Konkrétně Lukáš Dolanský v Bruselu a Bohumil Vostal v Londýně. Dost často se totiž v posledních dnech stává, že právě tito dva vedle sebe referují o posledním vývoji okolo brexitu.

A jsme u jádra věci. Zatímco z referování Lukáše Dolanského nepoznáme, co si sám o celé věci myslí, zdali je, či není pro brexit, zdali sympatizuje s tím, či oním politikem, zdali fandí, či nefandí Evropské unii, u Bohumila Vostala je to úplně obráceně. Z televizní obrazovky k nám den co den hovoří zaťatý antibrexitář, zaťatý eurohujer. Z každého jeho zpravodajského příspěvku to doslova kape.

Jenže zpravodajství nemá být ani probrexitové, ani protibrexitové. Zpravodajství nemá být ani prounijní, ani protiunijní. Zpravodajství nemá být ani protrumpovské, ani protitrumpovské. Zpravodajství nemá být ani proputinovské, ani protiputinovské. Zpravodajství nemá být ani prozemanovské, ani protizemanovské. Zpravodajství nemá být ani proklausovské, ani protiklausovské. Zpravodajství nemá být ani probabišovské, ani protibabišovské. Zpravodajství má být neutrální, má prostě pískat rovinu. Tam a tam se stalo to a to, tenhle k tomu řekl tohle, tamten toto. Nic víc, nic míň.

A pak má následovat publicistika. Televize si má pozvat komentátory či politiky RŮZNÝCH názorů, nechat je volně hovořit a nechat na divákovi, aby si to sám přebral a učinil nějaký závěr. Přesně tohle ale Česká televize v naprosté většině svého referování o tom, co se u nás, v Evropě i na celém světě děje, nedělá. Nechce, aby divák přemýšlel. Rovnou mu servíruje, co si má myslet. Přímo ve zpravodajství. Čest nemnoha výjimkám. A pak to korunuje zoufale jednostrannou publicistikou.

S mediálním analytikem a publicistou Štěpánem Kotrbou se na spoustě věcí neshodneme. On se na svět kouká zleva, já zprava. Přesto se naprosto shodujeme, dle jaký pravidel se má v mediálním prostoru, a zvláště v tom veřejnoprávním, hrát. A shodujeme se i na tom, že pravidla poctivého nestranného zpravodajství na Kavčích horách nedodržují. Takhle Kotrba nedávno popsal praxi zpravodajství České televize v jednom rozhovoru. A já jen dodávám, že s ním naprosto souhlasím:

„Je pro-fašisticko-ukrajinská čili pro-kyjevská, až fanaticky proti-ruská a proti-čínská, proti-íránská a proti-turecká, pro-palestinská a proti-sionistická, pro-unijní, pro-NATO, pro-USA. Pro-uprchlická a proti-národní. Hyperkritická vůči KSČM, SPD, "haškovské" části ČSSD, prezidentovi Zemanovi, prezidentovi Trumpovi a Andreji Babišovi, hypokritická vůči "sobotkovské" ČSSD, kandidátům na prezidenta Jiřímu Drahošovi či Marku Hilšerovi, kandidátce na amerického prezidenta Clintonové, americkým Demokratům či evropským Zeleným, Pirátům a katolické opozici. Až podlézavá vůči stoupencům bývalého prezidenta Havla. Zprávy Rady ČT o činnosti ČT o neobjektivitě a nevyváženosti mlčí. To je špatně, a to je důvod k odvolání Rady…“

Chápu, že některým lidem i politikům se taková televize, říkejme jí třeba ČT 09, líbí. Aby taky ne! Je jejich propagandistickým nástrojem, je jejich politickým pomocníkem, spolupracovníkem i sluhou. Jejich drzost tím ovšem nekončí. Ještě vyžadují, abychom jejich propagandu platili i my ostatní, kteří svět a jeho pravidla – včetně těch televizních – vidíme úplně jinak.

Plyne z toho jediné. Je naprosto neúnosné, aby Česká televize nadále existovala v této podobě.