jsem ráda, že pan ministr dorazil, a nemusím to s ním probírat někde v hospodě. Dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu k tisku. 491, vládnímu návrhu, kterým se mění zákon. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Vláda předložila sněmovně návrh zákona 30. 6. 2023, a tento zákon, nebo respektive návrh tohoto zákona byl rozeslán jako tisk 491 téhož dne. Předsedkyně sněmovny tento návrh zákona navrhla přikázat k projednání ústavněprávního výboru.
Dovolte mi, abych trošku podrobněji informovala vlastně o důvodech té transpozice a o tom, proč podle důvodové zprávy Ministerstvo spravedlnosti a vláda jakožto předkladatel tohoto zákona zvolila poněkud širší právní úpravu, než ukládá tato směrnice, a proto i zabrousím do právní úpravy tak, jak byla, nebo jak je účinná v tuto chvíli.
Institut oddlužení jakožto nástroj insolvenčního práva je nyní upraven v § 389 a následujících zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Ta právní úprava byla v posledních letech opakovaně předmětem poměrně zásadních změn, a ty nejdůležitější přinesly novely v roce 2017 a 2019. Novela insolvenčního zákona, jak už bylo řečeno, má transponovat vybraná ustanovení směrnice, jmenovitě články 20, 21, 23 a 24. Zbylá ustanovení směrnice o restrukturalizaci a insolvencí jsou do české právní úpravy implementována návrhem zákona o preventivních restrukturalizacích.
Přijetím tzv. oddlužovací novely došlo k zásadním změnám v konceptu institutu oddlužení a klíčovým prvkem, hovořím především o té novele z roku 2019, bylo odstranění bariéry na vstupu do oddlužení, která spočívala v minimální zákonem stanovené procentuální míře uspokojení nezajištěných věřitelů, čímž došlo k zpřístupnění institutu oddlužení širšímu okruhu poctivých dlužníků. Klíčovým prvkem bylo odstranění podmínky vstupu do oddlužení, která spočívala ve schopnosti splatit alespoň 30 % pohledávek běžných nezajištěných věřitelů, což mělo za cíl zpřístupnit institut oddlužení širšímu okruhu dlužníků. Pokud tedy dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši, nebo v době tří let od schválení oddlužení splatil věřitelům alespoň 60 % pohledávek, nebo po dobu pěti let od schváleného oddlužení mu nebylo oddlužení zrušeno, případně po dobu tří let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno, pokud byl takzvaně privilegovanou osobou, to znamená, měl nárok na starobní důchod nebo podobně.
Zavedly se ovšem typově odlišné překážky na vstupu, které mohly vést k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a jestliže v době 10 let před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníků pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek, nebo byl v době pět let před podáním insolvenčnímu návrhu ten návrh zamítnut z důvodu, že jím byl sledován nepoctivý záměr, anebo jestli z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno, nebo bylo schválené oddlužení zrušeno, anebo v posledních třech měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na oddlužení zpět, tak soud zamítl návrh na povolení oddlužení. Došlo také k poměrně zásadním změnám v pořadí uspokojování pohledávek.
Co se týká cíle předkládaného návrhu, jak už bylo řečeno, je úkolem zejména transponovat směrnici. Platná právní úprava insolvenčního zákona předvídá základní pětileté období, jehož uplynutí je možné se oddlužit. Naproti tomu směrnice vyžaduje to, aby tato lhůta byla tři roky. Z důvodové zprávy k té projednávané novele je potřeba uvést odůvodnění, které má vést ke zkrácení doby oddlužení u podnikatelů i nepodnikatelů.
Důvodová zpráva té předkládané novely uvádí: Nelze totiž přehlížet socioekonomické následky událostí posledních let, zejména koronavirové krize, energetické krize a války na Ukrajině, které bezprecedentně zasahují do globální ekonomiky a které výrazně dopadají na příjmy fyzických osob i v České republice bez ohledu na to, zda vykonávají závislou práci nebo samostatnou výdělečnou činnost. Ze statistických údajů vyplývá, že zatímco ceny strmě rostou, růst cen není kompenzován dostatečným růstem na straně příjmů a fyzických osob, proto reálná kupní síla klesá. Riziko úpadku se tudíž zvyšuje, a i u lidí vyšší a střední třídy, aniž by toto sami zavinili.
