Pokud by se vám zdálo, že jsem se zde trochu odmlčela, tak se vám to nezdá. Věnuji se aktuálně poměrně rozsáhlému projektu pro obce a města, kterým je chci posílit, spojila jsem také síly se zemědělci, jejichž práce si velmi vážím, a s nimiž se hodláme věnovat otázkám podmínek zemědělské výroby, pokud jde o rovnost a ústavnost těchto podmínek, a dokončuji své odborné publikace v oboru práva... K tomu přičtěte senátorský program, občas soudní jednání, občas nějakou akci, a abych se rozdvojila. Ale ono to všechno spolu souvisí, protože jedno pomáhá druhému, tedy všechno je, jak má být.
Taky jsem si dala předsevzetí, že hlouposti už nebudu komentovat, protože škoda času; lidé už mají jasno, takže výroky o tom, o co jde na Václavském náměstí, kdo tam přijíždí a jakou má tato vláda podporu, to s důvěrou ponechám na úvaze nás všech... I kdyby se jednalo o výroky prezidenta, který se těžce utnul. Až si říkám, kdo a proč mu ty nesmysly vtlouká do hlavy...
Podpis valorizace důchodů rozhodne Ústavní soud, protože pan prezident neměl odvahu nepodepsat... A musíme doufat, že ÚS rozhodne nezávisle. Protože pak je to jasné...
Nápady vlády, kde všude sebrat peníze, které předtím bezmyšlenkovitě rozházela, nebo které schází jako dopad nepromyšlených opatření, která se halasně podporovala, vyhodnotí občané...
Protože ti to tvrdě zaplatí.
A pak... Na to, že to tu jde od deseti k pěti, nemusí mít člověk Karlovu univerzitu, stačí nás porovnat se sousedními státy, a komu škodí evropské sankce, to je už taky dávno jasné, takže to, že se bude muset něco stát, abychom nespadli ke dnu na dlouhé roky, víme už patrně všichni.
Rozdíl je jen v tom, že někdo už má odvahu to vyslovit a jít s kůží na trh, a druzí se tomu ještě brání, protože si nechtějí přiznat, že se jejich oblíbenci v řadě věcí mýlili. Současné vládě zkrátka věří už naprosté minimum lidí, a vládou je jen o těch pár křesel ve sněmovně, které získala díky umělému slepenci a programu, z něhož už nezůstal kámen na kameni. Kdyby tedy měla kousek cti v těle, položí to sama, a nebude čekat, až nebude plný nejen Václavák, ale třeba Letná. Ale je to jejich volba, s jak velkou ostudou jednou ti jejich umělci odejdou. Bohužel to jejich "umění" dopadne na nás všechny.
Zkrátka všeho dočasu. Jde o to, jak moc to bude bolet, a jak to dno bude hluboko. Protože podle toho se taky budeme dlouho škrábat nahoru, a někomu se to nemusí ani podařit.
Tedy kdo chce vědět, už ví...
Já se tedy hodlám věnovat naplno a ve všech liniích hlavně odborné rovině, kde budu co nejvíce platná, odvážné osobnosti doby samozřejmě ráda podpořím, těm méně odvážným tu odvahu budu dodávat, a obdobně budu fungovat a komunikovat na půdě senátu i mimo něj, a samozřejmě ve své samosprávě, která je už třicet let mým osudem.
A co si přeji... Aby tyto pokusy, které na nás ti vládní akademici páchají, co nejdříve skončily. Protože kam to vede, to už vidí všichni. Nejen my od paragrafů.
A chce-li někdo mírová jednání, zatímco jiní rádi řinčí zbraněmi, to je věc přístupu k hodnotě života. Každého, nejen svého.
Věřme, že jaro přinese novou naději... Byla by potřeba jako sůl. Nelze jen přežívat, je třeba žít... Máme na to. Chce to jen zatnout zuby, přiznat si pravdu, a dát se do toho všeho.
