Děkuji za slovo. Vážený pane ministře. Navazuji na interpelaci kolegyně Adamové Pekarové ve věci rozšiřování polského dolu Turów, která tu proběhla 17. října 2019. Pro kolegy, kteří tuto kauzu nesledují, shrnuji. Jde o rozšiřování hnědouhelného dolu v těsné blízkosti hranic s významnými negativními dopady na životní prostředí především v Libereckém kraji. Příští týden vyprší lhůta, během které má Česká republika zaslat polské straně své závěrečné stanovisko k plánu na pokračování těžby. Vy, pane ministře, jste ve své odpovědi na zmíněnou interpelaci uvedl: "Uděláme všechno pro to, abychom obhájili zájmy českých občanů, třeba i kdybychom měli jít do nějakého soudního sporu.
Podle mých informací ale vaše ministerstvo má připraveno kladné závěrečné stanovisko, a to přesto, že podle expertů nebylo prokázáno, že opatření, která Polsko navrhuje k zabránění dopadů na občany České republiky, budou skutečně účinná. Jde zejména o tu clonu, která má zabránit úbytku podzemní vody. Pochybnosti jsou ale také ohledně projektu náhradního zásobování pitnou vodou, jeho financování a dostatečné kapacity.
Vy sám jste, pane ministře, v odpovědi kolegyni zmínil průtahy v předávání informací z polské strany. Chci se vás proto zeptat, jestli jste s polskou stranou jednal o prodloužení termínu, do kterého má Česká republika zaslat své stanovisko a případně s jakým výsledkem. Pak bych se rád zeptal, co vaše ministerstvo vede k návrhu kladného stanoviska k projektu, který má tak zásadní negativní dopady na Českou republiku? Prohlásil jste, že jste připraven obhájit zájmy občanů i za cenu soudního sporu. Já bych považoval vydání negativního stanoviska nebo aspoň oddálení termínu vydání stanoviska za primární nástroj, jak zájmy občanů hájit. Proč Česká republika nevyužívá zákonných možností a další těžbě s likvidačními dopady na pitnou vodu se aktivně nebrání? Poprosím o odpověď, pane ministře.
