Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, začnu tou poslední částí, která se sice netýká úplně té novely, ale vlastně se kolem toho tady velmi často točíme. Jenom chci upozornit, že budoucí pedagogové, tedy v rámci pregraduální přípravy, nejsou připravováni pouze na pedagogických fakultách. Dokonce pro třeba středoškolské učitele je to daleko více na těch nepedagogických fakultách. To za prvé. Za druhé pedagogické fakulty dlouhodobě jsou zapojeny do diskuse o reformě pregraduální přípravy a přistupují k tomu konstruktivně, byť možná opatrně. Tak zase chci, aby se do obecného diskursu nedostal jako nějaký narativ, že pedagogické fakulty jsou ty, které něco brzdí. Není to pravda. A pedagogické fakulty dlouhodobě usilují o kvalitní vzdělávání. Ona ta diskuse o té novele leckdy se může zdát, že je jakýmsi diskursem mezi nějakým progresivním a konzervativním křídlem. Mně spíš přijde, že to je mezi křídlem nadšeným a opatrným. Já sám se považuju za zastánce spíše té progresivní linie, ale opatrné zároveň. A z tohohle... (Řečník se odmlčel pro náhlý hluk v sále.)
Zkusím se tím pádem tím prizmatem podívat i na jednotlivé změny, které v té novele jsou zaneseny.
V § 7a rušíme hranici mezi kvalifikací pro druhý a třetí stupeň, což by se mohlo trošku zdát vlastně zvláštní, ale řekněme si, že většina učitelských studijních programů, které jsou směřovány k učitelství pro střední školy, se spíše zaměřují na přípravu učitelů pro gymnázia. Ale my v tom článku třetího stupně máme i odborné školy a odborná učiliště. A tam možná ty metody a formy daleko více odpovídají tomu druhému stupni než právě těm středním školám. (Řečník se na chviličku odmlčel, protože listuje ve svých poznámkách.)
Další (Reakce zprava: Zase hluk?) Ne, ne, teď jsem se já musel ve svých poznámkách zorientovat. (Smích v sále. Potlesk několika poslanců.) Děkuju.
Dalším paragrafem je § 9a, což je asi ten, který je řekněme nejkontroverznější. A i u něj já jsem nejopatrnější. Přiznejme si, že ten paragraf může vysílat dva naprosto protichůdné signály, a to jak dovnitř, tak vně. Dovnitř to může vlastně vzbuzovat otázku: já jsem studoval, on nestudoval učitelství, a přesto jsme teď tři roky na tom stejně. Na druhou stranu to ale může vyslat signál: aha, ředitel při přijímání nekouká pouze na diplom, ale také na reference, to znamená, co se mnou jde za historii. Ven to může dávat signál: učit může každý. Ovšem zároveň to může vysílat signál: profese je otevřená, ale má svá pravidla. Tady bych jenom připomenul, že zrovna v tomhle paragrafu po diskusi byly propsány dvě změny, a to je ta návaznost na příbuznost oborů a zároveň to explicitní zmínění toho, že nelze tuto výjimku řetězit.
Také to může mít ale efekt i v tom smyslu, že školská rada, případně zřizovatel, bude věnovat větší pozornost tomu, koho ředitel přijímá, což si myslím, že může se opět odrazit na kvalitě. Námitkou občas také bývá v tom diskursu, že nemáme registr učitelů, to znamená, nelze v podstatě ověřit, jestli už ta výjimka byla nebo nebyla udělena. Opět to ale může mít ten efekt, že ředitel se daleko víc bude zajímat o reference předchozího působiště.
Pak tu máme § 18a, což se týká právě těch školských logopedů. Začíná mi trošku připadat, že v podstatě ta diskuse se zužuje pouze na pojmenování té pozice. Tak pokud je to o tom, tak ta diskuse z mého pohledu by mohla být relativně snadná, pokud nikdo nezpochybňuje důležitost té pozice ve škole. I mě jako první otázku napadlo samozřejmě, proč se vyjímá ze speciálních pedagogů zrovna logoped? A já tam právě vidím naopak příležitost toho odlišit školského logopeda od klinického logopeda.
Zároveň tu máme § 22, který místo doplňkového pedagogického studia zavádí studium pedagogiky a zároveň tu trošku rozvolňuje možnost akreditovat se i mimo vysoké školy, což je zase jeden z těch řekněme kontroverzních. Rozumím tomu, proč tam je ta obava. Na druhou stranu ve spojení s tím, že akreditovat by se nově měla v rámci DVPP pouze kvalifikační a specializační studia, tak to jednak dává příležitost soustředit akreditační komisi více pozornosti nejenom na splnění předpokladů pro udělení akreditace, také na realizaci a průběžný monitoring kvality.
To, co považuju za klíčové ale v této souvislosti, je to, aby se požadavky na akreditaci pro to studium pedagogiky více přiblížily požadavkům, které jsou kladeny při akreditaci na standardní studia na vysokých školách. Protože jestliže vysoká škola musí pro učitelský studijní obor zajistit docenty, profesory, doktory v nějaké míře, praxe v nějaké míře, odbornost v nějaké míře, pak je logické, že má-li to být alternativou, pak ta alternativa musí splňovat přibližně nebo analogicky podobné požadavky. Rozumím té obavě v tom, že ty požadavky budou dány pod zákonnou normou, ale přesto v tomto bych byl optimista.
Zase se dotknu § 24, kde se právě nově říká, že akreditovat v rámci DVPP se budou již jen kvalifikační a specializační studia, což já vnímám zřejmě na rozdíl od kolegy Kettnera jako pozitivní změnu, a to právě proto, že akreditační komise bude mít více prostoru se věnovat skutečně monitoringu kvality těch velkých studijních programů v rámci DVPP. Zároveň se tam otevře, a to už říkal pan ministr, ten prostor pro to vybírat si kurzy skutečně podle svého zájmu, podle referencí, nikoliv jen podle toho, jestli jsou akreditovány v rámci DVPP, nebo ne.
A zároveň jsme se s kolegy domluvili, že bychom rádi do toho § 24 doplnili bod, který by právě naznačoval, že je více možností, jak si průběžně vzdělávání doplňovat, jak růst.
Zároveň u § 24a, b, c, d se zmíním jen krátce o tom, jaký další benefit to přináší, protože tady ukotvujeme něco, co existuje. Nevymýšlíme něco nového a právě to, že se to dostává do zákona, vnímám tak, že tím říkáme, že uvádějící, provázející i třídní učitel jsou důležitými prvky kariérního řádu. Právě tím, že to je v zákoně, že to není ve vyhlášce, tak já ten signál vnímám tímto směrem.
Přestože jsem se snažil ty jednotlivé pohledy tady zmínit jako někdo, kdo je zastáncem řekněme sice progresivního, ale opatrného proudu, tak vás prosím k závěru, abychom právě tu novelu prvním čtením pustili, protože si myslím, že k té precizaci, když jste používal tu analogii se zákonem o podpoře sportu, můžeme provést právě mezi prvním a druhým čtením. Děkuji vám za pozornost.
