Vážený pane prezidente Zemane,

Milý Miloši,

Po celou dobu Tvého prezidentského mandátu jsem se na Tebe neobrátila s žádnou osobní žádostí o pomoc či podporu. Vždy jsem respektovala Tvá rozhodnutí a nikdy je nekritizovala. Nikdy jsem se nesnažila využít toho, že jsem Tě podporovala a volila. A stála za Tebou již před mnoha lety v ČSSD, kde jsem udělala vše pro to, aby ses stal jejím předsedou, a po celou dobu za Tebou bez výhrad stála. Dnes poprvé se na Tebe obracím s velikou prosbou tímto otevřeným dopisem. Jsem totiž přesvědčena, že naše země se vrací zpět do totalitního režimu a možná horšího, než za dob před rokem 1989. Pandemický zákon není o snaze zabránit šíření nakažlivé choroby, jeho cílem je dát do rukou malé vládnoucí skupiny lidí zbraň k potírání všech, kteří se odmítají podvolit jejich diktátu. Nechci a nebudu tu vyjmenovávat všechny argumenty, které mne k tomuto stanovisku vedou. Natolik Tě znám a vážím si Tě, že vím, že jsi je již všechny slyšel a znáš i všechny námitky, které proti přijetí Pandemického zákona my, jeho odpůrci, máme. Chci použít jeden argument, který jsi mne sám naučil.

Vždy jsi říkal, že pokud Tě chválí nepřítel, je třeba se nad sebou zamyslet. A právě dnes Tě za podporu pandemického zákona chválí ti, co Ti ještě nedávno přáli smrt, co Tě nikdy nevolili a využili každou možnost dehonestovat Tě ve funkci prezidenta. Lidé, kteří neváhají porušit zákon (jednací řád sněmovny), což v době, kdy jsme spolu byli v Poslanecké sněmovně PČR, by i Tvojí zásluhou bylo něco naprosto nemyslitelného, jen proto, aby prosadili svůj záměr. Ti, kteří Tě nenávidí za to, že jsi byl vždy lepší než oni a uměl jsi je pokaždé porazit svými argumenty a v poctivých volbách, které se proto dnes snaží ohnout ke svému obrazu. Opravdu dnes podpoříš „ty šedé myši“, které Ti klidně zítra vrazí znovu kudlu do zad?

Prosím Tě osobně a žádám za desetitisíce občanů, kteří nám píší dopisy, kteří demonstrovali před Poslaneckou sněmovnou a Senátem PČR a statisíce těch, kteří Tě volili a vždy podporovali, abys Pandemický zákon nepodepsal. Nestaň se, prosím, pro budoucnost tím, kdo definitivně otevřel dveře návratu totality do naší krásné země a na koho nebudeme vzpomínat jako na velkého prezidenta, ale jako na toho, kdo zavinil, že za slova odporu budeme ekonomicky likvidováni, budeme exekvováni a nakonec zavíráni nejdříve doma v karanténě a poté i do vězení.

Věřím, že moji prosbu ještě zvážíš, protože určitě nechceš, aby jednou 17. listopadu Tvoje dcera Kateřina opět stála na Národní třídě proti policii s obušky a bojovala znovu za svobodu a demokracii ve své vlasti.

Mgr. Jana Volfová
dnes předsedkyně České Suverenity