16.03.2010 13:39:00
Náhlé selhání? Ale vůbec ne
Také jste si všimli, že se z médií poněkud vytratily hodnocení a komentáře olympijského hokejového turnaje a účasti naší reprezentace?
Ale ti, kteří delší dobu sledují český hokej a vystupování reprezentace, vědí, že o žádný šok nejde, jen blamáž pokračuje již několik let. Realita vypovídá, že český hokej už opustil své dřívější pozice ve světové hokejové špičce a potácí se pozvolna na okraji hokejového dění. Chci zdůraznit, že vůbec neviním trenéra Vladimíra Růžičku. Vybíral podle kritérií, kde se turnaj hrál: menší kluziště a tvrdý kontakt hráčů. Myslím, že vybíral opravdu to nejlepší z českých podmínek, jenže, jak se ukázalo, nestačí to! Nepodezírám ani hráče, že by nějak laxně přistoupili k reprezentaci, ale neměli na to a realita vývoje světového hokeje je již jinde a bez nás!
Varování zazněla již v roce 1999. Tehdy vyvrcholilo mistrovství světa dvacetiletých hokejistů. Kanada, Švédsko, Rusko a Slovensko si to rozdaly o první až čtvrté místo, my jsme se museli spokojit po vítězství nad Běloruskem pouze s jistotou, že napříště ještě budeme startovat v elitní skupině. Trochu trpké konstatování hokejové velmoci, která rok předtím získala hokejové zlaté medaile. Nebo vzpomeňme na hokejový výprask naší juniorské reprezentace na přelomu letošního roku. Co se to vlastně s juniorským a mládežnickým hokejem u nás děje?
Prvotní příčinou bylo po listopadu 1989 odstranění toho, co ve sportu fungovalo a přinášelo své výsledky. Likvidovala se tréninková střediska mládeže a střediska vrcholového sportu, a peníze na výchovu mládeže stát vynakládal velmi skromně. Již několik let je obvyklá praxe hokejových klubů, že již do přípravek se zapojují jen chlapci solventních rodičů. Není žádnou výjimkou pětitisícový klubový příspěvek rodičů na rok. A do zápasů jsou pak zpravidla nasazováni ti, jejichž rodiče seženou nějaké sponzory. Tak se stává, že byť talentovaný žák či dorostenec, pokud nemá na úhradu nákladů, prostě hokej nehraje. Časem si najde jinou zábavu v drogově zasaženém kolektivu a ten jej už naučí obstarávat si peníze na různá opojení.
Je dobré, když do sportu a podpory jeho rozvoje přicházejí peníze. Kde je ale hranice mezi tím, co ještě pomáhá sportu, a tím, co ho jako sport deklasuje? Z pohledu sportovní etiky se dnes mluví o krizi moderního sportu, o tom, že v něm panuje zásada »nejprve vítězství a potom morálka«. Chování sportovce alespoň částečně vymezují pravidla jednotlivých sportů.
Jaká pravidla, kromě touhy po zisku, vymezují ti, kteří na vrcholovém sportu profitují? Velmi výstižně situaci charakterizuje prezident Svazu ledního hokeje Tomáš Král v rozhovoru pro deník Právo (27. února) pod názvem »Absentuje morálka, produkujeme analfabety«. Tomáš Král racionálně a objektivně posuzuje český hokej v souvislostech a kromě jiného upozorňuje – podle mého na podstatu - když říká: »Společnost je nemocná a nefunguje, to se přenáší do rodin.«
Má pravdu. A dodávám: Jaké vzory může vůbec nabídnout česká společnost? Mohou to být hokejisté? Snad, protože ti v zámořské lize povětšinou reprezentují jen pohádkové příjmy, ale hokejovou vyspělost – soudě podle výsledků reprezentace – jen těžko. Mohou to být další představitelé politického a veřejného života? Spíše ne, protože jakým vzorem může být pro mladého a odhodlaného sportovce například prezident České republiky, který se sice sám považuje za sportovce, ale o základních právech občanů mluví jako o darebáctví a falešnosti!
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout