Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já slibuji, že nebudu mluvit o eReceptech, já jsem se tím musel zabývat v roce 2008 a 2011, když jsme to zaváděli, ale to máme za zadkem 20 lidí z IT, takže nemáme problém, aby doběhli, kam je potřeba, a zvládneme veškeré úkoly, které nám vlast uloží. Psaní na novinový papír, elektronizace, posílání na Mars, zvládneme všechno. Hůř se to zvládá těm, kteří jsou v tom sami. Ale já jsem tady celou dobu přemýšlel, protože to všechno, co už zaznělo, už zaznělo i dřív, tak jsem přemýšlel o tom, jak tu bylo řečeno, buďme realisté. My jsme realisté, mně se vybavil Hieronymus Bosch a Salvator Dalí. To jsou velmi veselé obrázky, ale není z nich radost. Proč tak radostné věci, jako je pokrok, vždy musí být spojeny s nějakým neštěstím? Vždyť zákonodárná aktivita, Mikuláš bude dnes něco darovat dětem, kromě uhlí od čerta by to měly všechno být radostné věci. A zase to nebude. Já bych jenom vzpomenul, protože nemám kde jinde příležitost, vzpomínáte, jak koncem srpna, kam paměť sahá, byla asi týdenní kampaň, že už po třech letech příprav nesmí být od 1. 9. žádný billboard u silnice, protože je to zákon? Vzpomínáte na to? To už jsme zapomněli. Ony tam ty billboardy jsou, akorát tam nejsou ta polonahá děvčata, ale je na tom státní vlajka, takže už z úcty tam člověk nikdo nevrazí hlavou těch 20 metrů od silnice a už to nevadí. Vzpomínáte, náš národní majetek, radostní věc, lithium se řešilo asi týden, možná 10 dní. Kdo ho teď bude řešit, jak to máme, je to naše, není to naše, nevíme, také už je to pryč, zapomeňme na to. Já si myslím, že to bude podle jednoho ministra, který byl předpředpředpředchozí v roce 2011, 2012, kdy vznikaly ty zákony "3, 7, 42, 8" nebo ty jejich novely. A tehdy jsme upozorňovali, že některé věci jsou nekonzumovatelné a do dneška se nekonzumují. Například to, jak poučíte ráno paní, která jde na operaci, o všech léčebných možnostech a jejich ekonomické náročnosti, když žádný doktor neví, kolik co stojí, protože je to v paušálu, něco v lékárnách, něco v bonusech. Tak to samozřejmě nedodrží. A tehdy ten ministr rozhodil ruce a říkal: "No, tak se to nebude dodržovat." A teď mi tady racionálně vysvětlili, že stejně není možno ten zákon do konce roku změnit, tak se na to postavím moderně, tedy manažersky a říkám: "No tak co, tak se zákon nebude dodržovat." I odcházející pan ministr i přicházející pan ministr říkal, že žádné sankce nebudou, v tom zákoně jsou nula až dva miliony, to nějakou dobu nebudou. Mezitím se 10 nebo 20 % lékařů postupně bude adaptovat na elektronické recepty, někteří se nezadaptují vůbec a my prostě nebudeme sankce dodržovat. K tomu to směřujeme, buďme racionální. Já skutečně v tom nevidím realismus. Ale tady v tom, co se kolem toho děje, ano, samozřejmě existuje taková lišácká cesta, která je mi blízká, poslat to do Poslanecké sněmovny, ať si s tím poradí, že jo? Oni nás ještě mohou nechat svolat mezi Vánocemi a Novým rokem, abychom ještě něco potvrdili. A takto pěkně vyhecujeme společnost tak, že k 31. budou mít všichni pocit, že přijeli ti Marťani a začínají hvězdné války. Vůbec o nic nejde, přátelé, elektronizujeme zdravotnictví podle podmínek, které na to kdo má u hájovny nebo v centru Prahy. A já jen teď racionálně. Ta legislativa nám asi řekne, jestli je ještě možno něco změnit, nebo není možno změnit. A všichni se shodli na tom, že od 1. 1. to 100% nebude, ačkoli to tak nějak všichni chtějí, někteří míň, někteří víc a někteří už to dávno mají a už i zapomněli, že to zavedli. Spíš by mě zajímalo, kdy zmizí ty billboardy od silnic. Na tom už teď nikdo také nepracuje. Také v zákoně. Dodržování zákonů, prosím vás, to je to hlavní, na co bychom měli dbát. Tak jsem jen rád, že jsem mohl připomenout ty billboardy. Určitě se rozhodnete nejlépe, já nebudu nikoho ohýbat žádným směrem, ale musel jsem to takto říci, dělá mi to dobře. Děkuji.