Nebylo formální, a ani být jiné nemohlo, protože pietní akt se konal v době, kdy si připomínáme 65. výročí osvobození Československa od fašismu a také, což není příliš známé, 59. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic. Celé generace pohraničníků navazovaly na novodobé tradice těch, kteří v roce 1945, kdy to mladá lidově demokratická republika nejvíce potřebovala, odešli ze závodů, aby nastoupili službu na státní hranici a hájili zájmy pracujících. Byli to mladí dělníci, a nejen oni, kteří se rozhodli dobrovolně chránit československé státní hranice. Mnozí z nich měli zkušenosti z partyzánských bojů, bojů na pražských barikádách, z aktivní činnosti proti fašistickým okupantům.
Přes různorodost vlastností a zkušeností měli jedno společné: vřelou lásku ke své vlasti a vysoký pocit spoluodpovědnosti za realizaci cílů poválečné vlády. Bylo třeba urychleně řešit dosídlení pohraničních oblastí a zajištění klidu a pořádku v těchto oblastech. Stali se prvními průkopníky pohraniční služby. Jejich přístup k ochraně státních hranic byl kvalitativně odlišný od služby někdejší finanční stráže, bývalých příslušníků buržoazní policie a četnictva.
Proces formování nové bezpečnosti byl složitý. Nepříznivý vývoj v mezinárodněpolitické situaci, narůstající odpor reakčních sil proti programu vlády Národní fronty, formování skupin wehrwolfů, které zakládali fašisté, vedly k tomu, že vláda z podnětu komunistické strany přijala opatření k zesílení ochrany státních hranic. Rozšířením Pohotovostního pluku 1 Národní bezpečnosti vznikl nový útvar se samostatným velitelstvím - Pohraniční útvar SNB 9600.
Pohraniční útvary SNB se čestně zapsaly do pokrokových bojových tradic našich národů nejen svou obětavou službou při ochraně státních hranic a při ochraně občanů žijících v příhraničních oblastech, ale i svými vítěznými boji s banderovci.
V těchto tradicích pokračovali i mladí příslušníci Pohraniční stráže - vojáci základní služby, kteří v roce 1950 a 1951 nastupovali k plnění úkolů ochrany našich státních hranic. K 1. lednu 1951 byla vytvořena nová sestava k ochraně státních hranic, která vytvořila nové podmínky ve vývoji a zdokonalování jejich ochrany a vyvrcholila přijetím zákona o ochraně státních hranic dne 11. července 1951. Tento den byl pohraničníky každoročně oslavován jako Den Pohraniční stráže, pamětníci si ho připomínají dodnes.
Sobotního setkání u památníku pohraničníka J. Soukupa vzpomínám záměrně. Opakované pokusy o kriminalizaci poctivé služby pohraničníků při ochraně státní hranice, které se objevují v posledních dvaceti letech, nerespektují historické souvislosti. Jen v období let 1951 až 1952 se pohraniční stráž podílela na zadržení desítek agentů, diverzantů a také zločinců a vrahů prchajících před zaslouženým trestem. Řada pomníčků podél státních hranic připomíná hrdinství a statečnost pohraničníků.
Jeden z nich patří i pohraničníkovi Jaroslavu Soukupovi. Byl zraněn nebezpečným zločincem a svému zranění podlehl. Po onom zločinci pátraly bezpečnostní orgány tehdejší NDR. I díky statečnosti Soukupa byl nakonec zločinec zneškodněn. Právem řečníci na setkání zdůraznili, že by Česká republika nikdy neměla zapomínat na hrdinství příslušníků Pohraniční stráže a SNB, kteří neváhali nasadit svůj život za šťastný život budoucích generací.
V současné době je tehdejší poctivý přístup pohraničníků v zájmu ochrany vlasti znevažován. Pravicové vlády označují za hrdiny vrahy bratry Mašínovy, zločinci Paumerovi při jeho pohřbu přijeli vzdát čest někteří členové vlády a představitelé zákonodárných orgánů. Máme v poválečné historii dost skutečných hrdinů. Nezapomínejme na ně!
