Již brzy se na přetřes dostane opět zákon, který je mediálně přezdívaný „protikuřácký“. Obsahuje plno jiných podstatných změn v ochraně veřejného zdraví, ale bohužel se jeho podstata smrskla na mnohokrát skloňované kouření cigaret. Jak tedy naložit s tímto zákonem? Nepochybně ho přijmout, ale ne v podobě, kde se říká, že bude platit úplný zákaz kouření v provozovnách veřejného stravování. Co mě k tomuto názoru jako nekuřáka vede? Pokusím se Vám to osvětlit na několika názorných příkladech.

V Evropě existují v zásadě dva modely regulace zákazu kouření. První typ je všeobecně známý a je jím úplný zákaz kouření. To má zavedeno například Irsko, Maďarsko. V neposlední řadě jej zavedlo Rumunsko, ale nikdo jej nedodržuje. Druhým modelem je tzv. smíšený model. Chcete – li částečná regulace zákazu. Tuto regulaci mají naši okolní sousedé. Jedni říkají, že se v restauracích mohou vytvořit oddělené kuřárny, jiní zase ponechávají na majiteli, aby se rozhodl, zda chce mít kuřácké nebo nekuřácké zařízení. V jiných státech platí podobné modely s většími nebo menšími rozdíly. Česká republika je však v tomto případě odlišná. Neexistuje totiž jasná regulace. Do roku 2005 však existovala tzv. časová regulace, kdy se nesmělo kouřit v době podávání obědů. Po onom roce nicméně nastává naprostá benevolence, která je převedena do pojmu „dělej si, co chceš“. Pokud bychom nyní zavedli úplný zákaz kouření, tak by to podle mého názoru nikam nevedlo a zákaz by byl pouze formální. Ostatně je to jako s nesmyslnými regulacemi z Evropské unie.

Podstatně účinnější je tedy tzv. částečná regulace zákazu. Podle mého názoru je výhodnější pro všechny dotčené aktéry. Ať si tedy provozovatel (majitel) rozhodne podle sebe, jakou provozovnu chce mít – kuřácká / nekuřácká – podle toho se tedy zregulují sami. Zaměří se na kuřáckou nebo nekuřáckou klientelu. Navíc zajímavý model mají v Rakousku nebo na Slovensku. Rakousko má výjimku pro malé hospody a bary a Slovensko má kuřárny. Můžete mi namítnout, že jde přeci o ochranu zdraví člověka a že nekuřáci mají právo na čistý vzduch v hospodách. To je sice pravda, ale i já jako nekuřák chodím za kamarády do kuřáckých zařízení s vědomím, že se tam kouří a mohu si tím pádem pošramotit zdraví. Pokud se mi to nelíbí, tak si mohu najít jiné zařízení. Uvedu zde jeden extrémní příklad. Máte jednu obec se sto obyvateli. Jednu hospodu a 95% lidí v oné obci jsou kuřáci. To se jim zakáže v hospodě kouřit, když se majitel nebude moci rozhodnout, jaké zařízení chce mít? Jedná se sice o krajní případ, ale je dosti ilustrativní.

Zastánci úplného zákazu kouření říkají, že většina obyvatel chce zavést úplný zákaz. Vychází se prý ze sociologických výzkumů. To ale není tolik pravda. Poslední sociologický výzkum na téma „občané o kouření“ provedla agentura CVVM na konci roku 2015 a zjistila, že pro úplný zákaz je 58 % respondentů. Plných 38% bylo proti. Z toho plyne, společnost je stále rozdělena. V zásadě jde o to, že kouření není zdravé. K tomu všemu se přidává argument, že pokud bude úplný zákaz, tak se sníží spotřeba tabákových výrobků. Jenže zkušenosti z Evropy říkají opak – pokud nedošlo k nárůstu spotřeby, tak zůstal stav zachován.

Aby toho všeho nebylo málo, tak zákon se stejně nebude vztahovat na kluby. Takže s úplným zákazem kouření zmizí klasické hospody a vzniknou uzavřené kluby. Něco se zde míjí účinkem. Předkladatel zákona myslí ochranu zdraví občanů dobře, ale v tomto případě lehce přestřelil, když si neuvědomil, kolik zde figuruje dotčených aktérů – provozovatelé, majitelé hospod, návštěvníci, stát jako celek. Nepočítám sem tabákový průmysl. Podle mého názoru je v současné chvíli nejefektivnější zavést smíšený model, jako je tomu v okolních státech. Jakmile zavedeme tento model, tak po roce můžeme udělat průzkum, zda je potřeba něco změnit – zpřísnit nebo zmírnit.

Právě z tohoto důvodu budu v Poslanecké sněmovně předkládat několik pozměňovacích návrhů, které budou reflektovat můj postoj k této problematice. Podotýkám, že tento typ regulace jsem probíral i s odborníky na Univerzitě Karlově a dali mi sami za pravdu, že ideální je smíšený model. Naznačili i fakt, že už v současné době problém zákazu kouření v restauracích vyřešil trh sám. Provozovatelé se totiž začali regulovat sami a před svá zařízení umísťují cedule kouření zakázáno nebo kouření povoleno.

Pokud bychom chtěli uchránit chronické konzumenty tabákových výrobků od jejich nešvaru, tak zakažme výrobu a prodej těchto věcí. Jenže to není moc jednoduché. Jednak stát má příjem do státního rozpočtu z prodeje tabákových výrobků a i kdybychom vše zakázali, tak se rozjede černý trh. K tomu si navíc můžeme přičíst extrémně vysokou konzumaci marihuany v našem prostředí a jsme v bludném kruhu.

Řadu zákonu je potřeba řešit komplexně a s rozhledem, vědět na koho regulace dopadne. Pokud tohle není jasně odhadnuto a známo, tak vyrábíme jen formální zákaz, který nebude stejně nikdo dodržovat.