Já bych se chtěl vyjádřit tradičně v intencích mých názorů, které mám k této problematice. Jsem pro jadernou energetiku. Myslím si, že bez ní zajištění naší energetické bezpečnosti a soběstačnosti je nemožné. Ten můj názor potvrzují různé události.

Třeba teď jsme v nedávné době zaznamenali v médiích, že Švédsko zažilo v sobotu 6. února v důsledku poklesu teplot veliký problém s dodávkou elektřiny, která souvisela s výpadkem produkce z jaderných elektráren. Švédská televize dramaticky apelovala na občany, aby omezili spotřebu, například aby ani neluxovali svoje byty. Byla omezena činnost průmyslu a byla spuštěna záložní elektrárna, která pro výrobu elektřiny spaluje naftu.

Švédsko muselo navíc importovat elektřinu z uhelných elektráren z Německa a Polska. Cena silové elektřiny z obvyklých 30 eur za megawatthodinu stoupla v tu chvíli na 200 eur za megawatthodinu. Čili zhruba na šestinásobek ceny, kterou u nás v České republice v průměru platíme za silou elektřinu.

V České republice nám zatím podobné situace nehrozí. Máme dosud velmi robustní výrobní a distribuční síť. Právě v tom nejhorším počasí zejména při nízkých teplotách s ohledem na dobré chlazení pracují velmi efektivně naše jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. Po 20letém výročí stabilního fungování dosáhla výroba elektřiny v Jaderné elektrárně Temelín letos v lednu celkové výše 1,62 terrawatthodin, byla to tedy rekordní úroveň. Co musíme udělat pro to, aby dodávky elektřiny v České republice nadále byly stabilní a aby naše země zůstala atraktivním podnikatelským prostředím, díky kterému jsme nejprůmyslovějším státem Evropské unie? Dobře víme, že vláda České republiky podepsala jako členská země Evropské unie dokumenty, které Českou republiku zavazují splnit klíčový dokument, kterým je Green Deal. Navzdory tomu, že jsme vládu upozorňovali, aspoň někteří z nás, jak nebezpečný tento souhlas může v budoucnosti pro naši zemi být. Cílem Green Dealu je mj. klimatická neutralita Evropské unie a jejích členských států do roku 2050. Cestou k tomu je dekarbonizace naší energetiky a ekonomiky, která je z necelé poloviny odkázána na hnědé uhlí. Jak můžeme u nás tyto cíle naplnit? Základním předpokladem je široká shoda napříč politickým spektrem, protože elektřina není pravicová ani levicová. Hlavní slovo pak by mělo mít slovo a stanovisko vědců, techniků, odborníků.

My jsme se už tady na půdě Sněmovny mnohokrát zabývali otázkou zajištění energetické soběstačnosti České republiky, která bezpochyby souvisí rovněž s celkovým zajištěním ekonomické bezpečnosti naší země a její dlouhodobé prosperity. Opakovaně se zde vede debata o dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany a to tady zmínil pan zpravodaj Dolínek a já to jenom připomenu, že to není rozšíření výroby, že to není výstavba nějakých nových bloků, které doplní stávající kapacitu. Ale je to plánovaná náhrada za ty bloky, které vinou nebo v důsledku ukončení jejich činnosti budou muset být nahrazeny.

