Jak přesně kurzarbeit funguje? Zaměstnanci chodí do práce kratší dobu a zaměstnavatel jim úměrně tomu sníží mzdu. Tu pak stát dorovná do původní výše. Navíc stát přispěje firmě i na sociální pojištění. Na něčem takovém vydělají všichni – zaměstnanci nepřijdou o svá místa, podnikatelé jsou okamžitě připraveni na návrat k předkrizovému objemu výroby a nemusejí platit odstupné. A stát?
Pro něj to také představuje úsporu. Pokud by věcem nechal volný průběh, zůstali by propuštění lidé nějakou dobu plně závislí na sociálních dávkách. Podle makroekonomů ČMKOS činí náklady na jednoho člověka bez práce, který dříve pobíral průměrnou mzdu, 26 tisíc korun měsíčně, kurzarbeiter by rozpočet přišel v průměru na 8 tisíc. Což ušetří státní pokladně 18 tisíc korun na jediném nezaměstnaném měsíčně. Navíc pokud by došlo k masovému propouštění, poklesla by kupní síla obyvatelstva, což by samozřejmě představovalo další negativní impuls pro ekonomiku.
Program kurzarbeit byl u našeho západního souseda zahájen na jaře roku 2009 a zájem o něj neustále stoupá. Zatímco před dvěma lety se programu účastnilo padesát tisíc lidí, loni v dubnu se počet kurzarbeiterů přehoupl už přes hranici 1,5 milionu. Německá vláda zatím avizovala, že program poběží až do konce příštího roku, a lze předpokládat, že zájem bude dále narůstat.
Čeští zaměstnavatelé i odboráři se shodují na tom, že by bylo vhodné kurzarbeit zahájit již v příštím roce, tedy dříve, než se české hospodářství opět začne propadat. Totéž říkají i pravicoví ekonomové z NERVu a neméně pravicová vláda hodlá jejich rady poslechnout. Znamená to snad, že umíme řešit problémy, a to, co se osvědčilo v pro nás tak blízké německé ekonomice, prostě přijmeme v poměru 1:1?
Bohužel, zatím to tak nevypadá. Ďábel se, jak známo, ukrývá v detailu, a v návrhu, který by vláda ráda přijala, se jmenuje „uplynutí doby, po níž se musí firma snažit o zakázky sama“.
Tato na první pohled nenápadná podmínka totiž staví celý návrh na hlavu a způsobila by, že u nás – na rozdíl od Německa - prostě nebude fungovat. Podívejme se proč.
Firma (například autodoprava) má během jednoho měsíce propad zakázek o 80 procent. To je reálné číslo, které mnozí podnikatelé a manažeři velmi dobře znají z roku 2008. Zatímco v SRN by firma v takovém případě okamžitě přešla na kurzarbeit a nechala si plný stav zaměstnanců, u nás bude muset shánět sama zakázky a čekat, až uplyne určitá doba – její délka je zatím předmětem diskuse, nejčastěji se hovoří o šesti měsících.
Zatímco německý kurzarbeit je okamžitým lékem na potíže firem, ten český by „pomáhal“ v lepším případě za pět minut dvanáct. A to ještě má o výši dotace rozhodovat úřad na základě toho, jak firmě poklesl obrat.
Přiznám se, že příliš netuším, kde se tato originální podoba kurzarbeitu vlastně vzala – původní návrh NERVU (na můj vkus až příliš stručný) z pera populárního ekonoma Tomáše Sedláčka totiž o ničem takovém nehovoří.
Nemám rád lkaní nad tím, že jsou Němci dál než my. Jenže zatímco němečtí miliardáři v době krize volají „zvyšte nám daně“, u nás ti naši nejsou ani ochotni opustit své daňové ráje a danit v republice. A zatímco Němci vymysleli a zavedli funkční ekonomický program, my se ho o více než dva roky (!) později snažíme přijmout v podobě kočkopsa…
Nemůžeme v době krize sedět s hlavou v dlaních, je potřeba něco dělat. Ne ale vymýšlet hlouposti, ale dělat co je efektivní, co se jinde osvědčilo, a co vede k výsledkům – tedy například zavést kurzarbeit rovnou podle německému modelu.
