možná ten můj úvodní výstup bude o trošku delší, neboť tento návrh byl hojně diskutován na výboru i na podvýboru. Já bych nyní stručně zopakoval hlavní důvody předkládané novely zákona o službách a současně bych se vyjádřil i pak k dílčím pozměňovacím návrhům, které zazní.
Ta předkládaná novela byla zpracována z podnětu Ministerstva průmyslu a obchodu, které je gestorem transpozice, kterou se mění evropská směrnice o energetické účinnosti. Jak jsem již dříve uváděl, ta lhůta pro transpozici této směrnice uplynula již 25. října a teď pozor - v roku 2020. Z důvodu prodlení, které však bylo způsobeno různým souhrnem řady skutečností objektivní povahy, mezi něž třeba patří pandemie covid, došlo k tomu zpoždění a Evropská komise zahájila proti České republice řízení o porušení povinnosti. A to bylo 15. července tohoto roku i na základě naší komunikace s Evropskou komisí zastaveno v návaznosti na projednání té předkládané novely v prvním čtení. A v očekávání tedy, že my tuto novelu, tuto transpozici přijmeme v druhém a třetím čtení.
Evropská komise sleduje poměrně pozorně vývoj v tomto případě, neboť ta transpoziční doba uběhla již vlastně před dvěma roky a nepředpokládáme tedy, že by se přijetí tohoto transpozičního zákona odkládalo, neboť by došlo vlastně opět k zahájení, k zahájení toho řízení o porušení povinnosti. Takže pokud nebude tato směrnice transponovaná v nejbližším možném období, hrozí České republice sankce, které by jí na návrh Evropské komise mohl vložit Soudní dvůr Evropské unie. To je asi pozadí, pozadí tohoto tisku.
Jinak k samotnému obsahu návrhu. Já bych chtěl znovu upozornit a zaznívá to stále, i když jsme toto již vyvrátili ve veřejném prostoru i od některých vlastně partnerů, nestanoví tato transpozice povinnost k instalaci dálkově odečitatelných měřidel v domě s byty. Tahle povinnost, která tam je, je dávno ustanovena již od 1. ledna 2022 v § 7 odst. 11 zákona 406/2000 Sb., o hospodaření s energiemi, který je v gesci MPO.
Naopak které jsou ty tři nejdůležitější navrhované změny v té transpozici, je to povinnost měsíčního informování o spotřebě, povinnost poskytnout vyúčtování a informace o spotřebě poskytovateli energetických služeb a výslovné stanovení důsledků vad vyúčtování na splatnost nedoplatku.
Asi nejvíce probíraným ustanovením návrhu je právě ustanovení stanovující povinnost měsíčního informování o spotřebě. Opět bych zdůraznil, tato povinnost nastává pouze v případě, že jsou v domě instalovaná dálkově odečitatelná měřidla. Já se k tomu pak ještě trochu vrátím. Pokud instalována nejsou, žádná takováto povinnost nevzniká. Případná instalace nových měřičů tepla, vodoměru na teplou vodu, indikátorů na radiátorech, které budou považovány za dálkově odečitatelné je v Česku povinná od toho 1. 1. 2022, a to zejména při jejich výměně.
Tam je ten cyklus zhruba asi pětiletý, pokud se nepletu, kdy dochází k výměně měřidel(?), pak již se ze zákona mají vlastně instalovat tato dálkově odečitatelná měřidla, nicméně tato transpozice toto nezavádí, pouze s tím počítá. Od ledna 2027 by se pak měla používat už pouze měřidla s dálkovým odečtem.
Poměrně velkou roli - a já jsem zde několikrát zdůraznil slova s dálkovým odečtem - hraje i definice toho, co je považováno za dálkově odečitatelné měřidlo, přičemž Evropská komise ponechává definici na vůli každého národního státu. Je zde tedy prostor k vymezení pojmů tak, aby nepostihovala velké množství objektů, respektive subjektů, a poskytovatele služeb. My zejména nechceme, aby se tato povinnost vztahovala na ty subjekty, které to odečítají pochůzkově, pochůzkovým způsobem či jinak. Já když jsme do té debaty vstoupili, tak jsme vlastně objevili, že existují dvě definice - tak jak byla napsaná v této (nesrozumitelné), ale hlavně že do dálkově odečitatelného měřidla nejsou ty, které uděláte přes rádio nebo přes internet, ale byla za ně považována všechna měřidla, která vlastně nejsou za těmi bytovými dveřmi toho objektu, což mi přišlo dosti zvláštní. Proto jsme se tady na to i v projednávání velmi zaměřili, jaká je definice dálkově odečitatelného měřidla.
