Připomíná mi to dobu předlistopadovou, kdy lidé, ale i děti s nějakým tělesným nebo duševním postižením byli odsouváni do zařízení na kraj města, nebo dokonce do hlubokých lesů, aby je normální lidé nemuseli vůbec vidět nebo se s nimi potkat. Řešit otázku bezdomovců vyžaduje více invence a také prostředků, než jednoduchý nápad je prostě někam vytěsnit, ať je nevidíme a můžeme žít v přesvědčení, že naše společnost je zdravá.

Tento akt pražské radnice vyvolal velké diskuse, hodnotí se praktické stránky tohoto řešení a jeho následky. Při hlubším zamyšlení se nad tímto nápadem musíme ptát, z čeho pramení toto myšlení, jakou ideologií je podloženo?

Jsem rád, že již přede mnou komentátor a politolog Lukáš Jelínek vyslovil názor, že současná vládní koalice, nebo její podstatná část je ideologicky založena na neokonzervatismu. Tento myšlenkový proud, který vzešel ze zklamaných levicových liberálů, hlásá blahobyt pro všechny, je postaven na nízkých daních, silném hospodářském růstu, který je výsledkem modelu selfmademana, tedy člověka, který si vše zařídí sám a sám překoná všechny problémy a rizika podnikání nebo i osobního života a zdraví.

Myšlenka, že všichni budeme top, je však nepravdivá, je pouhým šidítkem pro voliče a divím se, že v české kotlině nalezla poměrně silnou odezvu. Ten kdo není top, chce toho stavu zítra dosáhnout, ten kdo dnes již je top, chce být zítra top na druhou, nebo na třetí či na desátou. K tomu však nepotřebujeme vidět a vnímat bezdomovce, kteří nám připomínají i jiný osud, nebo jsou naším černým svědomím, že jsme je třeba svým nepoctivým podnikáním nebo neúměrným nájemným k tomuto osudu i dohnali. Ten, kdo se dere nahoru, nechce vidět toho, kdo je dole.

Otázka, jak se postavíme k bezdomovcům a jiným podobným skupinám lidí, kteří jsou slabí, ukáže, zda chceme společnost založenou na egoistickém postupu za blahobytem a solidaritu chápeme pouze jako akt soucitu, nebo chceme společnost založenou na vzájemné odpovědnosti jedněch za druhé a naše štěstí a spokojenost je alespoň částečně spojena se štěstím toho druhého.

Strava, částečná lékařská péče i dohled sociálních pracovníků je dobrý počin, ale spojení s izolací na kraji měst připomíná koncentráky, odkud už není návratu do společnosti.