Otázka samozřejmě zní, jestli se zákon o státní službě hodí vůbec na spravování státu. Víte, že o tom mám velkou pochybnost. Mnohokrát jsem ji tady vyslovoval. Přesto si tato vládní koalice prostřednictvím svých poslanců za nadšené podpory Evropské unie vynutila, že zákon o státní službě mít musíme a máme, a myslím, že teď jenom všichni smutně koukají - kromě toho, že se podařilo na úřadech řadu lidí vyměnit a dosadit vlastní - co to dělá a bude dělat do budoucna. Setkáváme se s tím na každém kroku. Státní služba v zahraničí je jenom jednou z oblastí, kde se ukazuje, jak neuvěřitelné problémy to dělá.
Já bych měl jednu připomínku k tomu návrhu, toho, co tam chybí. Já jsem předpokládal, že když ministerstvo ohlásilo s velikou slávou, že předloží návrh novely zákona o státní službě k řešení problémů zamini, že první problém, který budou řešit, je problém s velvyslankyněmi, respektive velvyslanci, kterým je přes 70, který vyvolává velké mediální řekněme ozvěny. Dobře víme, že stáhnout Filipiovou ze Sýrie by byla prostě zoufalá hloupost, ale přesto to je jediná věc, o které se veřejně mluví a která v návrhu vůbec řešena není. Ona možná má nějaké jiné řešení, já teď nechci pana ministra nutit k tomu, aby nám ho tady říkal, jestli nám ho říkat chce nebo nechce. Ale přesto jsem byl překvapen, že jediná věc, která mi připadala, že opravdu spěchá a musí být učiněna, jinak se na konci roku dostaneme do lehce absurdní situace, tak ta v návrhu obsažena není.
Naopak jsou v něm obsaženy - já bych řekl, že je to takový typický úřednický materiál. Úředníci zamini zjistili, že některé věci se pro ně nehodí, protože se jim tak jako blbě rotuje a blbě se vrací z těch zahraničních misí do těch neobsazených míst a zase volně vyjíždí na mise. Tak zkoušejí vymyslet, jak by se jim mohlo rotovat lépe a mohli mít po celou dobu zajištěno, že v té státní službě budou. Myslím si, že chtějí-li rotovat a chtějí-li - tak jak popisoval pan ministr - být spíše na řešení krizových situací, možná vůbec neměli být pod státní službou a pod představou toho, že mají na celý život vystaráno a už nikdy nebudou muset žádného ministra a někoho podobného poslechnout, to si možná měli rozmyslet předem. Ale teď se tak snaží uchovat si výhody ze zákona o státní službě a současně uchovat si výhody a privilegia, na které byly dlouhodobě zvyklí na Ministerstvu zahraničních věcí, a to bez ohledu na to, jaký tam seděl ministr nebo jaké bylo obsazení vlády. To je prostě notorieta Ministerstva zahraničních věcí.
Tolik asi ty obecné výhrady. K těm konkrétním - některé již byly zmíněny. Za zejména sporné já pokládám ustanovení o možnosti vyslat někam na jeden rok bez souhlasu.
Dobře si pamatuji, kolikrát se toto v minulosti řešilo například u soudů a soudců a státních zastupitelství. A to jsme pořád ještě v rámci jedné země, i když instituty, které mají být relativně nezávislé. Ale představa toho, že ministr, respektive dokonce spíše vedení ministerstva má právo kterémukoliv zaměstnanci, který se mu znelíbí, říct "Tak a příští týden jedeš na rok do Sýrie, Belize, Antarktidy." - abych si vymýšlel jenom nějaké relativně normální destinace, a když ten člověk to odmítne, tak je to nepochybně porušení zákona o státní službě - myslím, že to řešení se musí nalézt jiné, než že ministerstvo bude mít pravomoc mu přikázat takové vyslání do zahraničí. Myslím si, že to opravdu není možné, protože by to mohl být velmi jednoduchý způsob, jakým případné nepohodlné zaměstnance znechutit natolik, že budou z ministerstva nuceni odejít.
A poslední poznámka, tam je to možná moje jenom neznalost, že v zákoně je legislativní zkratka, ale nejsem si tím úplně jist - v § 178 v tom slučování partnerského a rodinného, nebo jak se to nahlíží, rodinného a osobního života, je uváděno "která je manželem nebo partnerem státního zaměstnance". Já se ptám, jestli je to legislativní zkratka registrovaného partnera. Pak bych to z hlediska zákonů této země, jakkoliv s nimi můžu vnitřně nesouhlasit, pochopil. Má-li to být partner obecně, pak to vidím jako veliký problém, protože to není věc, kterou české veřejné právo uznává. Známe ji jenom z hlediska osoby blízké v právu soukromém a představa toho, že si každý, kdo je vyslán na zahraniční ambasádu, kromě manželky, i když ji nemá sebou, může vzít libovolnou milenku nebo libovolný počet milenek, a střídat je tam a nechávat je zaměstnávat, mně připadá minimálně sporná a jenom bych byl velmi rád, aby se do třetího čtení toto vyjasnilo, jedná-li se o legislativní zkratku registrovaného partnera, nebo jedná-li se o to, že se budeme náhle ve veřejném právu bavit o partnerech jako osobách rovnocenných manželům, což by mě velmi strašilo.