V této souvislosti já bych rád vyjádřil podporu pozměňovacímu návrhu, který zde zazněl a který je načten do systému, pana poslance Havránka, respektive garančního výboru. Ten je označen jako A1. Tento návrh obsahuje změnu definice dálkově odečitatelného měřidla v nově doplňovaném § 2 odstavcích 2 a 4 zákona o službách tak, aby zahrnovala pouze taková zařízení, umožňující provedení odečtu na vzdálenost větší než 250 metrů. Tato změna způsobí, že pak poskytovatelé služeb, kteří by každý měsíc museli zajišťovat pochůzkový nebo ten drive-by automobilový odečet měřidel, se nyní vyhnou vysokým nákladům na tyto odečty a do budoucna už budou pravděpodobně mít už ty odečty tak, jak zvažuje vlastně i ta novela, že to jsou ty, které jsou na větší vzdálenost a nebo přes internet.
Nejpozději od 1. ledna 2027 je však potřeba zajistit souhlas s definicí dálkově odečitatelného měřidla v § 7 odstavce 12 zákona o hospodaření s energiemi. Transponovaná směrnice totiž předpokládá, že v této době již budou všude, kde je to možné a nákladově efektivní, instalovaná dálková odečitatelná měřidla a tedy předpokládá, že to bude i v domech, kde bude docházet k měsíčnímu informování o spotřebě. My jsme původně zvažovali úpravu definice v zákoně o hospodaření s energiemi, s čímž MPO souhlasilo. Návrh na tuto úpravu byl předložen panem poslancem Havránkem jako pozměňovací návrh, který věřím, že je nyní označen, až bude představena procedura, jako návrh C1. Ukázalo se nicméně, že bychom tím zatěžovali zejména malá a vysoce samostatná SVJ. Poskytovatele služeb bychom totiž nutili do instalace nejnovějších technologií, přestože u nich jim skutečně nečiní potíže zajišťovat spotřebu tepla pomocí těch technologií starších, včetně například tím, že obejdou ta patra domu a provedou vizuální odečet zjištění hodnot z ciferníků měřidel, která jsou právě přístupná i z chodby domu. Zároveň byl proto panem poslancem Havránkem předložen pozměňovací návrh, který máte jako C2. Ten lze považovat za lepší řešení a my bychom ho jako Ministerstvo pro místní rozvoj upřednostnili. Proto tedy, až se budeme probírat těmi - s návrhem C1 bych vyhlásil nesouhlas, zatímco C2 ministerstvo skrze mě by podpořilo. Ten C2 se navrhuje s účinností od 1. ledna 2027, kde se uvažuje sladění zákona v definic dálkově odečitatelného měřidla(?) s definicí dálkově odečitatelného měřidla podle zákona o hospodaření s energiemi.
Do 31. prosince 2026 - já bych jenom chtěl, aby to tady zaznělo - tedy budou mít povinnost měsíčního informování o spotřebě pouze ti poskytovatelé, kteří již budou mít instalovaná ta měřidla nebo zařízení pro (nesrozumitelné) s teplem s možností odečtu větší než 250 metrů. Proto by jim plnění těchto povinností nemělo působit nějaké nadměrné a nesnesitelné náklady a od ledna 2027, tedy za čtyři roky, budou mít povinnost měsíčního informování o spotřebě již všichni poskytovatelé služeb, kteří budou mít nainstalována měřidla, k jejichž odečtu se nevyžaduje ten přístup.
Druhou transpoziční změnou je pak povinnost poskytovatele služeb, aby na žádost příjemce služeb předal poskytovateli energetických služeb podle zákona o hospodaření s energiemi vyúčtování příjemce služeb a informace o jeho spotřebě za poslední tři roky, jsou-li dostupné. Zde je zejména pak vysvětlit, kdo je poskytovatelem energetických služeb. To jsou osoby, které pro jiné osoby zajišťují zpravidla za nějakou úplatu snížení spotřeby energií nebo zvýšení energetické účinnosti a podobně.
