Vážené předsednictvo, dámy a pánové, milí hosté. Mé jméno je Radek Rozvoral, jsem členem grémia hnutí Úsvit přímé demokracie a krajským koordinátorem pro komunální volby za Středočeský kraj. Můj dnešní příspěvek je věnován vizi přímé demokracie a nazval jsem ho:

Od nacismu přes komunismus a oligarchii k demokracii!

Prvního září jsme si připomněli 75. výročí od začátku druhé světové války, které se zúčastnila většina států světa a která se stala s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Druhou světovou válku provázely v nevídané míře zločiny proti lidskosti a oproti všem dosavadním konfliktům bylo podstatně zasaženo i civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty.

V následném období ne dlouho po válce se v některých státech, což se týkalo i České republiky prosadil totalitní komunistický režim. Komunisty ovládané státy vždy propadly ekonomické stagnaci, kulturnímu zaostávání a politické despocii (což je krajní forma nebo způsob absolutní vlády, která poddaným nepřiznává žádná práva a zachází s nimi jako se svým majetkem). Pro prosazení své moci používají komunistické strany teroristické metody a podle nejvyšších odhadů se celosvětový počet jejich obětí může blížit až ke sto milionům mrtvých.

Vzhledem k tomu, že lidé postupně přišli na to, že ideologie komunismu není to pravé, přešly bývalé komunistické státy včetně naší země na v Evropě již několik let zabudovanou oligarchii, což je vláda elit na bázi kapitalismu, který vytváří zisk na základě trhu, tedy mezi nabídkou, a poptávkou. Této oligarchii se také říká nepřímá demokracie a i ta má samozřejmě své stinné stránky, kterými jsou zejména obrovská korupce, velké zadlužování a byrokracie.

Výborně tyto historické události popisuje ve své knize „Stát ve třetím tisíciletí“ Hans-Adam II. vládnoucí kníže z Liechtensteinu.

Cituji: „Tyto pro nás nejdůležitější historické události, ve kterých se dostaly skoro ve všech státech do popředí ideologie nacionalismu a socialismu a které byly zapříčiněny nechutí oligarchů odevzdat více moci do rukou lidu a budovat přímou demokracii, musí být do budoucna pro celé lidstvo obrovským ponaučením. Pokud jsou totiž politici a voliči lapeni v ideologické síti nacionalismu a socialismu, kde se většinou dělí politické a stranické spektrum na levici a pravici, kde pravice je nacionalistická a levice je zaměřena spíše sociálně, nepřekvapuje takový vývoj, že mnoho voličů očekává, že stát vytvoří království nebeské na zemi. Vlády se také často pokoušely tuto vizi uskutečnit v naději, že jim to pomůže v zisku hlasů a hlasy si tím vlastně kupují. Byl vybudován sociální stát, armáda úředníků se zvětšila, podobně jako množství rozmanitých úloh a zákonů. Celá státní správa se dokonce i v malých státech stala nepřehlednou. Financovat náklady celého správního aparátu v průmyslových státech bylo možné jen díky stálému růstu daní a poplatků v uplynulých desetiletích. Neúspěšná snaha o snížení daní měla obvykle pouze krátkodobý efekt a byla spojena s novým zadlužením, načež musely být daně a poplatky dříve nebo později opět navýšeny. Nacionalismus se socialismem rozdělily lidstvo na národy a třídy, které proti sobě bojují. Z ideologií nacionalismu a socialismu vzniklé státy s ohromnou byrokracií a oligarchií se cítí ohroženy rychle postupující globalizací. Pokud se ve věku globalizace nepodaří nasměrovat stát dopředu, k budoucnosti, zrezaví a skončí na smetišti dějin. Tou budoucností se zdá být kombinace přímé a nepřímé demokracie, která již několik desetiletí zdárně funguje ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Bez přímé demokracie a práva na sebeurčení na obecní úrovni zůstává nepřímá demokracie řízenou demokracií, ve které si oligarchie navlékla jen demokratický kabát.

Bylo by velkým úspěchem, kdyby ve třetím tisíciletí bylo lidstvo schopno proměnit všechny státy v podniky služeb, které by pracovaly pro lidi na principu přímé a nepřímé demokracie a práva na sebeurčení na lokální úrovni.“ Konec citátu.

Touto větou zakončuje Hans-Adam II. vládnoucí kníže z Liechtensteinu svou knihu.

No jo ale jak této myšlenky Hanse-Adama II. docílit? Vím, že je to teoreticky jednoduché. Je jen potřeba přesvědčit většinu obyvatelstva o nutnosti zásadní reformy státu. V praxi to ale samozřejmě tak jednoduché není, jelikož zájem lidí o politiku není v mnoha případech velký, a když už je, tak jen někde v hospodě u piva. Tam všichni vědí, jak to udělat, aby se žilo lépe, ale to je tak všechno.

