11.09.2014 7:56:34
Nesmíme zapomínat!
Čtyřicet jedna let dnes uplynulo od násilného převratu v Chile. Armádní jednotky pod velením generála Pinocheta zaútočily 11. září 1973 na prezidentský palác v Santiago de Chile.
Svrhly
tehdejšího socialistického prezidenta Salvadora Allendeho, který
byl později nalezen mrtvý. Skončilo tím období snah o sociální
smír, o hledání mostů mezi lidmi různého sociální postavení.
Pokusů o to, aby všichni lidé mohli prožít důstojný život.
Pinochetova diktatura, která skončila až v roce 1990, znamenala
přesný opak. Vyžádala si tisíce obětí - zavražděných i
nezvěstných (pravděpodobně také mrtvých). Přesná čísla
nejsou známa ani dnes. Někteří lidé byli zastřeleni přímo na
stadionech, před zraky jiných, další byli z vrtulníků vhazováni
do oceánu - s rozpáraným břichem, aby náhodou nevyplavali, jiní
byli mučeni v lágrech. Mnohým bylo tvrdě zasaženo do života.
Chudé děti byly nemilosrdně vyházeny ze škol, kde se měly učit
spolu s žáky z bohatších poměrů. Celé rodiny i s dětmi ze
slumů byly nemilosrdně naloženy do vozů a odváženy neznámo kam
- prostě na smrt. Ani taková, dnes mnohokrát doložená zvěrstva
však nebrání některým českým politikům či publicistům
Pinochetův režim omlouvat - umírali přece především komunisté,
socialisté, odboráři a další levicově smýšlející.
Allende
se snažil zavést spravedlivější život. Krvavý vrah Pinochet
vsadil na rychlé řešení, z kterého
nepřestává mrazit - zbavil
se opačného názoru a chudoby tím, že zabíjel. Jedenáctého
září si proto lidé,
nejen v Latinské Americe, připomínají
památku obětí i varovné memento té doby. V České republice se
bohužel úmyslně zapomíná. Loni, u příležitosti uplynutí
čtyřiceti let od Pinochetova úderu, jsem se
zúčastnila pietního
aktu u pomníku básníka, diplomata a politika Pabla Nerudy v
pražských
Košířích, jehož pohřeb byl tehdy prvním veřejným
protestem proti diktatuře. Asi s třicítkou lidí jsme
tam památku
obětí uctili. I dnes, kdy možná čtete tyto řádky, kytičku k
jeho pomníku přináším.
