Nicméně ani migrační tlaky z východního směru v důsledku dění na Ukrajině a nového trendu Kremelské politiky nejsou zanedbatelné. Imigrace je převážně důsledkem ozbrojených konfliktů v těchto oblastech a neutěšené sociální situace běžného obyvatelstva. Počet uprchlíků ve světě před násilím a nouzí překročil podle údajů OSN hranici 50 milionů a stává se tak největším exodem od 2. světové války. Plénu byly předloženy hned tři návrhy rezolucí týkajících se přímo tohoto problému, jeho příčin a důsledků.

První z rezolucí „The „left to die boat“: actions and reactions“ se zabývá tragickými událostmi na moři, kdy z různých příčin dochází ke ztrátám na životech ilegálních imigrantů, kteří se na nevhodných a přetížených plavidlech snaží přepravit přes Středozemní moře do Evropy. Zdůrazňuje potřebu opatření, která by zabránila nedostatkům v komunikaci při záchranných operacích na moři a vyzývá k vytvoření bezpečných legálních cest pro přistěhovatelství. Poukazuje na potřebu boje proti tomuto novodobému obchodování s lidmi toužícími po lepších životních podmínkách.

Druhá rezoluce „The large-scale arrival of mixed migratory flows on Italian shores“ se zabývá rostoucí intenzitou migračních toků v jižním středomoří s dopady na Itálii. Zdůrazňuje nutnost přijetí takových opatření, která by nelegálním migrantům zabránila pokračovat nekontrolovaně ve svém pohybu do dalších zemí. Na druhou stranu očekává ze strany těchto zemí solidaritu s Itálií. Je třeba ale podotknout, že nejen Itálie, ale i další země v Evropě čelí v první linii migračním tokům – především Malta, Řecko, Turecko, Španělsko. Takže by to spíš zasluhovalo obecnější formu rezoluce.

Třetí z rezolucí „Integration of migrants in Europe: the need for a proactive, long-term and global policy“ se obecně zabývá situací migrantů, jejich ekonomickou a sociální nerovností v hostitelské zemi, vedoucí k izolaci a vzniku ghett. Zdůrazňuje potřebu usnadnění odborného vzdělání imigrantů, uznávání jejich vzdělání získaného mimo Evropu, uvolnění vydávání povolení k dlouhodobému pobytu a snazší přístup ke státnímu občanství. Zároveň zdůrazňuje přínosy, které mají imigranti pro Evropu. Vedle vyrovnání demografického deficitu by měli být zdrojem kulturního obohacení hostitelské společnosti.

Migrací se nepřímo zabývala i rezoluce „Parliamentary contribution to resolving the Western Sahara conflict“, která se soustředila na neutěšenou situaci v některých zemích Západní Sahary, především v Alžírsku a Maroku. Saharská oblast Sahel je ohniskem napětí, které je pak zase zdrojem nelegální migrace do Evropy.

Pokud bychom všechny tyto rezoluce shrnuli se záměrem vytvořit jakýsi model pro řešení imigrace do Evropy podle Parlamentního shromáždění Rady Evropy, mohl by tento scénář vypadat následovně:

Vytvoříme bezpečné cesty pro imigraci, aby během ní nedocházelo ke ztrátám na životech a strádání přistěhovalců. Eliminujeme tak mimo jiné parazitování obchodníků s lidmi na jejich špatné životní situaci. Vytvoříme systém solidárních opatření vůči zemím, které jsou vystaveny imigračním tlakům jako první. Zavedeme kvóty pro jednotlivé země a podle nich budeme umísťovat a přemísťovat migranty. Sjednotíme azylovou politiku a nebudeme dělat potíže při udělování povolení ke dlouhodobému pobytu či získání státního občanství hostitelské země. V hostitelské zemi vytvoříme podmínky pro sloučení rodin migrantů (leckdy dosti početných). Zajistíme přistěhovalcům dobré sociální podmínky, naučíme je mateřskému jazyku hostitelské země (aniž bychom je omezovali v používání jejich původního jazyka), otevřeme jim přístup ke vzdělání a zaměstnání, přičemž budeme dbát i na to, aby v dostatečném počtu získávali zaměstnání též ve veřejném sektoru. Uznáme jejich vzdělání, které získali ve své zemi. Budeme k nim kulturně a nábožensky tolerantní a umožníme jim účastnit se aktivně voleb. Za to nám oni vyšší porodností vylepší evropský demografický deficit (lidově řečeno – jich bude přibývat, zatímco původního obyvatelstva ubývat) a kulturně nás obohatí. Ti nekvalifikovaní budou „za nás“ pracovat v provozech a profesích, do kterých se my nikterak nehrneme. Ti kvalifikovaní pak doplní mezery na postech vyžadujících určité znalosti a schopnosti. Evropa se tak stane konkurenceschopnější, bude více prosperovat a všem poroste životní úroveň.

