Bohuslav Sobotka se ve svém komentáři (Druhý pilíř a peníze oknem, LN 23. 4.) opřel do probíhající důchodové reformy. Nejenže ji mylně zúžil pouze na vznik II. pilíře, ale zároveň v plné nahotě ukázal, že ČSSD žádný vlastní recept nenabízí, a dokonce si protiřečí.

Předseda ČSSD rád přirovnává II. pilíř k hazardu a ke kasinu. Současně jeho strana chce posilovat III. pilíř, kde však penzijní fondy fungují na stejných principech a obdobné regulaci. Svými výroky tak vzkazuje pěti milionům občanů, kteří si už dlouho spoří na penzi ve fondech – „hazardujete, hrajete v kasinu, vytváříte zisk soukromým správcům, ale já vás v tom budu podporovat".

Kromě toho taktně pomlčel, že tato vláda posílila právě i III. pilíř, hlavně bezpečnost úspor oddělením majetku střadatelů a vlastníků a lépe nastavila státní podporu.

Jeho hlavním „argumentem" v článku zůstal fakt, že státní dluhopisy důvěryhodných států se pohybují na nízké úrovni. Za prvé, jsem ráda, že pochválil naši vládu za úspěšné snižování deficitu, které srazilo úrokové náklady ze státních dluhopisů na minimum. Za druhé, momentální situaci nelze promítat do vývoje dalších desítek let. Za třetí, konzervativní fondy vykazují nízký výnos i ve III. pilíři, který předseda Sobotka podporuje. A konečně za čtvrté, občané se mohou pustit i do odvážnějších investic, které dlouhodobě přinášejí vyšší výnos.

Má ČSSD vlastní recept na řešení důchodového problému?

Ekonomický expert strany Jan Mládek poodhalil roušku tajemství, co na nás sociální demokracie chystá. Ačkoli pokrytecky kritizuje postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, které prosadila vláda, sama by mnohem více přitvrdila. Podle Mládka by měli lidé trávit v důchodu jen pět let! Srovnejte to s vládou prosazenými dvaceti lety, a to je ještě sociálními demokraty vydáváno za asociální opatření. Průměrná doba pěti let v důchodu podle představ ČSSD znamená skutečný hazard s životní situací občanů. Těžko lze očekávat, že občané na konci sedmdesátky budou běžně pracovat. Takový nesmysl nedopustíme a raději dáme lidem možnost, aby si sami spořili.

Slabost státního I. pilíře je všeobecně známa. Státy jej zaváděly v době, kdy průměrný věk odchodu do důchodu byl vyšší než průměrná doba dožití. Situace se však obrátila. Proto drtivá většina vyspělých států v moderní době přikročila k zavedení různých fondových pilířů a motivuje občany k tvorbě úspor na stáří. Česká republika by neměla být výjimkou, jinak by hazardovala s životní úrovní budoucích seniorů. Tak, jak to chce pan Sobotka.

Ludmila Müllerová, ministryně práce a sociálních věcí