Šmarda ve svém vyjádření pro TN. cz hovoří o tom, že je rád, že z jeho strany odešli postupně všichni korupčníci. No. Chtěl bych to uvést na pravou míru. Především by ty korupčníky měl jmenovat. Připomínám, že při svém odchodu z funkce předsedy ČSSD v roce 2010 jsem zanechal stranu jako zcela konsolidovanou, finančně silnou, vlastně s ohledem na zastoupení ve sněmovně, v Senátu, v krajích a v komunální politice, jako nejsilnější stranu v zemi.

Sobotka, Hamáček, Šmarda a spol. dokázali během 14 let tuto skvělou stranu rukou společnou a nerozdílnou dostat z cca 26 tisíc členů, které jsem jim zanechal v roce 2010, na dnešních 6 tisíc členů. Z toho bych odhadl, že tak 2000 jsou členové aktivní. A strana z pozice nejsilnější politické strany v zemi se propadla mezi hvězdnou pěchotu.

Šmardova strana se před rokem na svém sjezdu zbavila zcela vědomě a s nadšením značky ČSSD a změnila i svůj názvem. Nic proti tomu, přitom do značky ČSSD předchůdci Šmardy, zejména M. Zeman a já osobně jsme jako předsedové této strany zainventovali mnoho politického kapitálu. To je jako kdyby se úspěšná značka Coca Cola najednou přejmenovala na řekněme Colaloca. Bylo to zcela nesmyslné rozhodnutí. Tehdejší a současná místopředsedkyně šmardovců, Ostrá, blábolila po sjezdu v médiích, že pokud jde o značku ČSSD, „zbavili se koule na noze“. Tedy, ne ubohá personální výbava, pro voliče neatraktivní program a neochota držet předvolební sliby, ale značka ČSSD byla příčinou toho, že se strana Lidového domu zřítila z někdejší volební podpory přes 30 % voličů v mých časech na dnešní cca 3% volebních preferencí.

Pokud Šmarda dnes blábolí něco o korupčnících, kteří postupně opustili jeho stranu a že je tomu rád, měl by je především jmenovat. Pokud vím, za mého premiérství a za mého předsednictví ČSSD (v letech 2005-2010) k žádné korupční aféře nedošlo. Ani já osobně jsem nikdy nebyl z ničeho obviněn nebo dokonce trestně stíhán. A to na rozdíl od řady funkcionářů v éře Sobotkově, kteří kradli, ani poledne nesvětili. Jména těchto lidí může doplnit pan Šmarda, jsou známa a s některými z nich dodnes probíhají soudy.

Jeho strana se před evropskými volbami rozhodla bojovat nikoliv se stranami pětikoalice, což by bylo logické, ale s ČSSD. Tedy stranou, jejímž jsem od 17. února předsedou. Šmarda u Nejvyššího správního soudu (NSS) napadl ČSSD, jestli tomu dobře rozumím, z nekalé politické soutěže. To jeho podání má několik nesmyslných stran, často s absurdními, srandovními argumenty. Chce se prostě zbavit politické konkurence, protože dobře ví, že značka ČSSD, vybavená k evropským volbám ve svém čele s bývalým úspěšným předsedou této strany, může stáhnout velkou část levicových voličů.

Od začátku se zaměřujeme zejména na dřívější voliče ČSSD, kteří zůstávali doma anebo kteří volili v posledních sezónách hnutí ANO. Podle interních anket, které si děláme, víme, že velká část dosavadních voličů Šmardovy SOCDEM zvažuje volbu ČSSD pod mým vedením. Nejsou v tom žádné triky ani lumpárna, ale prostě to, že lidé věří těm, kteří je nezklamali a kteří pro ně v minulosti dobře pracovali a chtějí stále pracovat.

Připomenu, že ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie, jak zní celý název, byla registrována s tímto názvem v polovině minulého roku ministerstvem vnitra. Pokud je nějaká politická strana registrována, tak je logické a určitě i ministerstvu vnitra zřejmé, že se hodlá zúčastnit v budoucnu voleb. To je přeci přirozený projev poltického stranictví, ale také základ politického pluralismu, na kterém je, jak doufám, náš politický systém založen. V řádném termínu ministerstvo vnitra akceptovalo také kandidátku ČSSD, která byla podána k volbám do Evropského parlamentu. Tedy, strana ČSSD a její vedení postupovalo zcela lege artis, tedy podle zákona.

Šmarda a spol. chtějí od NSS, aby za ně vybojoval politický zápas, na který sami nestačí. Je to smutné, že k něčemu takovému dochází. Chtěl bych připomenout, že jsem byl v roce 1990 členem vedení ČSSD a ani by nás nenapadlo dožadovat se zrušení registrace Asociace sociálních demokratů Rudolfa Baťěka, která existovala souběžně s ČSSD. Konec konců nejlepší příklad koexistence dvou sociálních demokracií máme na Slovensku. Strana Hlas – sociálná demokracia existuje vedle Ficovy strany Smer – sociálná demokracia. A nikdo v tom nevidí problém.

Ostatně Smer má ve svém čele současného předsedu vlády. A donedávným šéfem Hlasu byl dnešní slovenský prezident Pellegrini. A nikoho nenapadlo podávat žaloby, aby např. ta druhá strana nemohla jít do voleb. Chci věřit v nezávislost českého soudnictví a v řádné a spravedlivé posouzení této uměle vytvářené kauzy, která svědčí jen o vnitřní slabosti, strachu a obavách vedení Šmardovy strany SODEM o volební výsledek.

V chlapcích z Lidového domu zkrátka není žádný duch fair play a jsou schopni jen podrazů.