Zní to všechno krásně, má to ale spoustu „ale“. Jednak ta všechna opatření nebudou zadarmo a není z nich zřejmý přímý přínos pro vyšší kvalitu života Evropanů. Z přílivu cizinců u nás nepanuje takové nadšení a všeobecná shoda jako v některých jiných zemích či nadnárodních orgánech. Regulace počtu imigrantů stanovením kvót pro udělování dlouhodobých víz žadatelů z některých zemí mimo EU na déle než tři měsíce je realitou. Pro některé politiky a nevládní organizace, pro které je migrace a integrace náplní jejich činnosti, je ale toto terčem kritiky jako diskriminační opatření a podněcují neúspěšné žadatele, aby se obraceli na soudy. Kontrola přílivu migrantů do Evropy a jejich regulace je ale rozhodně na místě. Doposud se například žádná z evropských zemí včetně Česka uspokojivě nevypořádala se situací, která nastala v první polovině minulého tisíciletí, kdy do Evropy přišli z Indie Romové.  To, co navrhují rezoluce PS RE pro imigranty, navrhují opakovaně někteří naši politikové pro tuzemské Romy, aniž by to mělo doposud jakýkoli viditelný efekt.

Zpočátku relativně malý problém se stává problémem velkým a celoevropským. Švýcaři se k tomu postavili jednoznačně a nekontrolovatelný příliv imigrantů zastavili referendem. Netvrdím, že se Evropa musí vůči okolí uzavřít a nepřijímat imigranty. Jen je to potřeba dělat uvážlivě a s odpovědností vůči vlastním obyvatelům a v kontextu s řešením svých vlastních vnitřních problémů. Integrace migrantů především z muslimských zemí nemusí být zas tak bezproblémová, jak jsme si zvykli např. u migrantů z Vietnamu. Abychom to pak nemuseli nakonec být my, původní obyvatelé Evropy, kteří se budou muset integrovat do zcela nové a pozměněné společnosti. Řada vyspělých starověkých civilizací zanikla v chaosu, nechtějme je následovat. A chtějí-li se jižní přímořské státy „dělit“ o negativní aspekty své polohy zvyšující jejich migrační zátěž, měly by nabídnout k rozdělení i to, co jim tato poloha a přístup k moři přináší pozitivního. Dost na tom, jak nám všem zavařili krizí eurozóny. A ještě něco – řada zemí, ze kterých přichází do Evropy velké množství migrantů, jsou bývalé kolonie. Co kdyby se migrantů z těchto zemí jejich bývalí „vlastníci“ ujali a částečně tak splatili to, co těmto zemím dluží za tehdejší drancování přírodního bohatství a zneužívání pracovní síly? Ale to bychom asi chtěli po nich moc a oni si už stejně na to nepamatují, či pamatovat nechtějí, přestože je na tom založena i jejich dnešní prosperita.  A přestože byly všechny zmíněné rezoluce Parlamentním shromážděním Rady Evropy přijaty, jsem na pochybách, zda pozitiva přílivu imigrantů do Evropy převáží jejich negativa, kterých je skutku požehnaně. Takže nezbývá než si neustále opakovat, že děláme něco dobrého pro druhé.

Miroslav Krejča