Ale zatím platí, že tento text je - bohužel - hodně optimistický a ne zcela přesný.

Na některé věci totiž zapomíná.

Třeba na to, že v zákoně zůstala v podstatě povinnost zaplatit třicet procent dluhu, protože to je podle změn, které obhajoval Patrik Nacher, potvrzením, že dlužník dělal vše pro maximální úhradu svého dluhu. To bude pro mnohé nepřekonatelná překážka.

Pro jiné bude problém platit náklady řízení a minimální splátku, dohromady skoro 2200 korun měsíčně - to je nápad ze stejné dílny. Třeba pro důchodce - i když jejich dluh bude relativně malý, tak když se spočítá nezabavitelná částka, odečte se od jejich důchodu, tak 2200 korun nezbyde. A rázem pro ně bude insolvenční řízení uzavřené. To je špatně.

Ne, ne - potřebujeme ještě lepší pravidla oddlužení.

A to přestože se mi s podporou kolegů podařilo do zákona dát dvě podle mne skvělé věci, o kterých v textu také není řeč.

První je, že část příslušenství dluhu vyšší než jistina bude přesunuta do tak zvaného podřízeného dluhu v podstatě bez povinnosti ji splácet. Takže když si někdo půjčil dvacet tisíc a finanční společnost to pak díky malým písmenkům někde dole pod smlouvou vyšroubovala na 200 tisíc, tak pokud dlužník vstoupí do oddlužení, tak splácet bude jen 40 tisíc. Z toho mám skutečně velkou radost.

A druhá je, že důchodcům a invalidům je pětiletá lhůta splácení zkrácena na tři roky. A neplatí pro ně ta povinnost třiceti procent. Z toho mám také radost.

Ale celkově opakuji - ještě stále je potřeba, aby byl zákon lepší a průchodnější. Pořád je to málo.