Ano, ale… musíme se skutečně respektovat navzájem, hledat kompromisy a především se nesmíme míjet v čase…

Je EU schopna stabilizovat situaci v jiných zemích, když má problém ochránit svoji vnější hranici a najít společnou řeč mezi stávajícími členy? Ano, ale… musíme se skutečně respektovat navzájem, hledat kompromisy a především se nesmíme míjet v čase…

Dohoda o přidružení mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé, má přinést novou etapu ve vývoji smluvních vztahů mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Dohoda má pomoci Ukrajině ke stabilizaci a obsahuje seznam priorit reforem. Reformy ústavy, volební, soudnictví, boje proti korupci, veřejné správy, energetiky, veřejných nákupů, zdanění a vnějšího auditu s každoročním vyhodnocováním.

S odstupem času se nabízí otázka, zda by EU, pokud by měla dnešní zkušenosti, tuto dohodu s Ukrajinou vyjednávala a zda v jisté míře nepřecenila své možnosti a nepodcenila problémy, se kterými se Ukrajina potýká. Což se mimochodem znovu opakuje u nekoncepčního řešení migrační krize, kdy se EU místo rychlého a společného postupu při řešení utápí v neschopnosti pružně reagovat a co hůře, některé země používají silácká gesta vůči jiným zemím typu: „Pokud neschválíte kvóty, nedostanete evropské prostředky.“

EU věřila, že přijetí asociační dohody a poté změna vlády na Ukrajině otevře zajímavé ekonomické příležitosti pro evropské společnosti. Jak se později ukázalo, přecenila své možnosti a podcenila náročnost transformačního procesu, který Ukrajinu čeká. Navíc vláda na Ukrajině není stabilní a extremistické skupiny zde hrají velkou roli. Pokud jsme měli někdy dojem, že EU v zahraniční politice tápe v přístupu směrem k událostem na Ukrajině, tak dnes při řešení migrační krize to není jen dojem a bohužel každý neúspěch podkopává důvěru občanů v projekt EU. 

Aby byl skutečně tento projekt funkční, potřebuje změnu – společnou, odpovědnou zahraniční a bezpečnostní politiku bez nátlaku a výhrůžek. Je nutné respektovat své vlastní členy v jejich názorech, hledat kompromisy a ne silová řešení pro jednu skupinu členů na úkor druhé. Zvážíme-li všechna pro a proti asociační smlouvy, je potřeba si uvědomit, že jednáme o našich blízkých sousedech, o lidech, jejíž mnozí příbuzní žijí v naší zemi.

Jednáme i o občanech Ukrajiny, kteří za proces stabilizace své země zaplatili tím nejcennějším - životem. Je správné Ukrajince v jejich „evropském snu“ podpořit. I když v této chvíli je to spíše výraz solidarity s těžce zkoušenými ukrajinskými občany, kteří věří, že tato smlouva může přispět k míru a cestě k demokratické a suverénní Ukrajině.