Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych chtěla říci, že přestože jsme opoziční strana, jsme stranou demokratickou a zodpovědnou a za této nelehké situace podporujeme stanovisko české vlády, podporujeme kroky, které činí. Velmi oceňujeme pozici pana premiéra, ale i pánů ministrů zahraničních věcí a vnitra.
Jsou situace, kdy se nemáme dělit na pravici - levici, koalici - opozici, ale máme hledat společný zájem České republiky, a já jsem přesvědčena, že otázka řešení migrační krize je právě takovouto otázkou. Chtěla bych ocenit i to, že česká vláda zpracovala dlouhodobou migrační strategii, protože my se teď velmi intenzivně zabýváme aktuální situací. Je to humanitární katastrofa, cítíme se ohroženi, šíří se strach, ale migrace nemá jenom rozměr krátkodobý, ona má svůj rozměr i střednědobý, který se týká integrace, vzdělávání, zaměstnanosti, ale i svůj rozměr dlouhodobý, a to je zejména otázka demografická. To není výzva jenom pro Českou republiku, ale je to velká výzva i pro celou Evropu.
Co je zásadní? Za této situace je opravdu zásadní, abychom dodržovali pravidla, závazky, zákony - jak my jednotlivé členské státy, tak celá EU, ale i ti, kteří přichází. Pokud tohle zvládneme, máme velký kus cesty za sebou. To je zásadní otázka.
Co je také důležité? Hovoříme tady o tom, že migrační krize je krize. Je to krize, které Evropa čelí a je to možná jedna z největších krizí, kterým čelíme. Je-li něco krize, tak to musíme krizí nazvat, musíme si uvědomit, že určité ohrožení to je a nemá smysl strkat hlavu do písku, a v takové situaci přece se mění priority. Ve chvíli, kdy musíme řešit tuto otázku, tak si máme říct, že i v rámci ČR, v rámci EU musíme změnit priority. Ano, ochrana spotřebitele jako jedna z evropských agend je důležitá, společná zemědělská politika je důležitá, pořádání různých konferencí - no, jsou důležité, ale je to opravdu to nejdůležitější, co máme dělat? Je to, že EU v tuto chvíli vynakládá půl procenta svého rozpočtu na řešení migrační krize, dostatek? Je opravdu čas stavět čapí hnízda a golfová hřiště? Já si myslím, že není, že máme říct, že to je priorita, a tomu se musí přizpůsobit i rozpočet - i Evropské unie, protože všechno to, o čem tady je hovořeno a bude hovořeno, bude stát nějaké peníze, ale my je musíme vynaložit, máme-li tuto krizi zvládnout a zvládnout ji důstojně a nezapřít vlastní hodnoty.
Ano, my máme pomoct. Česká republika je bohatou zemí. Možná teprve teď si někteří uvědomují, jak moc bohatou zemí je ve srovnání s naprostou většinou zemí Asie a všech zemí Afriky. ČR je součástí Evropy a Evropa je obklopena desítkami mimořádně chudých států, mimořádně nestabilních států. Jsme bohatou zemí uprostřed Evropy, a jak tady říkal ministr vnitra, my nejsme v kritické situaci a je naprosto nezodpovědné šířit nějaké hysterie a strachy, ale jako součást EU, jako součást Evropy musíme brát tuto výzvu mimořádně vážně. My máme a musíme pomoci, my máme a musíme dodržovat své závazky a mezinárodní závazky k uprchlíkům; je bezpochyby, že musíme své závazky dodržet ke všem, kteří tady o mezinárodní požádají, a je pravda, že máme vytvářet i podmínky pro to, abychom uprchlíkům pomohli, a proto bych chtěla ocenit to, že na Úřadu vlády vznikla pracovní skupina, která se zabývá integrací, která se zabývá integrací i z hlediska příchodu jednotlivých lidí do konkrétních míst.
