já si dovolím na začátek jednu poznámku na pana ministra. Otázka by přece měla znít, pokud by vláda chtěla provést analýzu, nebo Ministerstvo zdravotnictví, těch opatření, jestli jsme mohli zabránit některým těm úmrtím. To si myslím, že by byla hodnověrná věc a ne se zaklínat tou mezinárodní statistikou a tím počtem, v jakém jsme pořadí.
Myslím si, že abychom byli schopni reagovat v budoucnu, pokud nějaká taková situace přijde, tak bychom měli říct a měli analyzovat, jestli nenastala nějaká chyba, jestli bylo možné v rizikových skupinách, v těch rizikových prostředích, v těch rizikových komunitách, tomu zabránit. To bych viděl za naprosto věrohodné a takhle bych čekal, že se k tomu klíčové kontrolní orgány, třeba Ministerstvo zdravotnictví, postaví.
Ale chtěl bych mluvit o něčem jiném. Dovolte mi připojit se do naší diskuze, pronést několik poznámek k chytré karanténě dva nula, snad nejčastěji skloňovanému vládnímu projektu, jehož ambicí je monitorovat a řídit opatření pro případnou druhou vlnu pandemie Covid-19. Technickou podobu projektu systému zvládání zdravotních hrozeb v oblasti ochrany veřejného zdraví schválila vláda 25. května 2020 na svém zasedání a jak je pro tuto dobu příznačné, na základě souhlasu premiéra Andreje Babiše neprošel tento dokument mezirezortním připomínkovým řízením.
Přestože jde v případě chytré karantény dva nula zjevně o polotovar zpracovaný ve chvatu, který se mimo jiné vyhnul jakýmkoliv právním aspektům tak složitého problému, jakým je nakládání s citlivými osobními daty občanů ze strany státních orgánů, ale i soukromých společností, navazující mimochodem na několik sporných rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a ani mezi hygieniky nepanuje jednotný názor na jeho potřebnost, vláda jeho znění schválila.
Připomeňme navíc v této souvislosti včerejší reakci rezortu zdravotnictví, když si média povšimla tvrzení obsaženého v dokumentu a schváleného vládou, že v případě eRoušky došlo k formálním pochybením, neboť poloha občanů prostřednictvím moderních technologií sledována nebude. Takže vláda formálně pochybila i v bodu 4.2 tohoto dokumentu s názvem Komunikace a PR, kde za účelem zapojení většího počtu uživatelů eRoušky a zvrácení, cituji: "neklesajícího počtu nesouhlasů", krásná formulace, která svědčí o tom, že lidé nejsou ztotožněni s touto cestou své kontroly, občanům se zapojením do tohoto sledovacího systému vlády vyčlenilo v první fázi 6 mil. a ve druhé celkem 20 mil. k mediální kampani. Zjevný protimluv. To vše je mimo jiné důsledkem rozhodnutí Andreje Babiše nepřipustit diskusi o tomto systému s jinými rezorty a připomínkovými místy. Z dokumentu navíc vyplývá, že informační systémy ke shromažďování a analýze dat byly během nouzového stavu v rámci Chytré karantény 1.0 vyvíjeny a rozvíjeny nekoordinovaně na několika místech: v rámci Armády České republiky, na Ústavu zdravotnických informací a statistik, v Národní agentuře pro komunikační a informační technologie, státní podnik, a dále soukromým technologickými společnostmi ze Sdružení COVID19CZ.
Jedním z hlavních cílů Chytré karantény 2.0 je evidentně podle mého názoru zoufalá snaha spojit všechny tyto různorodé systémy do systému jednoho. A přitom, jak vyplývá ze samotného dokumentu, nejsou vyřešeny ani základní rozpory, jak dokážu touto citací: "Zkušenosti z průběhu řešení epidemie COVID-19 ukazují, že v oblasti informačních systémů je jednoznačnou a strategickou výhodou, pokud jsou zásadní informační systémy pod plnou kontrolou státní správy a klíčové aplikace jsou vyvíjeny přímo zaměstnanci rezortu jako zaměstnanecká díla. Úpravy takových systémů jsou v době krize rychlé, efektivní, nevyžadují nová smluvní zajištění ani dohody s jakýmikoliv externími subjekty. Příkladem rezortu zdravotnictví je Informační systém infekčních nemocí ISIN, který je pod gescí a věcnou správou Ministerstva zdravotnictví vyvíjen a provozován zaměstnanci ÚZIS. Skutečnost, že se jednalo o interní systém a vývojový tým tak mohl flexibilně reagovat na nové požadavky nastolené při COVID-19, umožnila, aby se tento systém stal páteřní informační infrastrukturou pro zvládání epidemie COVID-19." Konec citátu.
