Pak se válka v Sýrii rozhořela do apokalyptických rozměrů a začala bobtnat do mocenského konfliktu mezi USA a Izraelem na straně jedné a arabskými státy, Ruskem a Čínou na té druhé. Nešlo už o občanskou válku mezi králem a rebely, ale o roli světového četníka, do které se tak rády čas od času převtělují USA s Izraelem. O  „právo bombardovat“ cizí zemi bez mandátu OSN, které svého času pod heslem „humanitární bombardování“ tak nešťastně hájil ve válce o bývalou Jugoslávii Zemanův předchůdce Havel. Ve světle posledních událostí se proto jeví Zemanův nápad vyslat na Golanské vyšiny českou misi už nejen jako blouznění, ale i jako potvrzení lokajské role ČR vůči USA a nezodpovědné hazardování lidskými životy.
Situace na Golanech se zcela vymkla kontrole poté, co se odtamtud stáhly čtyři divize syrských vládních sil a v oblasti operují syrští rebelové. V březnu se proto z tamních sil OSN stáhlo Chorvatsko, v červnu Rakousko. Vojáci OSN nemají dostatečný mandát a zbraně ani k sebeobraně, natož aby získali nad územím kontrolu. Vysílat tam za této situace Čechy by bylo absurdní.
Jediné, čemu by tím prezident Zeman pomohl, by nebyla mezinárodní prestiž ČR, ale vlastní ješitnost. Jeho nekritický vztah k Izraeli a s ním spojená islamofobie jsou už legendární. Zeman ještě jako premiér v roce 2002 při návštěvě Izraele označil Jásira Arafata za teroristu a islám za největší hrozbu pro svět. Proto byl například horlivým stoupencem amerického útoku na Írán.
Ačkoliv se Zeman ve vnitřní politice vyhraňuje oproti předchůdcům  jako levicový politik hájící zájmy všech Čechů, nikoli jen elity, v té zahraniční ukazuje pravý opak: lokajským postojem vůči USA a Izraeli paradoxně pokračuje v poslušně proamerické diplomatické linii svého největšího rivala, knížete Schwarzenberga.