Po linii hovorového jazyka nemá asi příliš význam zasahovat. Jak se mluví v jednotlivých oblastech je konec konců výhradní záležitostí místních a jejich určité otrlosti při příchodu do jiného prostředí. Jinak zní například „bejt“ v Orlických horách, jinak při návštěvě Brna. Proto také předpokládám, že se nedostane do slovníku spisovné češtiny nikdy. Konec konců i v době nadvlády Vídně a první republiky, byla pražská němčina považována za čistší než ta v německy mluvících zemích, atd.
Jinak by se ale k jazyku mělo přistupovat v médiích. Je hrozivé, když redaktoři mluví nespisovně, pro tentokrát pominu řečové vady. Stejně tak i v případě „bavičů“ by měl být nespisovný jazyk, v žádném případě vulgarity, výjimečně používán jen k vyvolání pobavené reakce. Rozhodně ne jako prvoplánový prostředek zábavy. Dříve ovlivňovali kvalitu jazyka vědci, významní politici, redaktoři médií. Dnes jsou takovou první linií především tak zvané celebrity. O jejich inteligenci svědčí především forma i obsah jejich sdělení a ty jsou naprosto ubohé. Je třeba si uvědomit, že nejde jen o komunikaci s dospělými jedinci, ale že touto komunikací jsou ovlivňovány další generace, především malé děti. Mrzačit nevinné oběti je i z pohledu jazyka zločin.
Posledním stádiem je zakotvení změn ve slovníku spisovné češtiny. Tam by se mělo postupovat velmi opatrně, naprostý konzervatismus by měl být povýšen na morální imperativ. Takto zakotvené změny se stanou součástí dědictví a budou vypovídat pro mnoho příštích generací o našich kvalitách a naší inteligenci.
Proto naprosto nechápu přístup, jehož výsledkem je zakotvení tvaru „bysme“. Tento tvar jsem často slýchal v poslanecké sněmovně od osob oplývajících velkým majetkem a poslaneckou imunitou, zato však prachbídné inteligence. Přesto, že se mnozí z nich dokonce chlubili akademickými tituly i když se později ukázalo, že falešnými. Pokud budeme takto zacházet s naším jazykem můžeme uzákonit klidně i tvar „grém na boty“, tvar velmi to oblíbený generálním tajemníkem ÚV KSČ (pro mladší Ústředního výboru Komunistické strany Československa, která zde krvavě vládla čtyřicet let). A samozřejmě nekonečné množství patvarů, které nevznikají spontánně z mluvy obyvatelstva, ale jako výsledek naprostého nedostatku vrozené i získané inteligence mluvčích.