Jinými slovy - státní správa se brání spolupracovat s technologickými produkty soukromé sféry, u nichž není důsledně ošetřena právní stránka věci, to jest chráněné údaje občanů zpracovávají i subjekty, které k tomu nemají žádné zákonné zmocnění, což se zejména týká oblasti nakládání s citlivými osobními daty občanů, ale také lokalizačními údaji od mobilních operátorů a bank, není stanovena zodpovědnost, kybernetická ochrana a nakonec ani likvidace těchto dat. Tato nejistota podle mého názoru pramení z mimořádného nařízení Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. března 2020 čj. MZDR 12398/2020-1/MIN/KAN, jehož právní nedostatečnost má být dle vládního dokumentu do 15. června 2020 revidována spolu se stávajícími smluvními vztahy založenými na bezplatné spolupráci v krizovém stavu.
Dovolte mi poznamenat, že toto nařízení, vydané mimochodem bez vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů, mělo být revidováno již dávno namísto toho, aby byla kompletně změněna pouze dohoda se soukromým dodavatelem, neboť jde, jak se jistě všichni shodneme, o dokument mnohem nižší právní úrovně. Andrej Babiš prostě věděl, proč musí materiál do vlády pustit bez připomínkového řízení, protože by mu ho ostatní rezorty a připomínková místa rozcupovaly. Není v něm provedena ani analýza efektivity a účinnosti Chytré karantény 1.0, nemluvě o posouzení zákonnosti či nezákonnosti některých jeho segmentů. Jeho autoři si ani nepoložili otázku, zda ke zprovoznění tohoto systému není zapotřebí změny zákona, ačkoliv se často odkazují na jihokorejské epidemiologické trasování, realizované ovšem na základě zákonného pověření. Nevíme například, jak se vládní legislativci dívají na problém kumulování dat občanů na základě jejich údajného souhlasu, degradovaného navíc až na pouhé připojení se ke sledovacím aplikacím, aniž by byl stanoven právní rámec nakládání s těmito daty. Dokonce ten materiál předpokládá jeho budoucí propojení s obdobnými systémy v zahraničí. Vládě evidentně nestačí dosavadní připojení 210 000 občanů, požaduje dobrovolné zapojení až 60 % populace, tedy i těch, kteří jsou zdraví a nenakažení. Ptám se zcela logicky, na základě jakého právního titulu by měl být realizován tento bláznivý a velikášský plán?
Když jsem během nouzového stavu oslovoval jednotlivé zainteresované instituce zapojené do epidemiologického trasování, tak mi zástupce jedné technologické společnosti s pohnutím v hlase sděloval, jak byl překvapen reakcí svého okolí, že byli označeni za tvůrce Babišovy digitální policie určené ke sledování občanů. Není na tom v kontextu Chytré karantény 2.0 něco pravdy? Vládní dokument potvrzuje, že se vláda ani Ministerstvo zdravotnictví, stejně jako v předchozích případech, nezajímají o kontrolu celého systému nakládání s chráněnými daty občanů, mobilních operátorů a bank, není v něm ani naznačeno cokoliv o vnitřní či vnější kontrole, nemluvě dokonce o parlamentní kontrole, která byla Sněmovnou navíc v uplynulých týdnech zamítnuta. Co to bude znamenat? Odhaduji, že soudní pře a předběžná opatření schopná celý tento složitý systém, a dodám potřebný systém, zablokovat ještě před druhou vlnou.
Vyzývám tudíž vládu k přehodnocení tohoto materiálu, odstranění všech těchto nedostatků, včetně zapracování zkušeností vyplývajících z realizace chytré karantény například v Moravskoslezském kraji, a poté jeho nové brzké předložení nejlépe ke schválení Poslanecké sněmovně.
Zároveň bych vyzval naši veřejnost, jednotlivé občany, k předběžné opatrnosti s udílením souhlasů či připojováním se k různým aplikacím, dokud vláda jednoznačně negarantuje, jak bude s jejich osobními údaji nakládáno, jak je zajištěno, aby se tato data nedostala do nesprávných rukou a zda nebudou využívána k jiným účelům například komerčním. Doporučuji se vždy ujistit, k čemu je souhlas udílen, komu a na jak dlouho.
Děkuji za pozornost.
