Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych se vrátil zpátky k tomu, co je meritem věci a to zákon o České národní bance. Občas zaznívá argument - a myslím si, že jsem ho slyšel i z úst paní ministryně - že jedním z důvodů, proč Česká národní banka chce do zákonu dostat ty regulativní podmínky, poměrně tvrdé, je to, že se zde rozšiřuje portfolio nebankovních poskytovatelů. Ano, nebankovní poskytovatelé jsou poskytovatelé úvěrů na bydlení nebo hypotečních úvěrů.
My jsme v roce 2016 přijali po poměrně dlouhé diskuzi tento zákon o spotřebitelském úvěru, který se týká i úvěru na bydlení, kde byly zpřísněny podmínky pro takové poskytovatele. Jestliže dříve ti poskytovatelé mohli v podstatě podnikat na základě živnostenského oprávnění, dnes už tomu tak není, musí mít licenci České národní banky a musí splňovat řadu podmínek. Takže chci jenom říci, aby to nevyznívalo ten argument tak, jako že Česká národní banka, nebo že se nebankovní instituce dostávají mimo zorné pole České národní banky. Tam je řada podmínek. Musí mít nějaký počáteční kapitál, musí být odborně způsobilí ti poskytovatelé, musí ctít pravidla pro posuzování úvěruschopnosti žadatele, což je poměrně důležitá podmínka, musí také ctít postupy pro přijetí a oceňování předmětu zajištění toho úvěru na bydlení.
Takže jsem jenom chtěl poznamenat, že i ti nebankovní poskytovatelé úvěru jsou v zorném poli a jsou dozorovány Českou národní bankou a nemohou jen tak bezbřeze poskytovat úvěry na bydlení nebo hypoteční úvěry. Děkuji.