Jedná se přece o oblast, ve které jde o zdraví a někdy i o život. Zvlášť nyní, v době pokračující, i když slábnoucí koronavirové krize. P. Arenberger zcela správně skončil poté, co neuměl vysvětlit, proč v jeho majetkovém přiznání chyběly desítky nemovitostí nebo vedlejší příjem 28 milionů korun ze živnosti za klinický výzkum, přednášky a konzultace. Ukázalo se také, že vinohradské nemocnici, kterou později sám řídil, několik let pronajímal svou budovu a inkasoval přes sto tisíc korun měsíčně. Místo přiznání pochybení se vymluvil na mediální lynč. Otázkou zůstává jeho další setrvání ve funkci ředitele.
A. Vojtěch dříve tak razantní v odvolávání „svých“ ředitelů, je zatím spíše shovívavý. Na začátku svého působení v pro něj zcela neznámém rezortu se „proslavil“ často ne zcela odůvodněnými personálními výměnami v přímo řízených organizacích. Ministr Vojtěch byl odpovědný za předražené nákupy ochranných osobních pomůcek, kterých byl na začátku epidemie COVID-19 nedostatek. Jejich nákup později kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad. Jde za ním nekompetentnost a chaos v protiepidemických opatřeních, dlouho chybějící očkovací strategie nebo nezvládnutá vysvětlovací kampaň. Z ministerstva zdravotnictví odcházel v situaci, kdy odborníci varovali před druhou vlnou epidemie covidu, neměl ale dostatečnou podporu premiéra. Tato situace se pravděpodobně bude opakovat a nedostatek autority „staronového“ ministra může být příčinou toho, že nebudou i nadále uspokojivě řešeny nejdůležitější dlouhodobé i aktuální problémy českého zdravotnictví.
Ministerstvo zoufale trpí častými výměnami nejen ministrů, ale také náměstků a dalších odborných pracovníků. Určitě není dobrou vizitkou, když soudy opakovaně ruší mimořádná opatření z důvodu špatného nebo nedostatečného zdůvodnění. Poslední rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vstoupilo v platnost až ve chvíli, kdy ministerstvo vydalo další mimořádné opatření. To bylo v základních bodech totožné a zakazovalo přítomnost veřejnosti ve vnitřních prostorách restaurací. Soud uvedl, že takové omezení je nezákonné. Nyní vlastně neexistuje legislativa, na základě které by ministerstvo mohlo požadovat uzavření vnitřních prostor stravovacích zařízení. Neumožňuje to ani pandemický zákon.
Před A. Vojtěchem tak stojí řada nelehkých úkolů. Musí ve sněmovně na poslední chvíli „protlačit“ důležité zákony, které mají zvýšit dostupnost vysoce inovativních léčivých přípravků a přinášejí i kontroverzní návrhy v oblasti pacientských organizací. Na své schválení už dlouho čeká také zákon o návykových látkách a o elektronickém zdravotnictví. Kromě toho má v podstatě pouze dva týdny na prosazení nezbytného navýšení plateb za tzv. státní pojištěnce na rok 2022. Zatím uvažované zvýšení o pouhých 200 korun rozhodně nestačí. Vznikl by tím pro KSČM nepřijatelný tlak na vyšší spoluúčast pacientů. S tím souvisí i právě probíhající jednání o úhradách za zdravotní péči na rok 2022. Také toto dohodovací řízení má termín do konce června a nejde ho uzavřít bez toho, aby bylo jasno ve věci kompenzační vyhlášky za rok 2021. Covidem postižené nemocnice potřebují i nadále pomoc a část zdravotníků stále čeká na slíbené odměny. Na vyřešení čeká i „kostlivec ve skříni“ v podobě dosud nezaplacených 90 mil. Kč Nemocnici Na Bulovce za polní nemocnici v Letňanech. Ministerstvo zdravotnictví nařídilo její zřízení a i když nebyla nakonec naštěstí potřeba, nelze náklady nechat pouze na fakultní nemocnici. Velkým tématem bude i Národní plán obnovy, který má za cíl řešit hospodářské i sociální dopady pandemie koronaviru a počítá s dotacemi ve výši 17 miliard korun. Celkově příliš mnoho složitých a náročných úkolů pro někoho, kdo již jednou neobstál.
