Dneska jsem (kromě jiných akcí) na kulatém stolu a pak na tiskové konferenci. Vše se týká bydlení. Senioři a děti jsou ti nejzranitelnější. Zaslouží si na prvním místě důstojné bydlení. A tím ubytovny nejsou! Cenově dostupné a kvalitní bydlení musí garantovat stát a obce, musí odstranit bariéry a zajistit kvalitní standart. Na zákoně o bydlení pracujeme již příliš dlouho.
Je načase práci ukončit a předložit účinné řešení. To musí přinést
společně zejména MMR, MPO a MPSV. Našla jsem zajímavý text v LN. NKÚ
ústy pana Kaly říká, že máme "zasukovaný stát" (kdo neví, co je tím
myšleno, nechť vezme sekyrku a jde chvíli štípat dříví, přijde na to
velmi rychle). Musím přiznat, že tento příměr je velmi trefný.
Jedno z témat dnešního kulatého stolu je, kolik nás vlastně to
nedostupné bydlení stojí jinde. Vzpomínám si, jak v roce 2005 začínala
debata na toto téma stylem: Klid, nás se to netýká, nemáme ghetta jako
na Západě. Prostě pohodička.
No. Tak už je máme a je jich čím dále, tím více. Bydlení už je problém skoro pro každého mladého člověka i pro osamoceného seniora. "Stát by měl podle kontrolorů také lépe plnit svou roli, pokud jde o bytovou politiku a definovat sociální bydlení. Do podpory bydlení stát v letech 1997 až 2017 investoval 232 miliard korun, přesto NKÚ zjistil, že v některých oblastech se situace zhoršovala. Roste například počet sociálně vyloučených lokalit i počet obyvatel v nich. Podle NKÚ přitom hrozí, že dostupnost bydlení pro různě ohrožené skupiny obyvatel se bude nadále zhoršovat." To se píše v onom článku v Lidových novinách.
Největší ránu dostávají přitom severní Čechy a severní Morava. Jako by už těch ran nebylo dost. V dostupnosti bydleni bude alfou i omegou úspěchu, zda dokážeme najít fungující řešení podle regionů!
