Tsipras zdůraznil, že bylo chybou vést jednání za zavřenými dveřmi a bez konzultace s řeckým lidem. Referendem Tsiprasova vláda získala velmi silný mandát k tomu, jak nalézt cestu k důstojnému a efektivnímu řešení.

        Řecko chce dostát svým závazkům, jenže nařízené úsporné škrty byly kontraproduktivní, nevedly ke snížení dluhu, ale k jeho zvýšení. Ten dnes činí už 180% HDP. Škrty rovněž vedly k obrovskému nárůstu nerovnosti (podle šetření Credit Suisse 56% vkladů vlastní pouhých 10% občanů). Bohatí tyli z klientelistického státu a nijak se nepřičinili o zmírnění krize.

        Tsipras přiznal, že řecký stát je neefektivní, založený na protekci a konexích, že nefunguje výběr daní, chybí propodnikatelské prostředí, že správa země je nehospodárná a nefunkční, že je neúnosné, aby se do důchodu odcházelo v 52 letech (Němci odcházejí v 67 letech). Zdůraznil, že s tímto stavem jeho vláda hodlá skoncovat. Zatím vláda své plány realizovala jen málo, ale to bylo dáno tím, že musela stále jednat. Reformní vůle je spojená s přesvědčením, že tyto problémy musí vyřešit Řekové sami a nikdo z vnějšku jim nemá vnucovat a diktovat postupy, jak mají konat.  

         Po Tsiprasově proslovu se rozpoutala emocionální bouře. Předseda frakce EPP (evropských lidovců) Weber obvinil Tsiprase, že jen vydírá a nemá připravené žádné plány do budoucna. Že Řecko dostalo spoustu peněz a že dluhy se musí platit. Zdůraznil, že i v krizi si Řekové žijí nad poměry, protože několik zemí EU má nižší minimální mzdu než Řecko. [i]

        Jenže minimální mzda je jedna věc a možnost dostat práci věc druhá. V Řecku se celková nezaměstnanost blíží 30% a v sektoru mladých 60%. V řadě rodin je jediným příjmem důchod prarodičů. Alarmující je, že řecký HDP se za pět let snížil o 25%. Takže Weberovy argumenty namířené proti solidaritě mají své trhliny.

        Velmi zajímavé bylo vystoupení italského člena frakce socialistů a demokratů Pittelly, který zdůraznil, že EU stojí s Řeckem na rozcestí. Vyzval obě strany k jednání a k hledání nových, netradičních řešení. Především se podle něj musí obnovit ekonomický růst a vytvořit nová pracovní místa. Škrty neřešily nic.

        Rétoricky vybroušené, ale jako vždy bezobsažné a mnohomluvné, bylo vystoupení Guy Verhofstadta, který vytkl Tsiprasově vládě nepřipravenost a zdůrazňoval nutnost řešit vše na evropské úrovni.  

        Legutko z frakce konzervativní ECR bezbarvě opakoval to, co byl donedávna názor Evropské komise a Evropské rady.

        Za mou frakci (GUE/NGL) mluvila předsedkyně Gabi Zimmer a odmítla „německé školníky, kteří by chtěli peskovat nehodné žáky“, s narážkou na Webera (ten má problémy s odchodem lidí z jeho frakce). Zimmer připomněla, že vůči Německu byly vítězné mocnosti velmi solidární, když mu na pařížské konferenci v roce 1953 prominuly 60% dluhů spojených s reparacemi. Stalo se tak podruhé – i po I. sv. válce dostalo Německo výrazné finanční úlevy. Zimmerová vyzvala k podobným krokům jako Pittella a prohlásila, že řešení krize nemůže být založeno na škrtech.

        Za Zelené mluvila lehce zmateně Rebecca Harmsová, za frakci EFDD se předvedl se svým tradičním útokem na EU Nigel Farage. Působivý byl projev Marine Le Pen, jíž se mnoha letech podařilo založit frakci (ENF). Poté hovořili další členové Evropského parlamentu, ale nijak objevně či inspirativně.

        Diskusi uzavřeli svými vystoupeními Tusk, Juncker a Tsipras. Tsipras uvedl, že jeho vláda v pondělí předložila konkrétní návrhy reformních a záchranných kroků, o kterých by chtěla jednat.

        Juncker, oceněný pro svou umírněnost a pragmatičnost, zdůraznil, že se musí obnovit jednání a že uzavřenost rozhovorů byla možná chybou a prohlásil, že komisi půjdu o ozdravení ekonomiky. Odmítl tvrzení, že Evropská komise chce jít cestou škrtů u důchodů (Barroso měl možná jiný koncept). Překvapil návrhem na redukci výdajů na obranu a divil se, že takový návrh neprošel (již jsem uvedl, že se snížením výdajů na obranu nesouhlasili zástupci Mezinárodního měnového fondu. Platná pravidla prý nepřipouštějí zásahy do obranných rozpočtů).

         Lagarde za MMF naznačila ochotu pružnějšího přístupu k Řecku a také Američané se ve své analýze vyslovili pro větší flexibilitu. To by mohlo znamenat změnu či dokonce obrat v názorech. Je sice jisté, že Američané budou situaci Řecka využívat ke štěpení Evropské unie, ale Tsipras dosáhl toho, že protiřecká fronta se začala lámat.

        Úspěšné vyřešení krize je velmi daleko. Nyní je nutné co nejdříve zastavit pokles HDP, zahájit posilování průmyslu a změnit strukturu národního hospodářství. Zatím evropské peníze sloužily západoevropským bankám (u některých tranší řečtí občané nedostali vůbec nic) a klientelistické "elitě". To musí skončit.

[i]  O minimální mzdě jsem na stránkách PL už psal. K  1. 1. 2015 uváděl Eurostat minimální mzdu  v evropských zemích (nejen v EU) takto: nejnižší v EU je v Bulharsku (184 eura), Rumunsko mělo 218 eur, Maďarsko 333, Polsko 410, Slovensko 380, Litva 300, Lotyško 360, Estonsko 390, Česká republika 332, Portugalsko 589, Řecko má 684. K evropské špičce patří třeba Lucembursko (1923 eur), Nizozemí a Belgie (obě 1502), Německo (1473), Francie (1458), Spojené království Velké Británie a Severního Irska (1379) i krizí postižené Irsko (1462). O Rakousku a severských zemích neuvádí Eurostat žádná data.

8.7.2015