Tady přichází podle mého názoru na pořad jednání také, co dál? My víme dobře, že se Česká republika chystá odstoupit od uhelné energetiky. Uhelná komise doporučila vládě schválit jako termín pro odchod naší republiky od uhlí, jak se říká, rok 2038. Je jasné, že vypnutí uhelných zdrojů bude znamenat propad ve výrobě elektřiny. Jak tento propad nahradit, o tom uhelná komise jednala velmi pečlivě, podrobně a její závěr byl také podmíněn těmito stanovisky. Prostě 30 terrawatthodin elektrické energie nám bude chybět. A když nebudeme mít odpovídající kapacitní spolehlivé zdroje energie, tak se budeme vystavovat velkým nedostatkům, energetické chudobě, blackoutům a podobným nežádoucím jevům. Proto si myslím, že bychom měli pobízet naši vládu, ať už to bude vláda tato nebo vláda, která v naší zemi bude po podzimních sněmovních volbách, aby neváhala a vrátila se znovu k přípravě dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. Považuji za velkou chybu, když byl v roce 2014 nebo 2015 ukončen tendr na dostavbu Temelína. Ztrácíme tím tempo, ztrácíme tím odborné kapacity a také samozřejmě hazardujeme s dosud pozitivním přístupem naší veřejnosti k jaderné energetice. K tomu, jakou podporu u nás jádro má. My v Budějovicích žijeme 30 kilometrů od elektrárny v Temelíně a přesto víme dobře, že má tato energie u nás velkou podporu.

Co pro to můžeme dělat, abychom jadernou energetiku učinili přijatelnou nejenom pro nás, pro naše občany, ale i pro Evropskou unii, která namnoze o takto zásadních otázkách za nás rozhoduje? Kolega poslanec Babka tady podrobně zmínil studii, kterou na základě iniciativy europoslanců Roba Roose a českého europoslance Ondřeje Knotka, která vznikla a která ukázala, že jaderná energie je nákladově efektivnější než obnovitelné zdroje. Já tady rád slova pana kolegy Babky zopakuji: Vezmeme-li v úvahu i budoucí zásadní zlepšení výkonnosti a účinnosti solárních a větrných elektráren, jádro zůstane i v roce 2050 stále levnější a efektivnější variantou.

Dámy a pánové, já se zde nechci příliš pouštět široce do debaty, kterou rozšiřují stoupenci výroby elektřiny z údajně zcela křišťálově čistých obnovitelných zdrojů s využitím větru a slunečního záření. Ty ovšem často nezahrnují energetické a emisní náklady na výrobu a později začasté nedořešenou otázku nákladné recyklace. Prostě vítr u nás nefouká nebo fouká jenom někde. A sluneční paprsky také holt při zimních inverzích nejsou s to generovat významnější produkci elektřiny. A to nemluvíme o odporu obyvatelstva a obecních zastupitelstev proti výstavbě dalších větrných elektráren. Musím jenom krátce připomenout kauzu fotovoltaiky a její neuvážené podpory z roku 2010. Pořád ročně platíme více než 40 miliard korun na podporu solárních zdrojů, na podporu obnovitelné energie. Vlastně 50 haléřů z každé kilowatthodiny jde na podporu OZE. Tyto peníze by samozřejmě byly dostatečné pro dostavbu obou jaderných elektráren. Čili, krátce řečeno, podpora fotovoltaiky bude do roku 2030 v souhrnu stát naše daňové poplatníky a spotřebitele, kteří platí za energii, zhruba bilion korun.

Obnovitelné zdroje jsou velmi drahé a ve srovnání se zdroji jadernými mají také často jenom třetinovou funkčnost nebo chceme-li životnost. Je velká pochybnost o tom, jak tyto obnovitelné zdroje, větrníky, solární panely, solární parky dokážeme zlikvidovat po skončení jejich životnosti a zrecyklovat, zdali náklady na toto nepřinesou další obrovské finanční požadavky, které zatím v těch podpůrných penězích prostě nezohledňujeme.

Pan kolega Babka zmínil, že jeden z iniciátorů oné studie je nizozemský europoslanec a tady je třeba říci, že Nizozemsko se staví k této problematice novým způsobem. Nizozemci jsou národ, který celá staletí bojoval za svoji národní nezávislost, bojoval o svoje území, které vyrval moři a má tedy ve své DNA zakotvenu jakousi povinnost efektivně usilovně pracovat ve prospěch budoucnosti. Nizozemská vláda po analýze požadavků a po rozboru potenciálu obnovitelných zdrojů došla k názoru, že se země, tedy Nizozemsko, bez jádra neobejde. Vláda v Haagu nyní posuzuje plán, že ke své stávající jaderné elektrárně by si Nizozemsko chtělo nechat postavit až deset nových jaderných bloků.

