Mnozí z diskutujících oprávněně upozorňují na potřebu rodičů s malými dětmi nastoupit do práce. Zájem rodičů je zcela pochopitelný. Velké množství rodin s dětmi se zvlášť po přijetí asociálních reforem Nečasovy vlády potýkají s výraznými finančními problémy, kdy jim scházejí peníze na základní životní potřeby, což se významně dotýká právě jejich dětí. Velmi špatně jsou pak na tom z tohoto hlediska matky samoživitelky. Varující je údaj, že 50 % z nich se po rozvodu ocitá na hranici chudoby, do níž se propadají i se svými dětmi. Z tohoto pohledu je proto snaha matek či otců nastoupit co nejdříve do práce naprosto pochopitelná. Jiná otázka ovšem je, zda mají při současné nezaměstnanosti, zvlášť v některých regionech, vůbec šanci nějakou práci najít. Logický je v té souvislosti samozřejmě i zájem rodičů umístit dítě do předškolního zařízení. Jenže to je další problém. Řada mateřských škol a většina jeslí totiž v 90. letech zanikla a nyní sklízíme plody tohoto nesystémového řešení.
Tímto úvodem chci zdůraznit, že rodičům, kteří hledají různé cesty řešení, naprosto rozumím. Jenže řešení, které vláda, resp. ministerstvo práce a sociálních věcí nabízí, již nereflektuje zájem dítěte. A v tom vidím problém.
Poskytnutí hlídání dětí v dětské skupině je na úkor jeho zdravého vývoje, na úkor bezpečnosti a především nebere v úvahu jeho právo na rovné podmínky přístupu ke vzdělání. Přijetím tohoto návrhu se sníží kvalita péče o dítě, ať již pokud jde o neodpovídající prostory, vybavení, denní režim, stravování, kdy vyváženou zdravou výživu, kterou zabezpečují mateřské školy, má nahradit ohřívání balíčků, jež si každé dítě přinese z domova. Problematický je i věkový rozsah umisťovaných dětí od jednoho roku do zahájení povinné školní docházky.
Za nejzávažnější z těchto výhrad však považuji porušení práva dítěte na rovný přístup ke vzdělání. Ty děti, které budou v dětské skupině, budou oproti dětem z mateřských škol výrazně znevýhodněny, resp. nebudou vůbec připravovány na vstup do základní školy. Tuto výhradu považuji za zásadní. Význam předškolního vzdělávání pro budoucí vývoj dítěte potvrzuje řada průzkumů, mimo jiné i lékařů, kteří prováděli výzkum mozku a došli k závěru, že nejvíce schopný pro získávání dovedností je do čtvrtého roku věku dítěte. Proto je tak důležité zařadit dítě do předškolního vzdělávání, zvláště pak děti ze znevýhodněného socio-kulturního prostředí, a to co nejdříve. Z dalších expertních výzkumů zaměřených na tuto problematiku zase vyplývá, že až 85 % osobnosti jedince se formuje do šesti let jeho věku.
Způsob utváření by však měl probíhat pod vedením kvalifikovaných pedagogů, kteří vědí, co dítě ve kterém věku potřebuje, co může a má zvládnout, aby se mohlo dál vzdělávat. Odpovídající přípravu, souhrn znalostí z oblasti pedagogiky a vývojové psychologie mají jednoznačně učitelky mateřských škol, které tak dokážou zabezpečit vzdělávací a výchovné potřeby dětem daného věku. Připraveny jsou i na poskytování péče a vzdělávání dětem s různými druhy postižení a se speciálními vzdělávacími potřebami. Pominout nelze ani význam, který mají mateřské školy pro vyrovnávání sociálních a ekonomických rozdílů. Nakonec ne náhodou chce ministerstvo školství poslední rok v mateřské škole stanovit jako povinný, s čímž se dá jedině souhlasit. Bohužel, zakotvením dětských skupin do speciálního zákona se může stát, že dosáhneme pravého opaku, neboť tak otevíráme vrátka pro další možný úbytek mateřských škol. Pro některé obce bude ekonomicky výhodnější vytvářet podmínky pro vznik dětských skupin místo toho, aby zřizovaly mateřskou školu.
Skupina dětí nemusí splňovat stejné hygienické podmínky jako mateřinky. Zákonem legalizujeme privatizaci těchto služeb a rezignaci státu na předškolní vzdělávání. Jde o krok zpět, jak už jsem říkala při prvním čtení, do 19. století. O ústup od kvalitního systému předškolního vzdělávání k pouhým "hlídárnám". Přitom si stěžujeme na nízkou úroveň vzdělání. Vláda by proto měla maximálně podpořit mladé rodiny s dětmi ne dětskými skupinami, ale výstavbou jeslí a rozšiřováním kapacit mateřských škol, které mají vzdělávací plán vytvořený na základě potřeb dětí tohoto věku.
Vzhledem k tomu, že však není vůle k odmítnutí tohoto zákona, předkládám pozměňovací návrhy, k nimž se přihlásím v podrobné rozpravě, které by měly řešit hlavní problémy, o nichž jsem v souvislosti s dětskými skupinami mluvila. Jedná se o povinnost poskytovatele zabezpečit dětem vzdělání na základě zpracovaného vzdělávacího plánu, dále navrhuji, aby od tří let věku dítěte do zahájení povinné školní docházky pečovala o tyto děti osoba, která má kvalifikaci učitelky mateřské školy, a konečně poslední pozměňovací návrh se týká povinnosti poskytovatele zabezpečit dětem v dětské skupině stravování, které bude odpovídat potřebným normám.
