Maturita
Není současný systém, kdy řada maturantů neslouží zkoušku rizikem pro celý systém? Co s těmito absolventy bez zakončení bude? A co říkáte na úvahy, že by se na nějakých školách maturita neděla? A když maturita nebude, nahradí ji jiná zkouška?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
20.05.2015 12:38:32 - Prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc.
Vážená paní Moniko,
ta otázka je velmi podstatná a týká se koncepce vzdělávání a toho, k čemu veřejně financované vzdělávání má sloužit. Krátkou odpovědí riskuji zjednodušení, ale pokusím se alespoň naznačit, co považuji za jádro problému:
Nesložená maturita coby nesložená _závěrečná_ je přinejmenším zkouška je podle mého názoru přinejmenším zčásti svědectvím o selhání školy, která měla studenta či studentku vrátit k doučení dřív. Nějaké malé procento může být jistě akceptovatelné jako individuální selhání studujících u jedné zkoušky - zde je ovšem velmi důležité si uvědomit dopady v podobě "anulace" předchozího studia, protože neúspěšný maturant či maturantka zůstává z hlediska vzdělání člověkem pouze se základním vzděláním s omezeným přístupem k profesím nebo činnostem, kde stát vyšší vzdělání předepsal.
Problém vidím víc v nerozumně koncipované jednorázové zkoušce, než v tom, že by se měl výrazně omezit přístup je středoškolské kvalifikaci umožňující později přístup k bakalářskému vzdělání (což je jedna z funkcí složené maturity - uvědomme si, že její složení mohlo dřív opravňovat k zápisu ke studiu na vysoké škole).
Bylo by lepší zbavit maturitu elementu "hrozby" či nějaké "magičnosti" coby ukončení středoškolského studia, než přidávat jiné druhy zkoušek jen kvůli tomu, jak jsme zavedli jedno centralizované testování.
Vzdělání by mělo mladým pomáhat získávat životní šance k uplatnění, ne sloužit jako strašák či (umělé) síto. Tento aspekt by se měl brát při všech úvahách o změnách ve vzdělávání v úvahu.
Jiří Zlatuška
