Předseda strany ROZUMNÍ - stop migraci a diktátu EU
Česká spořitelna hrubým způsoben porušila zásadu nezávislosti vysokých škol a univerzit, když podmiňuje svůj sponzorský dar odvoláním docenta Ševčíka z funkce děkana Národohospodářské fakulty VŠE. Takže našim vysokým školám vládnou sponzoři?
Škoda, že George Orwell nenapsal dílo, kterým by zmapoval cestu k situaci, kterou popsal ve svém slavném románu 1984. Možná, že to čeká na nějakého našeho současného autora, který to nebude mít těžké. Stačí když popíše to, co se děje kolem nás.
V době nevolnictví a povinných robot si lidé ulehčovali svůj život zpěvem lidových písní. Krásně to ilustruje píseň „Sluníčko za hory zachází, pusťte nás z roboty rychtáři. Pusťte nás, prosím vás, však my vám přijdeme zítra zas."
Lidé v pražských barech odpočítávají poslední minuty prezidentování Miloše Zemana, aby huronským pokřikem vítali nového hradního pána. Vzor mužnosti, voják, dokonce generál. Zdravý jak řípa, jezdící na silných motorkách.
V minulé době (za normalizace) nám, studentům, ani na rozum nemohlo přijít, že bychom žádali odvolání našich profesorů. Navíc na Hudební akademii múzických umění, to byli skuteční Mistři, jichž si vážili nejenom studenti, ale i umění milovní lidé.
Jsem politicky na jiné straně barikády. Musím však uznat, že výkon realizačního týmu prezidenta Pavla byl bezchybný. Nebudu hodnotit cestu Petra Pavla a jeho týmu k dosažení prezidentského stolce z hlediska politického, ale naopak z manažerského.
Chci dnes psát hlavně o jedné věci. Omezení valorizace důchodů pětikoalicí je mnohými odborníky považováno za retroaktivní a zásadně nemělo být projednáváno ve zkráceném nouzovém režimu.
Mezi vlasteneckými a levicovými stranami a hnutími existuje vždy spoustu výhrad k možnosti „pošpinění“, pokud se spojí s nějakou jinou stranou nebo hnutím do předvolební koalice. Což na straně nyní vládnoucích stran není. Jednají čistě pragmaticky.
V sobotu jsem při koupi novin zběžně prohlédl titulní stránky a dočetl jsem se v podstatě to, že po velkém lednovém vítězství nové národní fronty pěti stran, které ovládly veškeré ústavní funkce ve státě, se vláda skutečně „nezakecá“.
To, co vychází z Evropského parlamentu, je naprosto šílené, ale závazné. A lidé, alespoň u nás, si za to mohou sami. K volbám do EU chodí skutečně mizivé procento voličů, ačkoliv i tyto volby mají na naše občany velký vliv.
Náš národ je nevyčerpatelná studnice humoru. Ten se z nás nevytrácel ani v těch nejhorších dobách naší historie.
Přátelé, stále jsem předpovídal, že Andrej Babiš dostane v prvním kole 35 % hlasů. Toto přesně dostal. Naprosto přesně jsem to předpověděl. Ale i já jsem si myslel, že vyhraje první kolo. A varoval jsem ty, co si naivně mysleli, že zvítězí v prvním
Komentář na facebookovém profilu k ochraně územní celistvosti Ukrajiny
Vrátil jsem se z USA, kde jsem byl na oslavě padesátin syna, profesora statistiky na prestižní univerzitě. A zaujal mne v časopise The Economist zajímavý článek: Frozen out s obrázkem vymrznutého světadílu.
Komentář na facebookovém profilu k vyřazení dvanácti adeptů na kandidáty do prezidentských voleb
Toto jsem napsal před několika lety. Nevěděl jsem, že nás, tím myslím Českou republiku, to dožene také. O co se jedná?
Ceny všeho možného rostou, mnoho z nás dostalo rozpis, kolik nás bude stát topení plynem. Mnohdy je to sedmkrát více než před rokem.
Asi naposledy jsem byl pozván u příležitosti 28. října na Hrad. Sice tentokrát ne do Vladislavského, ale »jenom« opodál, do sálu Španělského, čemuž jsem byl rád, protože ne všem vyznamenaným bych mohl s čistým srdcem vyjádřit svou podporu tleskáním.
Kde jsou hranice nenávisti? Kam až dojde lidstvo ve své snaze o sebezničení? Doba, kdy se plamenně hádalo nad pivem o politice, a pak se přešlo třeba na to, jak rostou houby, je nenávratně pryč.
Nebudu dnes psát ani o demonstraci 3. 9., ani o Ukrajině, Rusku, Maďarsku, EU, ani o válce. V rámci senátní předvolební debaty jsem na otázku důchodové reformy a mého názoru na ni, otevřel jedno téma, které uniklo ostatním a dokonce bych řekl snad vš