Je dobře, že česká vláda podporuje spolupráci jak se Svazem měst a obcí, s Asociací krajů, ale i s církvemi, protože nesmíme opakovat chybu některých západních zemí, které podcenily integraci, a přiznejme si to, kde migranti žijí zkrátka v ghettech, neintegrovali se, nejsou součástí společnosti a my nesmíme tuto chybu opakovat a nesmíme integraci podcenit. To je naprosto zásadní věc. Proto je mimořádně důležité, abychom se na to přijetí připravili, ale my se umíme připravit, a věřím, že to zvládneme.
Na druhou stranu z hlediska dlouhodobého usídlení, dlouhodobého pobytu máme právo říct, že chceme dlouhodobě zde osídlit ty, kteří pochází z podobných náboženskokulturních prostředí a kteří jsou nejpronásledovanější a nejzranitelnější. Jsem přesvědčena, že máme hovořit o tom, že jako Evropa máme pomáhat zejména dětem, starým lidem, ohroženým rodinám. To přece patří k naší solidaritě a na tu nesmíme nikdy zapomenout. Ano, jsme bohatí a musíme pomáhat a můžeme přijmout ještě více lidí, než nám říkají nějaké kvóty, můžeme přijmout, ale nikdy nesmíme zapomenout zajistit bezpečnost našim občanům, protože jednou ze základních rolí státu je zajistit bezpečnost. Na to také nesmíme zapomenout.
A to, co se okolo nás v Evropě děje, samozřejmě z toho nemá radost nikdo. Nemáme radost z toho, že spolupráce mezi evropskými státy je málo koordinována, nedokázali jsme najít řešení, která by byla rychlá, i když vím, že je mnoho záměrů a mnoho kroků, které i EU činí. K těm krokům. Určitě jsme v situaci, kdy si nemůžeme dovolit na území Evropy ekonomické migranty. Nemůžeme! A přesto víme, že velká část těch, kteří přišli, jsou ekonomičtí migranti. Poté je samozřejmě naprosto nezbytné investovat i do návratové politiky. Ano, to bude také něco stát. Ale v situaci, kdy máme pomáhat uprchlíkům, tak musíme důsledně trvat na návratové politice. A není možné, abychom motali řízenou ekonomickou migraci jako řešení nedostatku pracovního trhu a uprchlickou krizi. To jsou dvě naprosto zásadní věci. I když mám obavy, že například naše sousední Německo, které prohlásilo, že potřebuje do 10 let 6,5 milionu pracovních sil, tak že možná to nějaké souvislosti také má. Důsledná návratová politika. Proto je mimořádné důležité, aby byly hotspoty, aby již na hranicích se rozlišilo nebo v maximální možné míře rozlišilo, kdo vlastně mezinárodní ochranu potřebuje a kdo je ekonomickým migrantem, protože kdyby byla důsledná návratová politika, tak jsem přesvědčena, že by také se velmi omezil organizovaný zločin. Tím, že Evropa neměla důslednou návratovou politiku ekonomických migrantů, tak my jsme tím zkrátka organizovaný zločin podpořili, protože to vycházelo i těm, kteří nepřicházeli ze zemí, kde jsou pronásledováni.
