18.03.2020 21:21:00
Pane ministře, argument, že nejste nákupčí, neobstojí
Projev na 17. schůzi Senátu 18. března 2020 – Aktuální situace v České republice v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu
Děkuji. Určitě se nenacházíme ve standardní situaci, a protože jsem měl
tu možnost být členem Bezpečnostní rady státu i ústředních krizových
štábů například v souvislosti s metanolovou aférou, tak si umím
představit, že nastává v těchto situacích hodně improvizací a že prostě
některé záležitosti se nepovedou. A myslím si, že na to podrobné
hodnocení krok po kroku, co se mělo udělat a co se možná neudělalo
správně, na to bude dostatek času a asi k tomu teď není úplně prostor.
Spíš si myslím, že bychom měli dělat to nezbytné, co máme, a to znamená
řídit to profesionálně, odborně, věcně správně. A měli bychom na úrovni
vlády a všech dalších subjektů, které teď v tuto chvíli působí v rámci
krizového řízení této situace, dělat vše pro to, abychom se nezaobírali
věcmi, které se kompetentně nemají dělat tzv. mikromanagementem, ale
řešili ty standardní záležitosti kompetentní, které v tuto chvíli byly
velmi podrobně popsané, já to tady opakovat nebudu. Nicméně asi se
všichni, jak tady sedíme, shodneme, že musíme dělat prioritní a ty
nezbytné věci, které jsou teď v tuto chvíli nejdůležitější. A já je
všechny nevyjmenuji, ale jedna z nich, ta nejklíčovější, je, že jsme
povinni zajistit ochranné prostředky pro všechny. Nejen v té první
linii, ale dnes už pro celé obyvatelstvo. A já si dovolím
prostřednictvím předsedajícího obrátit na pana ministra. Pane ministře,
neobstojí argument, že vy nejste nákupčí. To se dokonce od vás ani
nechce. Ale moc se omlouvám, vy jste celou veřejnost přesvědčoval
dlouhodobě o tom, že všeho máme dostatek. Dlouhé týdny jsme byli
přesvědčováni na úrovni krajů například v souvislosti s našimi
nemocnicemi a podobně, že jsme připraveni na zvládnutí mimořádné situace
tohoto charakteru. A my se dnes a denně dohadujeme na úrovni různých
krizových štábů o tom, co uděláme nebo neuděláme a jak zajistíme
ochranné pomůcky. A teď už to není o politikaření, teď už je to prostě
opravdu o této věcné záležitosti. A pokud se tu vyvolal ten pocit, že je
toho dostatek a stát prostřednictvím i vašich vyjádření konstatoval, že
jsme na to připraveni, tak je to teď vaše odpovědnost a vy to prostě
musíte zajistit. Samozřejmě nebudeme čekat na to, až se povede jeden
centrální nákup z Číny, nebo se nepovedl z Ameriky. O tom to teď v tuto
chvíli není. Mimochodem improvizace je teď i na úrovni krajů a najednou
zjišťujeme, že kdyby nám někdo řekl pravdu, tak jsme schopni si ty věci
nakupovat také. Ty kraje rozhodují o mimořádných nákupech. 200 000
respirátorů, 60 milionů, není v tom problém, dostáváme se do situace, že
do týdne to máme dostat. Takže tohle je prostě obrovská prioritní
záležitost a my máme fungující integrovaný záchranný systém, máme
osvědčené krizové řízení, máme lidi v první linii, kteří kdyby ty
nepřesnosti v různých dokumentech měli, tak jsou schopni právě díky
tomu, že se znají, umí, fungují v podobných situacích, tak jsou schopni
to zvládnout. Ale oni nemají teď to nejdůležitější. To, co vyvolal
pocit, ten stát, že by měli mít nebo že to dostanou, což jsou ochranné
pomůcky. Takže je to obrovský apel na vás, pane ministře, vládo, tohle
jsou prostě záležitosti, které teď nebudete dělat sami, já už jsem to
tady naznačil, že i ostatní krizový štáby, třeba na úrovni krajů, se o
to starají, ale myslím, že toto je absolutně prioritní věc, kterou,
apeluji na vás, bychom měli v tuto chvíli v republice zajistit.
A druhá, absolutně nezbytná věc, je, aby po zřízení Ústředního
krizového štábu a všech věcí, co nám tady byly naznačeny, aby se opravdu
věcně, odborně správně a profesionálně začala celá situace krizově
řídit. Přesně ve smyslu toho, jak se předpokládá krizové řízení při
vyhlášení nouzového stavu. A řeknu vám jeden jediný důvod. Abychom
například měli dostatek informací, podkladů i pro naše rozhodování. A to
všechno ostatní, co tu říkali kolegové, nebudu zmiňovat, ale já si
myslím, že se teď nacházíme v klíčovém okamžiku, kdy toto jsou prioritní
věci a promiňte, pane ministře, to je odpovědnost, která byla vyvolána
tím opakovaným prohlášením a ujišťováním veřejnosti, že jsme na to
připraveni. A já moc prosím, teď vůbec nejde o kritiku, teď jde o to, že
toto si musíme všichni uvědomit a nemůžeme říkat, že my nejsme vlastně
ti, kteří by to měli zajišťovat a že to vlastně zajišťujeme a
zaplaťpánbůh za to, že tu vlastně jsme a dáváme to dohromady.
Děkuji za pozornost.