Dnešní patnáctiletý člověk se i v důsledku společenského vývoje odlišuje od svého vrstevníka z doby nedávno minulé. A psané právo by na tyto změny mělo reagovat. I dítě mladší patnácti let musí přece vědět, že vraždit se nesmí. Dnes často vidíme, že děti si protiprávnost svého počínání velice dobře uvědomují, a ještě přitom účelově využívají své trestní nepostižitelnosti. To je zavrženíhodný přístup, kterému trestní právo nemůže přiznávat ochranu.

Proto zastávám názor, že je nutné debatovat o snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let přinejmenším u závažných násilných trestných činů. Jiné oblasti práva nezletilým běžně přiznávají práva a povinnosti, zpravidla úměrné jejich věku.

Nelze vyloučit výjimky

Pokud tedy může dítě často rozhodovat například o otázkách svého zdraví, je mu dopřáváno sluchu u soudu v roli svědka nebo v řízeních o přidělení do péče některého z rodičů a v mnoha dalších případech, trestní právo by nemělo zůstat stranou.

Pochopitelně nelze vyloučit výjimky, kdy dítě skutečně není schopno posoudit protiprávnost svého jednání. Pro tyto výjimky však lze již dnes aplikovat předepsané právní postupy, nebo tato opatření mohou být přímo součástí snížení věkové hranice trestní odpovědnosti.

Nápady snížit i hranici pro legální pohlavní styk bych do této debaty nepřidával, není k tomu důvod. Naopak by to mohlo odvádět pozornost od trestní odpovědnosti dětí.