To, co se odehrálo kolem Krymu, „prokázalo, že Rusko je své spoluobčany s to ubránit, čestně hájit pravdu a spravedlnost“. „Krym, starobylá Korsuň, Chersones, Sevastopol mají obrovský civilizační i sakrální význam.“ Pro ruskou veřejnost je srovnatelný s hodnotou „Chrámové hory pro ty, kdo vyznávají islám či judaismus“.

Rusko vždy plně respektovalo právo Ukrajiny na suverénní volbu. „Ano, odsoudili jsme státní převrat, násilné uchvácení moci letos v únoru. To, se na Ukrajině odehrává, tragédie na jihovýchodě, správnost naší pozice potvrzuje.“ Dodnes se zdá jen těžko uvěřitelné, že záminkou k „ozbrojenému uchvácení moci, násilí a vraždění“ se stalo už čistě „technické rozhodnutí prezidenta Janukovyče odložit podpis asociační dohody“ – „nikoli její odmítnutí, ale pouhý odklad s cílem ji dopracovat“.

Také na Ukrajině se potvrdilo, že „naši američtí přátelé ovlivňují vždy přímo zpoza kulis naše vztahy se sousedy. Člověk leckdy ani neví, s kým jednat: s vládami některých zemí, nebo s jejich americkými protektory a sponzory?“ Kolem asociační dohody „nám bylo řečeno, že to není naše věc“. Nezbylo proto, než dát jasně najevo: „dobrá, nechcete-li s námi vést dialog, budeme nuceni své zákonné zájmy bránit a účet za politiku, podle našeho názoru chybnou, platit nehodláme“. Asociační dohoda je sice podepsaná, její realizace se však odkládá až do konce příštího roku. „Neměli jsme tak pravdu právě my?“

Teď není doba, vhodná pro „politikaření a hlučné, pusté sliby“. Jenže právě reálná pomoc západních zemí nekoná dodnes. K řešení vážných problémů svých spoluobčanů se nemá ani dnešní kyjevské vedení. Rusko už na pomoc Ukrajině investovalo značné prostředky: 25 miliard dolarů z fondů svých bank, další 3 miliardy USD v podobě loňského úvěru Ministerstva financí i miliardy, poskytnuté Gazpromem – celkem 32,5-33,5 miliard dolarů.

„Je-li pro řadu evropských zemí národní hrdost pojmem, který už dávno upadl v zapomnění, a suverenita – až příliš velkým luxusem, pak pro Rusko je reálná suverenita naprosto nezbytnou existenční podmínkou.“ A proto „chci zdůraznit: buď suverénní budeme – anebo se ve svět rozpustíme a ztratíme. A to musí pochopit i jiné mocnosti.“ „Všichni účastníci mezinárodního dění.“ Chce to „respekt k zákonným právům všech subjektů mezinárodních vztahů. Jen pak budou svět před krvavými konflikty bránit normy práva, a ne děla, rakety a bojové letouny.“

„Sankce nejsou jen nervózní reakcí USA a jejich spojenců na naši pozici v souvislosti se státním převratem na Ukrajině, ba ani s takzvaným ´krymským jarem´.“ „Jsem přesvědčen, že i nebýt toho všeho, našli by si nějakou jinou záminku, jak rostoucí možnosti Ruska zadržet, ovlivnit je či ještě přesněji využít ve svém vlastním zájmu. Politika zadržování není včerejší nápad. Ve vztahu k naší zemi se realizuje spoustu roků – desítky, ne-li celé stovky let. Tyto nástroje se pokaždé nasazují hned poté, co se kdokoli domnívá, že Rusko je až příliš silné a samostatné. Hovořit s Ruskem z pozice síly je však nesmysl. Dokonce i tehdy, kdy se střetává s vnitřními těžkostmi, tak jako v 90. letech a počátkem nultého desetiletí.“ 

„Dobře si pamatujeme, kdo a jak u nás prakticky otevřeně podporoval separatismus a dokonce otevřený teror a vrahy, mající ruce po loket v krvi, označoval za povstalce a přijímal na vrcholné úrovni. Teď se ti ´povstalci´ předvedli znovu v Čečensku. Věřím, že si s tím místní hoši, místní orgány práva poradí důstojně.“ Už tehdy se přitom „jasně ukázalo, že čím víc ustupujeme a ospravedlňujeme se, tím víc jsou naši oponenti drzejší a chovají se stále cyničtěji a agresivněji“.