Z důvodu té důvodové zprávy je vhodné také citovat strukturu a charakteristiku dlužníků v novém oddlužení, kdy podle statistik ze vzorku zhruba 13 300 řízení bylo identifikováno, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka v oddlužení podle nové právní úpravy dosahuje 18 256 korun a čisté příjmy převážné většiny dlužníků v oddlužení se pohybují v intervalu od 10 do 20 000 korun, což tvoří 60 % dlužníků. Z dotazníkového šetření také vyplynulo, že charakteristika toho typického dlužníka odpovídá osobě se středoškolským vzděláním bez maturity, pracující nejčastěji v oblasti průmyslu a obchodu. To, co je velmi zajímavé, je analýza průměrné výše dluhu, která dosahuje průměrně u dlužníka 1,5, milionu korun, přičemž medián je 697 000 korun.
To, co je potřeba také říct, že čisté příjmy těch dlužníků v oddlužení nepředstavují v žádném případě výši splátky pro účely splátkového kalendáře z příjmů, protože nejprve je nutno vypočítat srážky, kde se musí zohlednit tzv. nezabavitelná částka a její zvýšení o každou vyživovanou osobu, a bohužel velmi často v praxi dochází k situaci, kdy ta výše nezabavitelné částky převyšuje výši skutečného příjmu, a tudíž není vůbec možno provádět srážky z takového příjmu. Nicméně lze odhadnout, že 15 - 20 % dlužníků je schopno splácet jen tzv. minimální částku.
Pokud se týká těch hlavních principů navrhované úpravy, tak lze zde označit zejména zajištění tedy implementace té směrnice, zefektivnění a zjednodušení řízení o oddlužení tak, aby bylo insolvenční řízení připraveno na předpokládanou vlnu osobních bankrotů, která se projeví pravděpodobně ve vlně 3 - 5 let, snahu o naplnění účelu oddlužení v českém insolvenčním řádu, to znamená zajistit druhou šanci pro všechny poctivé dlužníky, rovné požadavky a podmínky pro oddlužení fyzických osob bez ohledu na to, zda se jedná o podnikatele či spotřebitele, zpřísnění požadavků na řádné povinnosti plnění dlužníka a posílení opatření, které mají působit proti možnému zneužití institutu ze strany nepoctivého dlužníka.
Cílem tedy má být oddlužení za relativně krátkou dobu. Současně se připouští, že druhá šance by neměla být poskytnuta neomezenému okruhu podnikatelů, respektive ne nikoliv za stejných podmínek, což říká i evropská směrnice.
Pro úplnost zpravodajské zprávy považuji za důležité uvést také hlavní body té směrnice. Prvním bodem je zpřístupnit podnikatelům alespoň jeden typ řízení, který vede k plnému oddlužení, druhý bod je harmonizace maximální doby oddlužení a za třetí zajistit, aby po skončení oddlužení pozbyly účinnost všechny překážky omezující ve výkonu podnikání. Čtvrtý bod je konsolidovat oddlužení pro podnikatelské i osobní dluhy.
Maximální dobu oddlužení, jak už bylo řečeno, stanovila směrnice na dobu tří let. Tato doba je obligatorní pro případ osob vykonávajících živnost, řemeslo nebo povolání, zatímco pro ostatní fyzické osoby je kvůli zvolenému právnímu základu směrnice tato doba oddlužení fakultativní, to znamená, že není povinná.
Co se týká toho principu konsolidace řízení, znamená to, že zadluženým podnikatelům bude umožněno osvobození od dluhů vzniklých jak při podnikatelské činnosti tak také mimo ni. Ze statistik je vhodné uvést, že co se týká podnikatelských oddlužení, nebo oddlužení podnikatelů fyzických osob, tak je to pouhých zhruba 5 nebo 6 procent.
Jak už jsem říkala, podnikající fyzické osoby by měly mít možnost oddlužit se jak vůči svým dluhům z podnikání tak také vůči dluhům, které vznikly mimo něj. Pro fyzické osoby ta směrnice tuto povinnost nepředpokládá, nicméně k tomuto kroku státy vybízí i rozšíření na spotřebitele doporučuje.
Právě předkladatel tohoto návrhu zákona nakonec dospěl k názoru a k závěru, že ten celý nový proces oddlužení bude přístupný pro všechny fyzické osoby bez ohledu na to, zda jsou či nejsou podnikateli.
