A pokud to vláda neudělala již v pololetí, musí to udělat právě teď. Jinak ekonomicky zdecimované firmy, které během první vlny pandemie přišly o veškeré úspory, tentokrát pouze zatáhnou oponu a pověsí své podnikání na hřebík. Jakkoliv štědré dotace a státní podpůrné programy stejně nevyřeší existenční problémy firem a pouze prodlouží smutnou agónii.

I kdyby to tyto firmy přežily, tak stejně budou jen velmi těžce hledat světlo na konci tunelu. Vždyť nikdo neví, kdy může přijít další lockdown

A i kdyby nepřišel, copak živnostníci budou mít nadále sílu k tomu, aby platili vysoké daně za sebe a své zaměstnance?

Budou mít sílu na to, aby se dál mordovali s přebujelou státní byrokracií? A konečně budou chtít znovu riskovat to, že na ně nějaký byrokrat opět zaklekne jen pro pár chybějících razítek nebo jiných lejster?

Jsem přesvědčen o tom, že se musí zásadním způsobem změnit přístup státu k živnostníkům a firmám. Ten, kdo tuto krizi přežije, bude dál schopný vytvářet hodnoty a dokáže i do budoucna dávat práci dalším zaměstnancům. Bude tedy tou nejcennější součástí náročného ekonomického soukolí, které budou muset příští vlády opět rozhýbat. A daňové prázdniny by byly tím nejrychlejším a nejvíce motivačním opatřením, které by mohla vláda připravit.

Peníze by tak zůstaly podnikatelům a jejich zaměstnancům, a nemusely by se složitě a draze přerozdělovat přes zákoutí ministerských paláců. Jenže to by pak vládní představitelé nemohli být těmi, kteří rozdávají „dárečky“.