„Nehledě na naši bezprecedentní otevřenost“ – „na to, že své včerejší protivníky máme za blízké přátele a téměř i spojence“ – byla „podpora separatismu v Rusku, informační, politická, finanční i po linii špionážních služeb, naprosto očividná a neponechávala ani stín pochybnosti o tom, že by nás s gustem prohnali cestou jugoslávského scénáře rozpadu a fragmentace. Se všemi tragickými důsledky, jež by národům Ruska přinesly.“

„Nepovedlo se. Nepřipustili jsme to. Tak jako se to nepovedlo Hitlerovi, který chtěl, v zajetí své misantropie, Rusko zničit a vrhnout nás za Ural. Čím to skončilo, měli by mít na paměti všichni. V příštím roce budeme slavit 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. Naše armáda rozdrtila nepřítele a osvobodila Evropu. V zapomnění však nesmí upadnout ani těžké porážky v letech 1941 a 1942, aby se chyby neopakovaly i v budoucnu.“

Odstoupení USA od smlouvy o omezení protiraketové obrany v roce 2002 – a intenzivní budování nových amerických kapacit v této sféře – je „vážnou hrozbou nejen pro Rusko, ale pro celý svět“. „Škodí i Spojeným státům samým, neboť živí iluze nezranitelnosti a posilují sklon k jednostranným, krátkozrakým krokům a novým rizikům.“ Rusko se nehodlá „nechat vtáhnout do nákladných závodů ve zbrojení, obranyschopnost země v nových podmínkách však zajistí spolehlivě a garantovaně.“

„Dosáhnout vojenské převahy nad Ruskem se nepodaří nikomu. Naše armáda je moderní a bojeschopná. Zdvořilá, ale hrozivá. Na obranu své svobody máme i dost sil, i vůle, i odvahy.“

„Budeme bránit mnohotvárnost světa. Zpřístupňovat pravdu lidem v zahraničí. Aby viděli skutečný, reálný obraz Ruska, a nikoli zkreslený a zfalšovaný. Aktivně rozvíjet obchodní a humanitární kontakty, styky ve sféře vědy, vzdělání a kultury. A dělat to i v podmínkách, kdy se vlády některých zemí kolem Ruska pokoušejí stavět div ne novou železnou oponu. Cestou izolace sebe sama, xenofobie, podezřívavosti a hledání nepřátel z vlastního  popudu nikdy nepůjdeme. To vše jsou projevy slabosti, my jsme však silní a věříme si.“

„Naším cílem je získat co možná rovnoprávných přátel – na Západě i na Východě. Budeme rozšiřovat svou přítomnost v regionech, kde nabývají na síle integrační procesy, kde se ekonomika nesměšuje s politikou, ale obchodní bariéry se naopak eliminují v zájmu výměny technologií a investic, svobodného pohybu lidí. Za žádných okolností přitom nehodláme omezovat své vztahy s Evropou a Amerikou. I nadále budeme spolupracovat s Afrikou a zeměmi Středního východu.“

Krédem Eurasijské hospodářské unie, startující počátkem příštího roku, jsou „rovnoprávnost, pragmatismus a vzájemný respekt“. „Zachování národní svébytnosti a státní suverenity všech zúčastněných zemí.“ 

Také v ještě obšírnější vnitropolitické pasáži Putin zdůraznil, že „Rusko bude otevřené světu, spolupráci, zahraničním investicím, realizaci společných projektů“. Dnes je však, zdůraznil obratem, ještě naléhavější plně docenit, že „náš rozvoj bude záviset především na nás samých“.  

Chce to mnohem „rozhodnější boj s dezorganizací a neodpovědností, zlozvykem plnění přijatých rozhodnutí ´utopit v lejstrech´´. Chci, aby to pochopili všichni: v dnešních podmínkách to už není jen brzda rozvoje Ruska, ale přímá hrozba jeho bezpečnosti.“

Doba si žádá „vytvářet nové technologie a konkurenceschopnou produkci“. „Zformovat doplňující rezervoár odolnosti v průmyslu, finančním systému i přípravě moderních specialistů. Máme pro to jak velký vnitřní trh a přírodní zdroje, kapitál i vědecké zázemí. Talentované, chytré, pracovité lidi, schopné se rychle učit novým věcem.“

„Rozhodující je dát lidem možnost seberealizace. Svoboda pro rozvoj v ekonomice, sociální sféře, občanských iniciativách – to je ta nejlepší odpověď jak na vnější restrikce, tak na naše vnitřní problémy.“ „Poctivá práce, soukromé vlastnictví, svoboda podnikání – to jsou stejně nosné konzervativní hodnoty, jako vlastenectví, úcta k dějinám, tradicím a kultuře vlastní země.“

Jedním z klíčových úkolů je „zbavit byznys dotěrného dozoru a kontroly“. „Každá prověrka musí být veřejná.“ Počínaje příštím rokem proto začne fungovat rejstřík, přesně evidující, který kontrolní orgán a za jakým účelem iniciuje své vůči danému podnikatelskému subjektu. „Totální kontroly bez konce“ se už nebudou trpět. „Monitorovat situaci třeba tam, kde se skutečně vyskytují rizika či příznaky porušování platných norem.“

„Pokud jde o malý byznys, navrhuji pro něj, co do kontroly ze strany státních úřadů, zvážit prázdniny.“ „Podnikům, které si vydobyly spolehlivou reputaci a v minulých třech letech z hlediska platných předpisů  nevykazovaly žádný problém, by měly být garantovány po dobu příštích tří let.“ Všem podnikům se uleví, bude-li stabilizována daňová soustava. Tady  Putin avizuje moratorium na změny dokonce na příští čtyři roky.