Organizovaný zločin dosáhl nebývalého rozsahu. Zkrátka dneska to není byznys se zbraněmi, s drogami, ale s lidmi. Je to to nejhroznější, co se mohlo stát. A myslím si, že za to neseme my jako Evropané velký díl viny, protože jsme tomu přihlíželi. Já jsem přesvědčená, že jednou z cest je i výrazné zvýšení trestu pro ty, kteří se touto hrůzou zabývají a mají z toho byznys. Ale ještě jednou otázkou se musíme zabývat: jeden ten člověk, který se skrze tyto sítě dostal do Evropy, zaplatil 5 až 7 tisíc euro. To je hodně peněz i pro kolegy, kteří se ve financích vyznají. Kolik jich přišlo, kolik statisíc jich touhle cestou přišlo? Kde jsou ty peníze, které získal ten organizovaný zločin? Co je z toho financováno a co z toho financováno bude? To jsou přece velmi závažné otázky, které nás do budoucna ohrožují. Ano, boj s organizovaným zločinem, k ochraně hranic, k návratové politice patří i stanovení bezpečných zemí, to je velká chyba, že se nepodařilo, protože kdybychom měli bezpečné země, tak by byla výrazně jednodušší návratová politika, ale bezpochyby k tomu patří i vojenské operace. Proč ta Evropa něco nedělá? Proč ona nestřílí do těch prázdných člunů? Proč to vlastně podporuje ten organizovaný zločin? No jedním z těch důvodů je zkrátka to, že Evropa se snaží již mnoho měsíců v Radě bezpečnosti prosadit vojenskou operaci ve Středozemí. A faktem je - a z mnoha zdrojů, že to Rusko jako stálý člen Rady bezpečnosti bojkotuje. A je potřeba vědět i tuto informaci, když hovoříme o migraci. O té situaci, do které jsme se dostali. I tohle je jeden z faktorů. Možná by ta situace byla opravdu o něco jednodušší. Mluví se - nápady - pošleme vojáky na tu hranici, ano, máme vědět, kdo přichází, ano, je chyba, že nevíme vůbec identifikaci těch, kteří přichází. Jsou to desetitisíce těch lidí, o který nevíme, kdo to je, a pohybuje se v Evropě. Ano, ty státy nedodržovaly ta pravidla, bylo to tady již řečeno. Ale iluze, že někdo pošle vojska NATO na hranici, na ty řecké ostrovy, a tím to tedy zachrání, tak mohu vás ujistit, že tak to není. Stejně tak si nepomůžeme, když začneme stavět hranice. Já si myslím, že Evropa má strategicky jednat s Tureckem. Evropa zkrátka v této situaci, ano, byl argument, nemůžeme jednat s Libyí, když šel ten hlavní proud přes Itálii. Ale s Tureckem jako s partnerským státem aliance jednat můžeme. A my máme investovat do toho, aby ta migrační vlna se zmírnila, aby ti lidé tam žili v důstojných podmínkách, protože jednou z příčin tady té východní vlny je to, že mnozí se v těch uprchlických táborech - a bylo řečeno, kolik milionů lidí to je - cítí zkrátka bezvýchodně, beznadějně, jsou v zoufalé situaci, a proto já zase musím ocenit jako opoziční politik stanovisko naší vlády, které dlouho bylo a bylo to tak správné - pomozme těm lidem v místech, ať žijí důstojně. Protože ve chvíli, kdy ani tohle neuděláme, tak i my přispíváme k té situaci, která je. A věřte mi, v tuto chvíli se v okolí dalo do pohybu 25 milionů lidí. Někdo říká i více. My musíme hledat opravdu moudrá řešení a nepodléhat strachu, protože strach zastírá rozum. Moudrá řešení, strategická řešení, protože bez toho ohrozíme Evropskou unii jako takovou. A my všichni přece musíme vědět, že toto řešení nevyřeší jednotlivé státy. Že to je situace, kterou musí řešit všechny evropské země dohromady. Všechny evropské země dohromady, ale na druhé straně nezavírat oči před těmi riziky. Tady proběhla bezpečnostní konference před 14 dny, byl tady koordinátor Evropské unie pro terorismus. Ano, připusťme a hovořme i o tom, že část té migrované komunity, která přišla - muslimské - do Evropy, se radikalizovala. To je také pravda. Nezavírejme před tím oči. Ale to nesmí znamenat, že nebudeme solidární, to nesmí znamenat, že popřeme své vlastní hodnoty, na kterých jako evropská civilizace stojíme. Nesmíme toto dopustit.
A závěrem bych chtěla říct, my také nesmíme dopustit rozvrat evropského společenství, protože si musíme uvědomit, že migrační krize není tou ojedinělou krizí, které čelíme.
