý konflikt, jaký tyto země pamatují, přičemž rozdělení pokračovala dlouhé následující roky, poněvadž takzvaná železná opona rozřízla tento kontinent na dva od Baltského moře po Terstský záliv. Plánem otců zakladatelů bylo rekonstruovat Evropu v duchu vzájemné služby, který ve světě inklinujícímu spíše k nárokům než ke službě, má být i dnes klíčem k poslání Rady Evropy za účelem míru, svobody a lidské důstojnosti."
Kompletní projev papeže Františka v Evropském parlamentu:
„Mír je bohužel dosud příliš zraňován. Je tomu tak v mnoha částech světa, kde probíhají konflikty různého druhu. Je tomu tak také tady v Evropě, kde napětí nepolevuje. Kolik bolesti a kolik mrtvých je ještě na tomto kontinentu, který touží po míru, ale přece snadno znovu upadá do pokušení někdejší doby! Proto je důležité a povzbuzující dílo Rady Evropy při hledání politického řešení probíhajících krizí."
„Cesta zvolená Radou Evropy spočívá především v prosazování lidských práv, k nimž se pojí rozvoj demokracie a právního státu. Je to obzvláště cenná práce, jež má mnoho etických a sociálních implikací, poněvadž na správném chápání těchto pojmů a ustavičné reflexi závisí rozvoj našich společností, jejich mírumilovné soužití i jejich budoucnost. Tato snaha je jedním z velkých přínosů, které Evropa nabídla a dosud nabízí celému světu."
Hlava katolické církve navštívila Radu Evropy znovu po 26 letech, naposledy zde vystoupil v říjnu 1988 papež Jan Pavel II. Od té doby se svět změnil, ale nebezpečí válek dosud trvá.
Plně se ztotožňuji s jeho myšlenkou prosazování lidských práv, k nimž se pojí rozvoj demokracie a právního státu a zejména nezbytnosti politického a diplomatického řešení probíhajících krizí, včetně jejich prevence.
