Dovoluji si uvést novelu zákona o regulaci reklamy, kterou jsem s kolegy předložila. Novela reflektuje nutnost na vytvoření legislativní úpravy právně neupravené problematiky, a to rozšíření reklamy zejména v provozovnách a na veřejně přístupných místech pouze v cizím jazyce.

Předkladatelé novely zákona o regulaci reklamy nemají v žádném případě v úmyslu bránit šíření reklamy v cizím jazyce, ale pouze stanovit pro šíření cizojazyčné reklamy zákonné podmínky. Stávající legislativní stav nedovoluje řešit tuto negativní situaci vydáním obecně závazné vyhlášky obce v rámci samostatné působnosti nebo nařízením obce v rámci přenesené působnosti. To znamená, že neumožňuje využít legislativních nástrojů na lokální úrovni.

Z tohoto důvodu je podán návrh na novelu zákona o regulaci reklamy, který nově řeší zmocnění k vydání obecně závazného předpisu obce, to jest nařízení, jímž by obec mohla problematiku šíření cizojazyčné reklamy na svém území v provozovnách a na veřejně přístupných místech regulovat individuálně sama dle místních podmínek. Podle vyjádření Svazu měst a obcí České republiky se problém šíření reklamy pouze v cizím jazyce vyskytuje v řadě měst a obcí, zejména v oblastech příhraničních. K podpoře návrhu novely zákona o regulaci reklamy se kromě Svazu měst a obcí připojili i představitelé hlavního města Prahy, Karlových Varů, Hradce Králové, Přerova, Havířova, Děčína, Jihlavy a Mariánských Lázní. (Hluk v sále.)

Typickým příkladem jsou Karlovy Vary, kde podniká celá řada zahraničních podnikatelů, a magistrát města nemá zákonnou možnost jim nařídit, aby při šíření reklamy v cizím jazyce byl současně uveden i významově totožný text v jazyce českém. V Karlových Varech je značné množství cizojazyčných nápisů, textů a plakátů umístěných na území města v provozovnách a na veřejně přístupných místech obecně vnímáno jako silně diskriminační a je předmětem neustálé opakované ostré kritiky nejen ze strany občanů města, ale i návštěvníků a lázeňských hostů. Odstranění diskriminace českých občanů nelze dosáhnout jinými prostředky než zákonnou cestou. Vzhledem k tomu, že se uvedený problém netýká plošně všech obcí České republiky, ale pouze některých, řešila by výše uvedenou situaci novela zákona o regulaci reklamy, která umožní obci regulovat šíření reklamy v cizím jazyce dle místních podmínek. Obec by se sama mohla rozhodnout, zda využije možnosti vydání nařízení s cílem regulace šíření reklamy v cizím jazyce, či nevyužije, případně v jakém rozsahu.

Navrhovaná právní úprava v žádném případě nezakazuje ani neomezuje komerční projev reklamy. Rovněž se nejedná o omezování svobody projevu nebo svobody podnikání zákazem šíření reklamy v cizím jazyce, ale pouze o stanovení zákonných podmínek jejího šíření současně s významově totožným českým textem. Naopak tím, že bude u cizojazyčné reklamy uveden i totožný český text, může dojít u některých podnikatelů i k rozšíření počtu zákazníků o české občany.

Chtěla bych říci, že stanovisko vlády k novele zákona je nesouhlasné. Předkladatelé se podrobně s tímto stanoviskem seznámili a dovolí si k tomu říci následující.

K bodu číslo 1 stanoviska vlády - připomínku vlády týkající se omezení volného pohybu zboží je třeba odmítnout jako nepřípadnou. Volný pohyb zboží v rámci Evropské unie není návrhem nijak dotčen. Dle stanoviska vlády není možno vyloučit působnost směrnice, a proto by návrh měl být notifikován Evropskou komisí. Avšak odkazovaná směrnice pojednává o otázkách zcela nesouvisejících s reklamou, protože řeší technickou specifikaci a charakteristiky výrobků, například jakost, bezpečnost, vlastnosti či označování výrobků. Návrh a směrnice se svou působností zcela míjí s návrhem právní úpravy.

V bodě číslo 2 připomínka vlády v prvé řadě fakticky říká, že návrh neřeší stávající výkladové problémy zákona o regulaci reklamy. Ano, neřeší. A ani nemá ambici je řešit. Je-li vláda názoru, že to jsou závažné výkladové problémy, s nimiž si neumí poradit správní orgány či soudy, je přece primární povinností vlády problém řešit a ne vyčítat poslaneckému návrhu novely zaměřenému na zcela jinou otázku, že neřeší historické výkladové nejasnosti zákona. Poznámka ohledně názvu jídel a obchodů je dle našeho názoru nepochopením návrhu. Z návrhu nijak nevyplývá, že by se musely počešťovat zahraniční názvy jídel či názvy podniků.