Na úvod mého krátkého vystoupení chci říci, že návrh podpořím, i když si myslím, že zdaleka není dokonalý. A myslím si, že původní návrh, který ministerstvo a vláda předkládaly, měl v sobě něco pozitivního v tom, že se snažil, aby peníze došly k těm, kteří to skutečně podloženě potřebují. Ale chápu, že administrativa, ta zdlouhavost by vedlo k tomu, že by se to nakonec k těm lidem rychle nedostalo. A já ten bonus chápu, jako že to je ta nejnutnější výpomoc v hrozící nouzi. Aby ti lidé byli zajištění a mohli si dopřát to, že uživí své rodiny. Ale samozřejmě, že to není částka, která jim zkompenzuje všechny výpadky.
Na druhou stranu všichni víme, že jsou OSVČ, které mají slušné příjmy i v této době docela slušné. Jejich služby potřebujeme, oni je vykonávají, a bude otázka, jak férově, čestně se k tomu ti, kteří budou žádat, postaví. Zdali skutečně to budou jen ti, kterým hrozí nouze, nebo to budou i ti, kteří budou vidět, můžu dostat 25.000 navrch, a stejně to nikdo nedopátrá, jestli jsem na to měl oprávněný nárok, nebo neměl. To je problém. A počítejme s tím, že za čas za námi budou chodit občané voliči a budou nás na některé případy upozorňovat. A budou to odůvodňovat, jak ten systém je nespravedlivý. To se bude dít.
Já jsem byl předevčírem večer s kolegou Goláněm a s panem předsedou v Komentářích, událostech. A celkem odezva na to nebyla velká. Ale poslal mi mail jeden občan, který se ze začátku ke mně vyjadřoval pozitivně, ale pak byl vyloženě asi naštvaný. A hovořil o tom – a teď si to poslechněte jenom jako příklad – že je mu 62 let, že má hypotéku, kterou má ještě splácet ve výši 4 miliony Kč. A že hypotéku splácí 16, nebo 18.000 měsíčně. Tak co si o tom mám myslet? V 62 letech mít závazek 4 miliony Kč na hypotéku! Kdyby to měl jako úvěr, tak to chápu, ale jako hypotéku?
Takže ony jsou tam různé případy. A lidi se budou rozčilovat a nespravedlností bude mnoho. Já jsem od několika zaměstnanců, lidí, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, berou čistého okolo 18.000 Kč, slyšel velmi kritická slova, že oni na to nedosáhnou, že z těch 18.000 si nejsou schopni vytvořit prakticky žádné rezervy. Že si budou chodit pro 25.000 Kč lidi, kteří mají poměrně velké zajištění. Jestli si pamatujete, když se přijímal systém sociální podpory, tak se uvádělo, že se musí testovat. To znamená, kdo má nějaké nadstandardní věci, že nemá nárok na takové a takové dávky, a další a další. Počítejme s tím, že nám všechno toto bude připomínkováno.
Znovu říkám, já to podpořím. Vím, že jsou lidé, kteří se skutečně živí poctivě, OSVČ, a v současné době – vy jste tady ty služby, kadeřnice a další, jmenovali – jsou zcela nezajištěni. Jsou to i podnikatelské aktivity, které jsou z měsíce na měsíc a nejsou schopni si vytvořit nějaké velké rezervy. Těmto lidem bych dokonce i přidal. Ale problém je tady ta druhá strana, že nejsme schopni – a myslím si, ani ministerstvo, ani všelijaké naše kontrolní instituce, finanční úřady, ohlídat, že ty peníze také dojdou k lidem, kteří by je v tuto dobu ani nepotřebovali. A že možná, jak to všichni myslíme dobře, takže sklidíme nakonec za to docela i nevděk, že jsme toto měli ošetřit víc adresně, více pečlivě apod.
Ale my se držíme zásady, kdo dvakrát dává, rychle dává. A všechny ty případy, které tady uvádíte, samozřejmě těch bude mnoho. Některé se asi paní ministryně pokusí řešit, ale já znovu tady říkám, co jsem říkal minule. Ty vedlejšáky. Možná, že to bude takové memento, aby do budoucna nenahrazovaly zaměstnanecké poměry a samostatné podnikání. Protože ony ty vedlejšáky, přiznejme si, je taková černá díra, která se doposud některým vyplácela. I když to nebylo z pohledu jejich existenční nutnosti, ale bylo to z jejich – dovolím si říct to slůvko – vychytralosti. Takže taky by se měli poučit. A možná my, jako zákonodárci, navrhovatelé a vláda, bychom přece jen tyto podmínky měli zpřísnit. Zpřísnit.
Ona se totiž někdy ta svoboda vykládá, že je bezbřehá. Ale tam, kde je bezbřehá svoboda, tam začíná anarchie. A já mám obavu, že v krizových věcech se to projeví.
A ještě mi dovolte jednu poznámku.
Já jsem před několika lety – a vy to dobře víte – měl nějaké problémy, že jsem prohlásil směrem k některým tzv. OSVČ ostřejší věty, protože jsem měl na mysli tehdy švarc systémy a další a další. Protože třeba takový výběrčí na parkovišti, které nepatří jemu, patří městu nebo patří nějaké soukromé osobě, podle mě není podnikatel, to je zaměstnanec. To není OSVČ, ale to je zaměstnanec, ale budiž, teď to nechci řešit. Ale tehdy jsem při té diskuzi od velkého množství lidí slyšel – my platit nechceme a nebudeme a nepotřebujeme platit, protože my od státu nic nechceme.
Nikdo z nás nevíme, kdy budeme od státu něco potřebovat. Teď se to potvrzuje. Potvrzuje se, že stát potřebujeme. Potřebujeme stát funkční, efektivní a potřebujeme stát akceschopný. A já z pohledu ostatních států si myslím, že zatím si v tomto nevedeme špatně, protože ta doba je mimořádně těžká. A byl bych rád, kdyby se tu opravdu věci z Německa porovnaly, protože já si myslím a mám obavu, jako to bývá velmi často, že jsou to vytržené věci ze souvislostí. A budu rád, když se v čase, protože ministerstvo financí a další mají jiné vážné věci, musí nám připravovat předlohy a musí řešit aktuální akutní situaci, ale doufám, že se k některým těm věcem vrátí. Na druhou stranu, dámy a pánové, stejně to všechno budeme muset v budoucnu zaplatit. A z čeho? Jedině z daní a pojištění. Nic jiného k dispozici nemáme. Dary, milodary to nezachrání.
Děkuji za pozornost.