Dámy a pánové, já se musím obrátit k panu ministru Havlíčkovi jako představiteli vlády. Máme-li zde vlastně neformální europarlamentní česko-nizozemskou iniciativu na toto téma, jak dlouho se bude ještě vaší vládní reprezentaci dařit, že bude čekat na to, než spojí své síly s vládou Nizozemí a v Evropské komisi prosadí všestrannou podporu pro rozvoj jaderné energetiky. To, s čím přichází pan premiér, to je ujišťování, co všechno se mu podařilo dosáhnout. To bohužel nestačí. Naším společným cílem by mělo být to, že bude jaderná energetika zařazena do takzvané taxonomie a bude možno na ni přispívat jak z prostředků Evropské unie, tak také i z prostředků našeho modernizačního fondu, který tvoří poplatky za emisní povolenky. Není žádný důvod, aby tento zdroj, tedy jádro, který má nejmenší dopady na životní prostředí, neměl být zařazen do podpůrného programu Evropské unie.

Stačí, když se podíváme na web electricitynmp.org. V pondělí 8. února v 16 hodin emise Francie činily 91 gramů CO2 na kilowatthodinu. Francouzská jaderná energetika běžela na 60 % národní spotřeby elektřiny. Pro srovnání v téže době v Německu činily emise 91 455 gramů CO2 na kilowatthodinu, 91 455, pětkrát víc. Jaderné elektrárny v Německu, ten jejich zbytek, který tedy ještě neodstavili v rámci jejich Energiewende, pokrývaly 12 %, vítr 14, fotovoltaika 2,6, tedy obnovitelné zdroje nefungovaly v těch povětrnostních podmínkách, které začátkem února tady u nás v Evropě jsou, a zbytek energie tedy dodávalo uhlí, plyn, tedy za cenu pětkrát větší produkce CO2, a samozřejmě dovoz. Pokud Německo odstaví všechny jaderné elektrárny, které tedy ještě pořád po těch slavných prohlášeních německých politiků předcházejících redukcím mají dvojnásobný výkon než české jaderné zdroje, tak se stane zemí, která vinou politiky Energiewende bude dávat do rozvoje OZE a investic v přepočtu 6 bil. korun. Obrovské částky, obrovské peníze a bude mít za vhodného počasí, a to je asi další věc, velké přebytky z produkce fotovoltaiky. To je další bolest obnovitelných zdrojů. Pokud jsou podmínky vhodné, fouká vítr, svítí sluníčko, jsou přebytky energie, což vnáší do toho takový problém, že se energie prodává za záporné ceny, to znamená, že odběratel energie, ten, který odebírá, nemusí nic platit, dostává naopak za odběr peníze. Je to protismyslné, na hlavu postavené, ale bohužel je tomu tak. Objevuje se myšlenka a my se s ní v nedávné budoucnosti opět potkáme, že ta nadprodukce elektřiny znamenající chaos v cenách může vyřešit budování úložišť energie. Já neříkám, že úložiště energie v těch mikropodmínkách jednotlivých rodinných domů, jejich fotovoltaických instalací a chytrých baterií na ukládání a spotřebování není dobré, to samozřejmě dobré je, to každý ať si buduje sám za své vlastní peníze a ať pak s tou elektřinou hospodaří, ale musíme si uvědomit, že ta velká zařízení na ukládání energie mohou vyřešit otázku potřeby řádově desítek minut té spotřeby při případném odstavení těch jaksi aktivních zdrojů. Já jsem to tady kdysi počítal, ukazoval jsem to, že kdybychom chtěli uspokojit hodinovou spotřebu České republiky, pokud by žádné jiné zdroje nešly, jenom z energie uložené v baterii, tak by při stávajících cenách stála ta kapacita jejího vybudování 250 mld. korun na jednu hodinu na celý den, pak by to bylo 6 bil. - tři naše rozpočty. Tak to jsou obrovské ceny, které si představitelé, ti zastánci OZE, ne dobře uvědomují.

