Pokusím se odpovědět pomocí několika tezí. Nemůžu opomenout obecné proměny z aspektu sociálního a sociologického vývinu lidstva. Pozvolna dochází k ústupu některých tradičních hodnot společenského chování. Mizí vzájemná úcta, respekt i slušné chování občanů. Postupně dochází k oslabení víry anebo až k extrémní profilaci některých náboženství, které se pak transformují do podoby terorizmu nebezpečného pro všechny. Zaniká tradiční model rodiny v manželském svazku, atd. To, co bylo před pár lety v chování jedince nemyslitelné, výjimečné, pohoršující, dnes se stává přijatelnou normou.
Dochází k porušování, nedodržování etických a morálních principů v konání a jednání politiků, které je hodně tolerováno občany i politickou stranou. Politická elita tak přestává být elitou. Ve vyspělých demokraciích jev nepřijatelný. Umíte si představit A. Merkel nebo B. Obamu veřejně vystupovat ve stylu našeho prezidenta? Pro politika i prezidenta by mělo být nemyslitelné mluvit veřejně sprostě a vulgárně.Ve vyspělých demokratických státech např. netolerují i nevhodné kontakty politika. I když se politik ničeho protiprávního nedopustí, musí odstoupit. K čemu se u nás v celém politickém spektru podepisují etické kodexy, když se nedodržují a jejich porušení se netrestá?!
Silné lobby skupiny a podnikatelé s netransparentním podnikáním mají i nadále výrazný vliv na politiky a politiku. Vidíme bezmocnost zastupitelstev,víme o exekuční mafii, sledujeme neuvěřitelné vazby a způsoby prosazování osobních zájmů v politice. Žel,i v nejvyšších orgánech státní moci. A jak těžko se to postihuje a trestá. Neumím si představit, že by předseda vlády v jiném státě konal tak, jak mnozí naši, pod vlivem úzkých zájmových skupin a jedinců – Gross, Nečas atd.
Z hlediska sociologického dělení obyvatelstva na skupiny, patří politici k poměru jejich množství do skupiny s nejvíce trestními činy. Smutné statistické konstatování a nelehký úkol to změnit.
Politikem se u nás může stát každý bez ohledu na své schopnosti, vzdělání, morální profil. Přitom politici by měli být občané s vysokým etickým a morálním kreditem, s předpoklady pro tuto činnost, s adekvátním vzděláním nebo odborností. Politika by měla být posláním, službou lidu, ne výnosnou živností.
Stále nejsme vypořádáni s naši komunistickou minulostí. Neumím si představit, aby významný představitel totalitního režimu se stal v demokratickém státě jeho představitelem, viz např. nedávné zvolení F. Čuby senátorem.
Velká benevolence společnosti, politických stran, exekutivy na neodvolatelnost politika až do stavu, pokud se mu neprokáže trestní čin. Často se zamýšlím nad momentem, kdy vlastně politik ztrácí sebereflexi a kontrolu nad svým konáním a jednáním. U prvního svého tunelu? Při nástupu do politické funkce? Při podepisování přihlášky do strany? A pak ty veřejné výmluvy a nedůstojné obhajoby, když ho policie chytne s krabicí s miliony v náručí. A ty obstrukce při odchodu z politiky…….
Politika ztrácí svůj základ - ideologické principy pro své jednání a konání. Poměrný systém způsobuje, že strany musí účelově tvořit koalice. Pak vznikají zdeformované programy s ústupky, konsensy, nekoncepční až protichůdná politika vládnoucího uskupení. Tento princip se jeví jako překonaný. Ukazuje na potřebu změny volebního systému, spíš na většinový tak, aby vítěz voleb mohl svoji politiku dělat koncepčně. Pak bude muset do důsledků nést její výsledky a měl by tak i zodpovědnost bez výmluv. Zmizelo by klišé: to jsme museli udělat kvůli koaličnímu partnerovi, i když náš zájem byl jiný.
Korupce je ve všech sférách společnosti těžko postihnutelná. Mnohé ve státě funguje na základě korupce.
K zdevastování politiky přispěli i neschopné vlády, které vedli naši zemi bez ohledu na její potřeby, rozvoj, konkurenceschopnost v Evropě. Stát řídili na základě především partikulárních zájmů, pod vlivem ekonomicky silných osob a skupin.
Uvedené nedostatky, chyby se napravují velice těžko a pomalu. Bez zájmu, chtění a podpory celého politického spektra, tlaku občanů, přístupu k volbám, posun k zlepšení bude spíš v jednotlivostech, než ve věcech zásadních a principiálních. A každý politik musí začít především u sebe.
Alžbeta Vlčková, místopředsedkyně jihomoravské krajské organizace hnutí ANO
