Obhájci činů skupiny bratří Mašínů zejména z řad pravicových politiků a novinářů, ale bohužel i někteří historici, předkládají veřejnosti obraz Mašínů, Paumera, Švédy a Janaty jako neohrožených bojovníků proti komunistickému režimu, kteří zvedli prapor odboje s cílem znovu nastolit demokratické zřízení. Zkrátka – byli to prý hrdinové, které je třeba dávat národu za vzor.
Pojďme si tedy shrnout reálné výsledky činnosti těchto hrdinů. Několik zapálených stohů slámy, k čemuž jako bonus přidali vystřelení oka jednomu místnímu dobrovolnému hasiči. Zastřelený zřejmě v danou chvíli neozbrojený policista Oldřich Kašík z Chlumce nad Cidlinou, hluboce věřící člověk (říkalo se mu prý Kudrnatý Ježíšek), předúnorový sympatizant Československé strany lidové. Spoutaný, omámený a brutálně podřezaný policista Jaroslav Honzátko z Čelákovic, manžel těhotné ženy a malého syna. Plán tohoto odporného činu shrnul sám Ctirad Mašín takto: „okecat, odzbrojit, svázat, uspat chloroformem a oddělat“. Co dodat? Dalším vrcholným činem odboje po mašínovsku pak byla vražda účetního Josefa Rošického vezoucího peníze na výplaty zaměstnanců továrny u obce Žleby, nestraníka a bývalého prokuristy ještě z éry soukromého majitele fabriky (Mašíny lživě označovaného za komunistu a milicionáře). Uloupených 900 tisíc Kčs investovali hrdinové například do nákupu motocyklů Jawa, rozkládacího gauče či vybudování domácího vodovodu (ty vodovodní trubky zřejmě měli na zabití Gottwalda). Při následném útěku do západního Berlína přes území NDR si na své konto připsali ještě tři zabité východoněmecké policisty. Po svém přesídlení do USA se pak bratři Mašínové věnovali rozličným činnostem směřujícím k obnovení demokracie v Československu, například taxikaření.
Mašínové i jejich zastánci často argumentují tím, že své činy konaly v době, kdy v Československu panoval válečný stav a že použité prostředky byly tím pádem legální. Tato teze je samozřejmě nesmyslná, začátkem 50. let 20. století zde žádný válečný stav nebyl, nicméně i kdybychom na tuto argumentaci přistoupili, brutální vražda spoutaného a omámeného zajatce je i v dobách války považována zcela jednoznačně za válečný zločin. Celá mašínovská akce i jejich následné počínání v zahraničí navíc naznačuje, že motivy útěku byly spíše osobní (touha po lepším životě) a styl provedení odpovídal poněkud dobrodružné povaze zúčastněných. Podíl Mašínů na boji proti československému totalitnímu režimu byl po jejich usalašení v USA nulový, pomineme-li občasné jedovaté prskání na poměry u nás po listopadové revoluci, zahrnující i vulgární výroky o bývalém prezidentovi Václavu Havlovi („kretén pěstovanej estébákama“), kterému přitom Mašínové, pokud jde o zásluhy o svobodu našeho národa, nesahají ani po kotníky.
Zájemcům o téma doporučuji shlédnout pořad Hyde park vysílaný na ČT 24 dne 26. 8. 2011 (odkaz na pořad: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10252839638-hyde-park-ct24/211411058080826-hyde-park/), kde je věc nahlížena na tuzemský mediální mainstream nezvykle objektivně, mimo jiné i díky pozvání syna zavražděného účetního Rošického. Naplno se zde také projevila diametrálně odlišná argumentační úroveň zastánců a odpůrců Mašínů, doporučuji zejména zaměřit se na totální věcnou prázdnotu odpovědí „promašínovského“ historika Tomáše Bursíka, který na konkrétní dotazy dokázal neustále dokola omílat pouze omšelé ideologické fráze.
A tak dnes, kdy Alexandr Vondra bratry Mašíny a spol. roztouženě adoruje, nezbývá než vyjádřit vděčnost nad tím, že oba naši dosavadní polistopadoví prezidenti si i přes mediální kanonádu mocné mašínovské lobby zachovali soudnost a odmítli vrahům, lupičům a dobrodruhům udělit nejvyšší státní vyznamenání.
Svůj článek končím všeříkajícím výrokem Ctirada Mašína: „To, jak se píše, že jsme chtěli zbraně a nikomu nic neudělat, tak to je hloupost. Tohle jsou všechno darebáci. Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme.“