Německo je pro nás vždycky takovým příkladem, ale tady si myslím, že bychom na něj měli pohlížet velmi ostražitě, jeho problémy s Energiewende. V Německu Energiewende už nemá tu masivní frenetickou podporu, jakou mívala před několika lety a některá média ji označují za největší chybu Německa od druhé světové války. V Německu chtějí sázet na stavební a provozně poměrně velmi drahé paroplynové elektrárny na ruský plyn. Německá poptávka po plynu, i když tady i oni důvěřují onomu plynovodu, který se v rozporu s názorem spojenců buduje, může znamenat růst cen plynu, a to i nejenom pro Němce, ale i pro nás, protože, jak dobře víme, naše energetická soustava je přímo navázaná a je propojená, myslím ekonomicky, se soustavou Německa. Naše silová energie se nakupuje na burze v Lipsku. Dovážení plynu z Ruska, ano, to si myslím, že musí všichni, kdo chtějí nahradit naše uhelné zdroje plynem, říct: chceme-li naše uhelné zdroje nahradit plynem namísto tedy jádra, tak musíme říci, odkud ten plyn budeme brát. Ten plyn budeme brát z Ruska za podmínek, které nám Rusové jako dodavatelé stanoví. Čili je třeba si uvědomit, že není jen otázka bezpečnosti diskutovat a pochybovat o účasti Ruska na tendru na dostavbu Dukovan, a tady já samozřejmě jako člověk, který čtyřicet let prožil v komunismu, mám významnou nedůvěru k Rusku, jakožto síle, na kterou bychom se s naší bezpečností měli nějak spoléhat, naopak, ale i plyn může přinášet tato nebezpečí.

Dámy a pánové, z hlediska náhrady uhlí plynem kromě této ekonomické a jaksi bezpečnostní otázky musíme zvážit i otázku ekologickou, která tím pádem ten plyn významně diskvalifikuje a staví jej v podstatě na roveň uhlí. Úniky plynu při těžbě, úniky plynu při transportu, to všechno jsou věci, které, když se započítají, tak ta ekologická stopa plynu je vlastně srovnatelná s uhelnými elektrárnami, pokud samozřejmě prošly modernizací tak, aby jejich ekologické hodnoty byly v souladu s požadavky, které Evropa na uhelné elektrárny klade. Rakousko, to je podobný případ, blackout, který hrozil 8. ledna, tam zase došlo k nějakým problémům s dodávkami z Balkánu, právě zachránily také naše dodávky z českých elektráren včetně tedy zmiňovaného Temelína.

Takže pokud teda chceme teď dát nějaké doporučení, tak samozřejmě musíme zvážit všechna pro i proti. Musíme říct, že pokud nerozhodneme úplně dneska, ale myslím, že k tomu dojde, tak že úsilí pro budování jaderné kapacity u nás musí tedy vláda předvést lepší než dosud. Myslím, že je třeba napravit tu chybu, kterou vláda udělala, když zrušila tendr na Temelín. Je třeba, aby tady podle mého názoru začal fungovat nějaký institut, který by lobboval v nejlepším slova smyslu za dostavbu elektrárny v Temelíně, tak jako velmi úspěšně lobbovali podporovatelé dostavby Dukovan, kteří byli v tomhle směru řekněme úspěšnější než my Jihočeši, kteří jsme bohužel nedokázali dostavbu Temelína zachovat.

Dámy a pánové, já bych uzavřel své vystoupení tím, že se mi tady snad podařilo doložit, že obnovitelné zdroje nemohou zachránit naši energetiku, že spoléhat se na ně je velmi ošidné a nebezpečné, že potřebujeme jaderné zdroje, a to konkrétně nejenom v podobě dostavby bloku v Dukovanech, ale také i v potřebě dostavby bloku v jihočeském Temelíně.

Děkuji vám za pozornost.