„Navrhuji úplnou amnestii pro kapitály, vracející se do Ruska – úplnou se vším všudy. Znamená to, že pokud člověk své prostředky a majetek v Rusku legalizuje, získá pevné právní garance, že ho různé orgány, včetně policie a justice, nebudou popotahovat a všelijak protřepávat, dotazovat se ho, jak ke svému kapitálu přišel, nepotká ho trestní ani administrativní postih. Pojďme to udělat teď, z jedné vody načisto. Ať toho využijí všichni, koho to do Ruska táhne.“

„Všichni chápeme, že původ peněz bývá všelijaký, že se vydělaly a nabyly různě. Jsem však přesvědčen, že offshorovou kapitolu dějin naší ekonomiky a země už je potřeba ukončit. Udělat to je velice důležité a nezbytné.“

„Mám za to, že po známých kyperských událostech a dnešním tažení sankcí se náš byznys nakonec dovtípil, že v zahraničí ho nic dobrého nečeká a může tam být naopak odrán až na kost. A že nejlepší garancí je národní jurisdikce - i při všech problémech, které má.“

„Dimenze ruské ekonomiky musí korespondovat s naší geopolitickou a historickou rolí. Třeba se orientovat na každoroční růst produktivity práce přinejmenším o pět procent.“ A zachovat při tom i „makroekonomickou stabilitu“. „Inflaci snížit ve střednědobém výhledu pod hranici 4 procent.“  „Naučit se harmonicky spojovat dva cíle: omezování inflace a stimulaci rozvoje.“

Od centrální banky se očekávají „koordinované kroky, čelící zálusku spekulantů pohrát si s fluktuací rublu“. „Osoby a obsazení“ jsou tu  příslušným orgánům důvěrně známy. „Adekvátními nástroji disponují též.“ Tím spíš „nadešel čas těchto nástrojů využít“.

Stěžejní prioritou je rozvoj vlastních kapacit, nahrazujících dovoz. Už během „příštích 3 – 5 let musí zajistit kvalitní a cenově dostupné léky i potraviny domácí výroby“. „Eliminovat třeba kritickou závislost na zahraničních technologiích a průmyslové produkci, včetně obráběcích strojů a přístrojů, energetického strojírenství, zařízení pro exploataci surovinových nalezišť a arktického šelfu. Tady by našim průmyslníkům měly poskytnout zásadní pomoc tuzemské firmy v oblasti těžby surovin a infrastruktury. Při realizaci velkých projektů ve sféře ropy, energetiky a dopravy se musí orientovat na domácí výrobce, generovat poptávku po jejich produkci.“

Dosavadní praxi, která se často omezuje výlučně na import, bude čelit i nově zřízené státní koordinační centrum. Prvořadou pozornost zaměří i na uplatnění malého a středního byznysu domácí provenience při realizaci  zakázek státu a státních podniků.

Široké spektrum úkolů čeká na Agenturu strategických iniciativ coby státní centrum, zodpovídající za efektivní exploataci materiálních, finančních a lidských zdrojů v zájmu svéprávného, dynamického rozvoje země.

Podíl investic na HDP musí dosáhnout 25 procent nejpozději do roku 2018. Zásadní prioritou je plné využití domácích úspor v „zájmu národní ekonomiky, a ne vývozu kapitálu“. „Vše, co se uspoří, musí být investováno.“

Tvrdé kritice podrobil Putin praxi, kdy jedna a táž investice vychází v některých regionech i několikanásobně dráž oproti jiným lokalitám. Příslušným státním orgánům uložil tomu nejen rozhodněji čelit, ale podstatně širší měrou prosazovat i typové projekty, snižující zároveň náklady projekčních a navazujících vstupů.               

Značnou pozornost věnoval modernizaci ruského vzdělávacího systému. Jeho zpřístupnění talentované mládeži bez ohledu na sociální poměry rodiny (zavádí mj. i „prezidentské stipendium“ ve výši 20.000 rublů pro pět tisíc nadaných adeptů vysokých škol ze sociálně slabších poměrů). Zásadní   aktualizací mají projít učební programy i vybavení vysokých škol. Cílem je dosáhnout, aby neztrácely kontakt se špičkovým know-how a praktickými aplikacemi v oboru.