A třetí změnou, kterou bych chtěl vypíchnout, je navrhované výslovné stanovení důsledků vyúčtování pro splatnost nedoplatků za služby v § 7 třetího odstavce. Pokud vada vyúčtování nebude mít vliv na vypočtenou výši nedoplatku, stane se nedoplatek splatným. Cílem je zabránit tomu, že se nedoplatek nestane splatným, například když dojde k nějaké změně. My jsme tady uvedli třeba uvedení rodného příjmení ženy, která se během zúčtovacího období provdala, příjmení si změnila. Informace, které musejí být ve vyúčtování uvedeny a které nemají souvislost s vypočtenou výší nedoplatku, byly navíc podstatně rozšířeny transpoziční novelou prováděcí vyhlášky k zákonu. Ty příklady vad, které mají a které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku, jsou pak obšírněji uvedeny v důvodové zprávě k tomuto návrhu.
Já bych ještě jenom v krátkosti se vyjádřil zde k pozměňovacím návrhům takto v předstihu. Vyjadřuji plnou podporu návrhu označenému jako A2. Týká se změny § 8 zákona o službách a směřuje proti nepoctivému jednání příjemců služeb, které může způsobit újmu nejen tomu poskytovateli, ale taky poctivým příjemcům služeb. Návrhem paní poslankyně Fialové a pana poslance Havránka, označeným jako B, se zejména navrhuje, aby poskytovatelé služeb nemuseli informovat příjemce služeb o zpřístupnění informací o jejich spotřebě na internetu každý měsíc. Za předkladatele vládního návrhu zaujímám k tomuto poslaneckému návrhu neutrální stanovisko. Já uvedu tu genezi a díky za spolupráci na výboru pro veřejnou správu. Ačkoli doporučení Evropské komise o tomto takto hovoří, my jsme si provedli analýzu čtrnácti implementací této směrnice a zjistili jsme, že řada států, vlastně většina z těch čtrnácti, má zaimplementováno bez tohoto explicitního pravidla, tudíž chápu, z mého pohledu to je jako doporučující, přesto (nesrozumitelné) zaujmout stanovisko neutrální za ministerstvo, neboť ten výklad jsme odvodili právě z praktického příkladu implementace.
Co naopak nemohu podpořit a souvisí to s důvodem, který jsem na začátku uvedl, je návrh označený jako A3. Ten návrh spočítá v odložení povinnosti poskytovatele služeb informovat příjemce služeb o jeho spotřebě alespoň každý měsíc. Jak už jsem řekl, ta transpoziční lhůta uplynula již 25. října v roce 2020. Měsíční informování o spotřebě mělo být v členských státech EU realizováno od 1. ledna 2022, je tedy velmi nešťastné ještě, byť třeba parciálně, se zavedením této povinnosti otálet. Ano, měla tam být pravděpodobně masivnější informační kampaň a aktivní komunikace ještě více směrem, že tato povinnost v té implementaci je i s tím plánem, kdy se to do ní překlopí. Já musím varovat, že Česká republika by byla vystavena v případě přijetí tohoto pozměňovacího návrhu riziku řízení pro porušení povinnosti ze strany Evropské unie a já teda opět připomínám, že se zmiňovanou úpravou definice dálkově odečitatelného měřidla subjektu - tím, že měníme tu definici, tak se ten okruh subjektů, jimž se ta povinnost měsíčního informování o spotřebě, výrazně zúží(?). Takže i ten argument rychlého nárůstu vyšších nákladů není relevantní nebo není relevantní pro ty skupiny, se kterými jsme se setkali, neboť často to bylo prezentováno nebo jejich uživatelské příklady se vázaly právě na definici dálkově odečitatelného měřidla dle toho starého formátu. Tudíž všechna měřidla, která se nachází za hranicí třeba té bytové jednotky a podobně.
Já vám děkuji za pozornost, omlouvám se za trochu delší úvod, ale strávili jsme i na výboru nad tímto tiskem s jednotlivými zástupci jak SVJ, tak společností, které spravují velké množství bytů, poměrně dlouho, proto mi přišlo na místě se zde vyjádřit k těm věcem, které jsme tam diskutovali. A já bych chtěl poděkovat všem, kteří se toho účastnili, poslancům, ale i zástupcům třeba právě těchto subjektů, za výbornou spolupráci.
Děkuji.
