Referendum
Dobrý den pane Skálo,chci se zeptat na současný vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Myslíte si, že je správně, že nepovoluje konání referenda k takovým otázkám, jako euro či vystoupení z EU? Nehledě na další procesní věci, jako vysoké kvórum účasti, vysoký potřebný počet podpisů petice, či faktická nezávaznost referenda. Jinak řečeno, považujete tento zákon za vyhovující?
Děkuji za odpověď.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Hezký den i Vám,
míříte směrem nejen naprosto správným, ale i vrchovatě urgentním. Z původního motivu, aby o podstatných otázkách rozhodoval skutečný suverén - a podle stále platné Ústavy jsme to my všichni - je tu jen další eunuch. Jak co do otázek, o nichž se v referendu rozhodovat smí či nesmí, tak co do závaznosti jejich výsledku.
Když si takový Cameron - dědic koloniální loupeže po celá staletí - usmyslí, že chce v EU další harpagonské "výjimky", Hujeři si sednou na zadek, odsouhlasí mu je a ještě nám to líčí jako velké vítězství. Právě krátce předtím, než bude o tom, má-li EU ještě vůbec zůstat, v referendu rozhodovat Británie.
Nám se tu naopak předkládá návrh, aby se o závazcích z mezinárodních smluv referenda konat nesměla. Takže dokonce i NATO - na věčné časy? Přesněji tak věčné, jak dlouho si tu udrží u moci týpky, které čtou jeho papalášům z pysku? Teď se na nás, jak známo, pokoutně šije i "ekonomické NATO", jak tomu podrazu říká osvícenější západní žurnalistika. Tedy "Transatlantické obchodní a investiční partnerství" (TTIP), mající nás obrat i o poslední drobky už beztak "omezené suverenity" - státní i civilizační. To je ten akutní důvod - i když zdaleka ne jediný - proč se tak spěchá i s kastrací zákona o referendu.
Proč je v něm tak zákeřná formulace právě o "závazcích ze smluv", nám panstvo už ráčilo předvést v praxi. A sice jezuitskou habaďůrou s "církevními restitucemi". Špatný zákon může změnit či zrušit i příští parlament. "Smlouva" se dá měnit jen za souhlasu obou stran. Jak by to dopadlo s "církevními restitucemi", připustit o nich lidové referendum, ukázala i spousta průzkumů veřejného mínění. "Koalice ochotných" je nakonec prohnala parlamentem jen neskutečně ubohým švindlem. Jako "smlouvu", a ne "jenom" zákon. Ti, co tu slouží cizímu zájmu, by se napříště rádi vyhnuli i riziku, že o tak zásadní otázce rozhodne ústavní suverén. Hlavně proto má otázku, o čem se referendum konat smí či ne - a za jakých podmínek je závazné - zmrzačit dokonce i zákon, inzerovaný jako vstřícný krok "přímé demokracii"
