Já zcela souhlasím se svými předřečníky. Ta struktura státního závěrečného účtu je taková byrokratická a nic neříkající. My třeba na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj máme kapitolu Ministerstva financí a my jí máme z důvodu veřejné správy, nikoliv z důvodu bezpečnosti.
A v té kapitole se dočtu opravdu hodně věcí o policistech, hasičích. Je to drtivá většina výdajů. Ale o té veřejné správě už jenom velmi málo. A to je velmi neflexibilní a vede to přesně k tomu, že nemáme měřitelné cíle, neřešíme reálné problémy. A kromě těch úplně největších čísel nejsme schopni nic řešit. Já bych se rád věnoval digitalizaci státní správy, kde ta situace je poměrně tristní. A také jsem si vzal případy, které vypíchl Nejvyšší kontrolní úřad.
Takže za prvé. Pokračuje nárůst výdajů v oblasti informační a komunikační technologií. Vloni to bylo 14 mld., což je růst o 11 %, oproti roku 2018. Ale na kvalitě služeb státu to prostě není znát. Ano. Je velmi málo služeb, které se povedly. Tento rok to spíše byly služby, které dělali dobrovolníci, než stát. Ale opravdu na běžných službách jako je daňové přiznání, jako jsou důchodové systémy a podobně, je ten rozdíl kvality nepatrný, popř. pouze ty systémy dále zastarávají a ony už často byly zastaralé v momentě spuštění.
Za druhé nám roste i počet informačních systémů státní správy. Těch prosím máme přes 8 tisíc. Zde je asi jasné, že bychom se měli soustředit na jejich použitelnost, propojenost, logičnost. A že pokud jich máme 8 tisíc, tak tam musí docházet k neuvěřitelných duplicitám. To jsou věci, které se musí odstraňovat.
Za třetí. Podle šetření Nejvyššího kontrolního úřadu pouze 3,3 % zaměstnanců veřejné správy jsou IT specialisté. To vede k tomu, že se většina těchto úkonů autsorsuje, což vede ke špatně vypsaným zakázkám, do kterých se hlásí jen úzký okruh IT firem, jejichž jména se notoricky opakují. To jsou problémy, které vypíchl již NKÚ.
Z těchto případů je zřejmé, že nezvládáme digitalizovat, koordinovat a propojovat, protože digitalizace, to není jenom o tom prostém využívání informačních technologií. To je o tom, vytvořit procesy tak, aby byly digitální, aby ulehčovaly život každému občanovi, ne o tom, jenom si prostě koupit tu samou hračku, ale místo analogové digitální.
Myslím si, že velmi dobře je to vidět na tom, do jaké míry je nefunkční chytrá karanténa, o které toho slyšíme mnoho, ale reální výsledky jsou takové, že dvě krajské hygienické stanice ji nejsou schopny použít, že hygiena má množství výmluv atd. A to není oblast, kde by nám v tom někdo bránil, kromě vlády samotné, která si nedokáže zorganizovat své resorty.
Proto potřebujeme kvalitní zastřešení problematiky digitalizace. Takové zastřešení musí opravit ty největší chyby, které tady ještě jednou zopakuji. Za prvé je to know how. Bez patřičného know how jsme slepí, nemůžeme zadávat veřejné zakázky a nemůžeme projekty řídit. Outsourcing může být cestou, ale pouze v případě, že my máme to know how. Outsourcing je, že něco za nás někdo udělá, ale pokud mu neumíme zadat co chceme udělat, tak nikdy outsourcing nemůže fungovat.
Dalším ohromným problémem je metodické vedení a vzdělávání lidí, a to mluvím jak o odborných profesích, tak o těch neodborných, protože bez lidí nemůžeme digitalizovat a bez těch vzdělaných lidí, kteří jsou informováni, kteří mají ty postupy zažité, neudržíme ani bezpečnost tohoto státu. Myslím si, že to, jak ovlivňuje kvalita lidí, vidíme právě v případu nefunkční chytré karantény, a bezpečnost jsme viděli při jarních kybernetických útocích na naše nemocnice, kde prostě úplně amatérské chyby, které by každý student průmyslové školy uměl odhalit, se děly u profesionálů v takto kritické infrastruktuře. To je prostě důsledek toho, že nevzděláváme, nevedeme metodicky atd., což je důsledek toho, že nemáme měřitelné cíle, že nevidíme to, čeho chceme dosáhnout.
Přitom to není nic složitého, je to něco, co musí dělat firmy v soukromém sektoru, je to něco, o čem jsou napsány stohy knih, ale my to jednoduše neaplikujeme.
A v neposlední řadě musíme odstranit duplicity a dvoukolejnosti, což prostě není digitální přístup, protože musí obíhat data a nikoliv lidé.
Zároveň bych chtěl upozornit na jednu velkou příležitost, která se nám naskytne v dalších měsících. Evropská unie připravila plán oživení, které je reakcí na koronavirovou krizi, která nás postihla. Pro Českou republiku z něj připadá 180 mld. korun. Zde je klíčové, aby náš národní plán obnovy, který připravujeme my, nikoliv Evropská unie, a který má připravit ministr Havlíček, nebyl dělán logikou beton, beton, beton, ale obsahoval opravdu smysluplné investice, které nám pomohou efektivně transformovat jak českou státní správu, tak i celou ekonomiku, protože my opravdu nechceme konkurovat montovnám ze zemí třetího světa. My potřebujeme mít moderní ekonomiku, kde se pracuje na vyšší přidané hodnotě, kde hraje prim robotizace, kde se umíme vypořádat, kde jsme flexibilní. Koneckonců tato krize to, myslím, ukáže víc než cokoliv jiného, kde budou montovny, které se nemůžou přizpůsobit, protože ony se z principu věci nemůžou přizpůsobit, ony vyrábějí ten jeden produkt, tak ty padají, zatímco spousta moderních firem se velmi dynamicky přizpůsobuje a na jejich fungování to téměř není znát. Někteří dokonce dokázali využít příležitost této krize. A my musíme být podobní, my toto musíme podporovat, nikoliv zadupávat prostou byrokracií. Musíme prostě myslet flexibilně a moderně, nikoliv to dělat obdobně jako se to dělalo za první republiky a Rakouska-Uherska.
Děkuji za pozornost.