Co se týká způsobu projednání, tak ve své předkládací zprávě apeluje předkladatel na co nejrychlejší potřebu přijetí tohoto zákona. Hovořil o tom už pan ministr. To, co stojí ještě za zmínku, jsou informace z důvodové zprávy o dopadech na státní rozpočet, na ostatní veřejné rozpočty a také na podnikatelské prostředí v České republice. Co se týká dopadů na státní rozpočet, tak těmito dopady se zabývala pracovní skupina NERV ve své studii Redukce počtu lidí v předlužení a související šedé ekonomiky. Ten materiál vychází z průměrné míry uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 až 35 procent, přičemž v důsledku kombinace zkrácení doby oddlužení absence té vyvratitelné domněnky 30 procent, která zde už nemá být a nutnosti zajištění minimálního adekvátního příjmu se předpokládá pokles míry uspokojení proti současnému stavu. Materiál dovozuje, že asi 15 procent dluhů osob v oddlužení směřuje vůči státu. Předpokládané snížení toho uspokojení je předpokládáno v řádu dalších 15 procent.
Dopady na ostatní veřejné rozpočty. Z důvodové zprávy se dočteme, že nemá přímý vliv na další veřejné rozpočty a nevyžaduje vynaložení přímých nákladů v souvislosti s implementací zákona. Ty nové podmínky oddlužení ale budou mít zásadní vliv na míru uspokojení veřejnoprávních věřitelů, protože zkrácení doby oddlužení ze 60 na 36 procent znamená redukci splátek o 40 procent, což je skutečně zásadní snížení plnění věřitelů.
Za předpokladu, že příjmová struktura nových dlužníků bude podobná té stávající, tak lze dospět k tomu, že předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů z 35 procent klesne zhruba na 18 až 21 procent, což je skutečně zásadní změna.
Co se týká dopadů na podnikatelské prostředí v České republice, tak musím říct, že u tohoto bodu jsem se ve zpravodajské zprávě trošičku zarazila, protože důvodová zpráva říká, že podle předkladatelů bude mít navrhovaná úprava pozitivní vliv na podnikatelské prostředí České republiky, neboť umožní mnohým dlužníkům relevantně se pokoušet o částečné uspokojení věřitelů. Rovněž přinese větší motivaci dlužníků pokoušet se platit svoje dluhy obecně, čímž má dojít k zefektivnění a urychlení podnikatelského styku. Pro věřitele se zároveň otevírá možnost částečného uspokojení jejich pohledávek v oddlužení případně formou daňových odpisů.
Mně tedy bohužel v té důvodové zprávě chybí jakési vypořádání s tím, že samozřejmě to bude mít nepřímý dopad na ekonomiku a vlastně hospodaření těch subjektů, kterými jsou jak fyzické tak právnické osoby a nejsou to jenom veřejnoprávní instituce, i když těch se to samozřejmě také dotkne, ať už jsou to obce, které jsou mnohdy věřiteli v insolvenčním řízení, nebo typicky dopravní podniky, což jsou společnosti zřizované městy nebo obcemi.
Už se blížím ke konci. Pokud se mám vyjádřit k nějakým základním změnám v té novele kromě toho zásadního zkrácení doby oddlužení z 5 let na 3, tak pak je potřeba ještě uvést změnu v § 36 odst. 2, kdy se navrhuje zakotvit, že je potřeba předkládat zprávu o stavu insolvenčního řízení nejméně jednou za dvanáct měsíců. Důležitá změna se týká také § 38 odst. 7, kdy má být zavedeno pravidlo, že v případě dlužníkem neuhrazené odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v případě oddlužení může stát po dlužníkovi požadovat nahradit nebo rovnou vymáhat.
Dále je v § 43 a 44 navrženo zakotvit povinnost zaměstnavatelů dlužníka poskytnout součinnost. To se týká i zaměstnavatelů, kteří vlastně byli bývalým zaměstnavatelem dlužníka, a to v období až dvanáct měsíců zpětně.
Předpokladem povolení oddlužení zůstává také to, že ostatní věřitelé po schválení oddlužení obdrží alespoň tolik, kolik zpravidla v průběhu plnění splátkového kalendáře obdrží insolvenční správce.
Další změnou je povinnost dlužníka informovat o svém úsilí. Tady je poměrně zajímavá změna, a to tak, že tuto zprávu může podat dlužník i ústně insolvenčnímu správci. A to je z těch asi úplně nejzásadnějších změn všechno.
Ještě co je potřeba zmínit, je fakt, že navrhovaná novela neřeší rozdílnost srážek exekucí a oddlužení, a tohle je určitě bod, kterému bychom se měli věnovat v rámci další debaty, protože to je vlastně objektivně největší překážka pro dlužníky, jak vyřešit své dluhy přechodem z exekuce do oddlužení.
Já myslím, že tohle je z hlediska zpravodajské zprávy stručně to důležité. Děkuji vám za pozornost.
