Přílišné sebevědomí a víra ve vlastní neomylnost, nedbalost, nepozornost, nedostatek kontroly a nevím co ještě způsobuje problémy, které mohou narůst až do katastrofických rozměrů. V případě, že si někdo při výpočtu obsahu železa ve špenátu (jak se traduje) přepíše v desetinné čárce a generace lidí pak hltají nepříliš vábnou zelenou kaši jako přílohu v domnění, že tím dělají něco pro své zdraví, jde v podstatě jen o úsměvnou záležitost.
Když dodavatelé NASA zamění metrickou soustavu a navigační výpočty pro sondu k Marsu provádějí v imperiálních jednotkách namísto v metrických, přestává všechny sranda. Vniveč přijde práce stovek odborníků a do vzduchu, pardon, do vesmíru, se vyhodí stovky miliónů dolarů, které mohly být využity jinak.
Katastrofické rozměry pak můžou mít chyby, kterých se dopustí renomovaní ekonomové. Za jejich chybami paradoxně nemusí stát složité a neověřitelné teorie, jak je v ekonomii zhusta zvykem, ale banální chyby ve výpočtech a špatná znalost práce v tabulkovém kalkulátoru Excel. Přibližně před rokem otřásla bankovním sektorem zpráva o tom, že se banka J.P. Morgan ocitla v problémech. Aféra je známá pod názvem „London Whale“ (londýnská velryba) podle přezdívky hlavního aktéra. Bohužel není příliš známo to, že celá krize banky vznikla jako důsledek špatných výpočtů v excelovském modelu. V jednom výpočtu docházelo k dělení nějaké hodnoty součtem jiných hodnot namísto jejich průměrem. Řeklo by se banalita, kdyby vlivem této drobná chyby nepřišla banka takříkajíc přes noc o dvě miliardy dolarů.
Jedna podobná chyba nedávno vyplavala na povrch a její důsledky se týkají nás všech. Dva ekonomové z Harwardu na počátku roku 2010 publikovali zprávu, podle které je vyloučeno, aby ekonomicky rostly země, které mají státní dluh přes 90 procent HDP. Když prováděli související výpočty, v Excelu, kromě jiných chyb, zadali neúplný výběr zdrojových dat a následně pak spočítali úplně něco jiného. Mimo jiné v důsledku jejich zprávy eurozóna donutila státy s vysokými dluhy k úsporné politice. Kdyby však počítali správně, ukázalo by se, že hospodářství zemí se státním dluhem přes 90 procent HDP neklesá v průměru o 0,2 procenta HDP ročně, ale naopak o 2,2 procenta roste. Česko pod taktovkou pánů Kalouska a Nečase se dobrovolně k vlně úspor přidalo. A jak to všechno dopadlo? Zatímco země, které se k hysterii úspor nepřidaly (v Evropě např. Velká Británie nebo Polsko) rostly, Řecká ekonomika v období krize poklesla o 16 procent HDP, což odpovídá vládním úsporám ve výši 18 procent HDP. I ostatní krizí postižené země snížily dynamiku HDP v poměru odpovídajícímu úsporám. A Česko? Tříprocentní úspory ve výdajích v letech 2010–2012 následoval tříprocentní ekonomický pokles. Důsledky pociťujeme všichni.
A co z toho vyplývá? Zaprvé, ekonomie je sice vážená věda, ale ekonomům není radno věřit a je nutno jejich vývody a doporučení neustále prověřovat a přepočítávat. Za druhé, pan Fischer, by jako ministr financí měl pověřit finančně analytický útvar tím, aby prověřoval informační zdroje, které slouží vládě v okamžiku přijímání závažných rozhodnutí (namísto toho, aby hledal vnitřního nepřítele). Za třetí, a to platí pro každého z nás, neměli bychom přestat klást otázky lidem, kteří mají rozhodovací pravomoci, proč rozhodují tak, jak rozhodují. Za čtvrté, a to platí především pro média všeho druhu, která by měla umět rozlišit podstatné od nepodstatného a klást relevantní otázky, které pomohou situaci objasňovat, nikoliv zamlžovat.
PS: Tento článek jsem napsal pod vlivem blogu Petr Holuba na Aktualne.cz (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-holub.php?itemid=20458)
Jiří Zimola
jihočeský hejtman