Za tu dobu co se aktivně věnuji politickému dění potkávám v naší zemi stále více lidí, z jejichž argumentace jasně vyplývá, že naprostá většina z nich je velmi nespokojena s tím, jak se v České republice žije.

Někdy jsou ty argumenty tak pravdivé a spontánně silné, že se bojím, aby se při tom argumentačním rozčilení některým starším lidem nezastavilo srdce. Když se vždy nad jejich monologem zamyslím, nezbývá mi než s nimi ve většině případů souhlasit.

Co mě ale na tom všem nesmírně vadí, je, že ti, kteří nejvíce křičí a jsou rozčilení na maximální možnou mez pro to, aby se něco změnilo, nehnou ani prstem. Ba co více, neudělají ani tu nejjednodušší věc, která se pro to dá udělat. Ano tušíte dobře, nejjednodušší, ale hlavně také nejúčelnější a jedinou možnou věcí, jak se dobrat k nějaké nápravě je, že v každé svobodné zemi může každý občan vyjádřit svou nespokojenost demokratickou cestou, kterou jsou volby. Jedině tak se totiž nespokojenost s veřejným životem může dát beztrestně najevo. Jiná možnost neexistuje a jedině až to všem těm nespokojeným spoluobčanům dojde, bude možné dát tuto zemi do pořádku.

Nejsmutnějším ale na tom všem je, že se všichni rozčilujeme pouze sami nad sebou. Ano jsme to my všichni, kteří můžeme za to, jak to v naší zemi vypadá. Jen my máme na svědomí, jak vysoké jsou tu daně a veškeré odvody s tím spojené, jak titěrné jsou důchody, jak si za naše peníze někteří vyvolení, ale také takzvaně sociálně slabí krásně a bez pracovního přičinění žijí. Toto všechno a ještě mnohem více jsme si udělali sami tím, že jsme zde nechali 25 let vládnout bandu neskutečně zkorumpovaných rádoby politiků, kterým šlo vždy jen o vlastní prospěch. Měli bychom si všichni nafackovat, oklepat se a začít používat zdravý rozum, dokud je ještě co napravovat. Nechtějme skončit jako Ukrajinci, kteří si nechali svou rodnou zemi vytunelovat všemi těmi oligarchy až do morku kosti a bude jim trvat několik desetiletí, než se z toho oklepou. Jestli někdy vůbec.

Věřím, že český národ, pro který jsou asi těmi nejlepšími vlastnostmi smysl pro humor a odpor k násilí, sebere již brzy rozum do hrsti a i přičiněním nás všech tady v sále postupně přijde na to, že není dobré jen do nekonečna kritizovat, ale že je potřeba pro to také něco málo udělat a začít hlavně u sebe. Nejhorší variantou a alibistickým postojem většiny těch nespokojených je, že si myslí, že pokud nechodí k volbám a mají to takzvaně „na háku“, není jejich vinou, jak se nám tu všem žije. Argument „já je přece nevolil, jelikož volit nechodím“ je to nejhorší, co mohou udělat a následně vypustit z úst. Tato alibistická nespokojenost občanů, ale nemůže trvat do nekonečna a my jim od toho alibismu musíme postupnými krůčky pomoci! Je jen na nás všech, co tu sedíme, za jakou dobu se nám je povede smysluplnými argumenty přesvědčit, aby začali poctivě chodit k volebním urnám. Čím dříve se nám to povede, tím samozřejmě lépe.

Aby se nám to podařilo, musíme se je snažit přesvědčovat o tom, že by měli ctít takové hodnoty, jako je svoboda, demokracie, solidarita, zodpovědnost k příštím generacím a otevřenost vůči světu! Musíme je přesvědčovat o tom, aby byli svědomitější a odpovědnější ke své rodné zemi a tím pádem ke svým daním, které jí odvádí a kterých opravdu není málo, jelikož naše rodná země, jsou přece naše daně a naopak! Musíme je přesvědčovat o tom, že jen oni sami musí rozhodovat, na co se jejich, někdy těžce vydělané peníze použijí! Musíme je přesvědčovat o tom, aby v každých volbách vybírali vždy jen takové politické zástupce, kteří budou spravovat jejich finance transparentně, s řádnou odpovědností, pečlivostí a zdravým rozumem!

Pokud se nám toto podaří a já věřím, že ano, jelikož hýřím optimismem, bude cesta k přímé demokracii otevřena a tím pádem někde v dáli začne pomalu svítat!