Od roku 2011 ani jednou neaktualizovalo Pandemický plán České republiky. Stav pohotovostních zásob ochranných a zdravotnických prostředků, které měla ve svých skladech Správa státních hmotných rezerv, se od stejného roku nezměnil.
Na konci roku 2019 tak zde bylo k dispozici pouhých 10 tisíc respirátorů. Fakultní nemocnice pak měly ve svých zásobách necelých 5,5 tisíce respirátorů FFP3, což jim stačilo jen pro 20 % odborného personálu, na dobu v řádu hodin.
Ministerstvo reagovalo na nedostatek ochranných prostředků ve zdravotnických zařízeních se zpožděním. Tím se jich nepodařilo před vyhlášením nouzového stavu nakoupit ještě v otevřeném zadávacím řízení dostatek. Po vyhlášení nouzového stavu v březnu 2020 ovšem začala ministerstva zdravotnictví a vnitra nakupovat na výjimku ze zákona o zadávání veřejných zakázek. Celkem oba resorty zaplatily 7,5 miliardy korun a další téměř miliardu korun uhradily za dopravu zboží a s ní související služby. Bylo to potřeba, ale již vloni na jaře KSČM upozorňovala na rozdílné ceny v řádu stovek korun, které se u obou ministerských týmů významně lišily nejen na začátku, ale i v dalších týdnech, kdy bylo zboží již dostupnější. Zatímco ministerstvo vnitra zaplatilo za respirátory FFP3 od 60 korun do 422 Kč, zdravotnictví nakupovalo respirátory FFP2 až za 777 Kč za kus. Naprosto nepochopitelně spolu obě ministerstva nespolupracovala, což vedlo k oslabení pozice při vyjednávání o cenách, k větší netransparentnosti, chaosu a k nedostatkům v dokumentaci, k uzavírání smluv s neprověřenými dodavateli. To všechno vedlo k velkým cenovým rozdílům, k nedostatkům v kvalitě a ve sjednání smluvních podmínek nevýhodných pro stát.
Podobně neodpovědně se oba ministerské týmy zachovaly v případě dopravy prostředků z Číny, kdy náklady za přepravu pro soukromé subjekty ve výši 81 milionů nebudou zřejmě státu zpětně uhrazeny, protože to nebylo předem ošetřeno ve smlouvě. Problémy se ukázaly i v distribuci a v prověřování kvality. Kontrola zjistila, že 13,3 milionu vzorků respirátorů testům napoprvé nevyhovělo. V některých případech se zboží z jednotlivých dodávek neshodovalo s testovaným vzorkem a u některých dodávek nebylo zboží testováno vůbec. Na většinu těchto problémů KSČM upozorňovala od samého začátku a byli jsme přesvědčováni, že vše proběhlo v naprostém pořádku. Tím, že vše bylo jen kvůli rychlosti a v zájmu ochrany zdravotníků, se ostatně hájí vládní představitelé i dnes po zveřejnění kontroly NKÚ.
Po roce se odehrál stejný scénář při výběru a nákupu antigenních testů na Covid-19 do škol. MŠMT mělo připravenou strategii s preferencí českých výrobců, která nebyla akceptována. Vybíralo v podstatě MV v čele s ministrem J. Hamáčkem na doporučení ministerstva zdravotnictví bez jasně stanovených a transparentních pravidel. Konkrétní testy navíc překvapivě nevybrala odborná laboratorní skupina, ale v podstatě úředníci ministerstva. Některé firmy byly bez přesvědčivého odůvodnění vyřazeny. Na rozdíl od Rakouska, kde aspoň přímo nakupoval stát, u nás „zvítězila“ firma nejasného původu. Testy, které měly pomoct k návratu žáků do škol, nejsou příliš citlivé a z tohoto důvodu nemusí zcela plnit svoji ochrannou úlohu. Školy nicméně stále zůstávají prázdné, nemocnice naplněné, zdravotnický personál na hranici vyčerpání a bohužel, přibývá těžkých stavů a úmrtí. Očkování vázne kvůli nedostatku vakcín. Farmaceutické firmy nedodržují své závazky a vláda spolu s EU na ně nemá žádné donucovací „páky“. Na druhou stranu dvojka odborníků B+B rozhodla, že Sputnik V českým pacientům k dispozici nebude.
Je proto otázkou, jestli vláda, která zneužívá institutu nouzového stavu, staví politiku nad ochranu zdraví a životů občanů, je na správném místě. Navíc, když prokazatelně opakovaně pochybila při zvládání epidemiologické situace a záměrně, nebo díky svojí neschopnosti, plýtvá veřejnými finančními prostředky. Plné převzetí zodpovědnosti a rychlá náprava je minimum, co KSČM nyní od vládních představitelů očekává.
