A sociální demokraté pak zase slyší, že chtějí rozdávat z cizího.
Tedy především za mne platí, že si nepředstavuji dluhovou amnestii „do sto tisíc" korun jako nějaké plošné opatření, které pokryje všechny hříchy minulosti. Moje myšlenka, kterou razím na našich jednáních a poradách je tato: Ano, udělejme generální pardon dluhů, ale tak zvaných „dětských" dluhů. O co jde? Povětšinou o různé platby, o které se měli za své děti postarat rodiče, ale nepostarali. Povětšinou jsou to dluhy za odvoz odpadu, mnohdy pokuty za jízdu načerno, smlouvy s telefonními operátory uzavřené na jméno dítěte a neplacené rodiči a podobně. Dluh je „zaparkovaný" a čeká. Čeká na osmnácté narozeniny a pak… Pak vyskočí jako čert z krabičky. V minulosti bylo možností, jak rodiče mohli takto „podarovat" svoje potomky zadlužením daleko více než v současnosti, ale následky tehdejších veskrze špatných zákonů jsou stále tady a otravují společnost.
Zrovna ty odpady dokonce řešil i Ústavní soud. Než byl v roce 2012 změněn, dopadla ruka v této části naprosto nesmyslného zákona na tisíce a tisíce dětí. Ale ani novela nebyla pořádná, výslovně totiž uvedla jen to, že platit za popelnice nemají děti v ústavní péči. V roce 2015 se konečně podařilo novelizovat zákon pořádně, za což patří dík spoustě lidí, kteří tuto nechutnost znovu a znovu kritizovali. Například právničce Aleně Vlachové, která věc „popelnice" dostala až k Ústavnímu soudu a po zásluze se stala Právničkou roku 2017. Ústavní soud inkriminované staré části zákona zrušil. Mělo to vést k zastavení všech exekucí postavených na tomto „nároku". Ale stále jsou s tím potíže. Stále existují města a obchodníci s dluhy, kteří mají v rukávu staré exekuční tituly a zkouší to.
Podobné je to s pokutami za jízdu „na černo" u dětí, kterým rodiče prostě nezaplatili legitimaci a poslali je do školy. Existují tisíce a spíše desítky tisíc dětí, které takto k osmnáctým narozeninám dostaly dluhy se čtyřmi i pěti nulami. „Pohledávka" někde spala, čekala na svoji šanci a narozeniny ji pustily z řetězu.
Tak právě takových a podobných dluhů by se (z mého pohledu) měla týkat tato amnestie. Je někdo proti? Skutečně dokáže někdo postavit alespoň trochu spravedlivý argument proti zákonu, který by tímto způsobem vzniklé „nároky" učinil nulitními?
Sociální demokracie sestavila v posledních měsících celý balíček opatření a změn, které DOHROMADY mají ambici vyřešit otázku zadlužení českých rodin. Co do něj patří? Za prvé novela insolvenčního zákona tak, aby byl vstup do oddlužení otevřený všem a aby podmínkou pro odpuštění nesplacených dluhů po třech nebo pěti letech poctivé snahy nebyla žádná přesná hranice, ale především ony tři nebo pět let odříkání a odvádění každé koruny nad minimum věřitelům. Za druhé novela exekučního řádu s místní příslušností exekutorů a s pravidlem jeden dlužník – jeden exekutor. Za třetí změna způsobu výpočtu nezabavitelných částek tak, aby dlužníkům zůstávalo o něco více, než mají nyní a zároveň aby byli motivováni ve snaze získat lepší práci. Za čtvrté přesná definice lichvy a prohlášení smluv s lichvářskými podmínkami za nevymahatelné. A konečně za páté tato dluhová amnestie.
Myslím, že to není špatný program. Naopak. V této zemi je bezmála deset procent obyvatel (včetně dětí), kteří mají jednu nebo více exekucí. Nemůžeme tomu jen tak přihlížet. Otravuje to vzduch, ničí to společnost. Je čas to vyřešit. Protože včera bylo pozdě.
